Klidné místo - Její velký den...

Probouzím se do slunečného rána. Okenní tabulky jsou pomalovány velkým umělcem jménem Mráz. Během noci dokonale zahalil okolní přírodu do bílého závoje. Paprsky volně prostupují korunami a v chladném oparu mlhy, které tvoří zdání, jako by nebeská jízda tasila svá zlatá kopí při útoku.
Sedím v křesle a od té nádhery s těží odtrhávám zrak.
Podívám se na hodinky.
,,Doufám, že už vstala, dnes jí čeká velký den.,, říkám si.
Naliji do sebe zbytek kávy, hodím připravený batoh na rameno a mířím k Jiřce.
Klepu na dveře.
,, Moment už běžím.,, ozve se
,, Tak šup ať stihneme vlak.,, popoháním jí.
Dveře se rozletí, ona s nadšením a s úsměvem.
,, Tak můžeme.,, těší se jak dítě, oči jí září nadšením.
… ve vlaku……
Sedíme v kupé naproti sobě.
Prohlížím si její outfit. Lehkou péřovou bundu, elasťáčky, které výrazně vykreslovaly její detaily. Pasažéři, které jsme míjeli procházejíc uličkou, s úžasem hltali její křivky.
,,Teda já se tak těším,, s nadšením povídá, ta radost jí nenechává v klidu. Poposedává a z okna vnímá krásu zimní přírody. Za svitu slunce je pohádková. Vše se třpytí jak křišťál.
,,Co všechno si mám tedy pořídit,, ptá se
Znovu jí sjedu pohledem a odpovím.
,, Všechno,, usmívám se.
,, Krom kalhotek a podprsenky, budeš potřebovat vše.,, povídám.
Přisedne si vedle mě, ruku mi položí na stehno, a s vážností povídá.
,, To nevadí, musíš mi všechno vysvětlit a naučit,,
,,To !!!,, leknu se.
Její ruka ze stehna sjela do rozkroku a mírně sevřela.
Pomaličku mi jej masírovala.
Otevřou se dveře kupé.
,,Dobrý deň, pripravte si lístky prosím,,
Ručka jí mizí a na tváři se jí rozlil ruměnec. Pohotově ukazuji jízdenky.
,, Ďakujem, v poriadku, prajem pekný deň,, a dveře se zavřely.
Jiřka vstala, otočila zámkem dveří a zatáhla závěsy.
,, Kolik máme času?,, horlivě se zeptá.
,,Slabou půlhodinu,, odpovím.
,, To stihneme,,
Padne přede mnou na kolena a rychle se snaží ze mě stáhnout kalhoty.
Vysvobodila ptáčka z klícky mých trenek.
Párkrát pohonila a už mi stál ve své síle.
Na žaludu se vyronila kapička vzrušení.
Vyplazila jazyk a celý jej olízla, jako by to byl kopeček zmrzliny.
Potichu jsem zasténal.
Podívá se mi do očí a pomalu jej vsaje do úst.
Už ví co na mě platí. Můj opětovaný pohled se mění na úzké proužky mezi víčky. Vysává ze mne mou vyrovnanost, klid a z drsného horala je rázem hravé štěně.
Její ústa rozehrávají ďábelský tanec, poctivě přímá celou délku, kdy žalud naráží na její mandle.
Supím, snažím se ovládat svůj hlas, abych nerušil cestující ve vedlejším kupé. Křečovitě svírám potah sedačky, klouby na prstech bělají.
Každým pohybem její hlavy na penisu, se přibližuji k vrcholu.
Snažím se jí vycházet vstříc a pohybem pánve více přirážím do její pusy.
Držím jí v hrsti chomáč vlasů a jak smyslu zbavený šukám její rty.
Zadržím dech….
,,Jo,, šeptnu..
V dávkách plním její ústa.
Pomalu syčením papinového hrnce vydechuji.
Poctivě saje a polyká, snaží se nezanechat žádnou stopu.
Zvedne pohled, usmívá se.
,, Už mě rozčiloval ten tvůj vyrovnaný pohled,, směje se a při tom si otírá koutky….
…. Obchod s vybavením….
Otvírám dveře.
,, Dobrý den,, pozdravím.
,,Dobrý deň, čo budete priať?,, ptá se srdečně prodavač.
,, Potřeboval bych tady slečnu kompletně, obléknout a vybavit.,, odpovídám.
Obchodník vyvalí oči. Nevím jestli kvůli ní nebo výdělku.
Začal nabízet oblečení, od spodní vrstvy po vrchní. Jiřka vždy jen na mě mrkla, co si o tom myslím. Jen tiše kladně kývám nebo vrtím hlavou.
Je to jak scéna z nějaké komedie…
Hotovo.
,,Tak prosím vás ještě támhle ten batoh.,,
Postupně do něj ukládáme věci, v kterých Jiřka přijela.
,,Tak, že už vyrazíme?,, šeptá natěšená.
,, Ještě si dáme někde kávu a potom,, šeptem odpovím.
,, Tak moc děkujeme a přejeme hezký den,,
Rozloučíme se a jdeme na kávu.
Jdeme do mé oblíbené kavárničky. Teď v zimě mívají ze sněhu udělaná křesla a stolky, sedí se na ovčích kůžích. No idylka.
Dávám si mou oblíbenou irskou bez šlehačky, Jiřka latte .
,, A kam mě tedy vezmeš?,, ptá se netrpělivá.
Usmívám se.
Vyjdeme si na Zbojnickou chatu a uvidíme podle času, co dál.
Kouknu na hodinky. Půl dvanácté.
,,Jak podle času? To stihneme nahoru a dolů za světla, ne?,,
Zas se směji, nad její panenskou nevědomostí.
,, Máš nové boty, půjdeme pomalu ať si nohy hned neodrovnáš,,
,,A ani nevím, jak fyzicky jsi na tom.,, říkám jí.
,, Já dobře, chodím do fitka,, povídá na obranu.
,,Fajn, uvidíme,, odpovím a dopijím kávu.
Jiřka také.
,,Tak můžeme?,, zeptám se.
Kývla hlavou a zvedá se. Okamžitě si to štráduje k lanovce.
,,Nene, hezky po svých,, kárám jí.
Na Hrebienok nám to šlo kupodivu dobře, slunce hřálo do zad, bylo příjemné teplo. Nařídil jsem jí ať se pořádně napije, bez odporu poslechla.
,,Tak pokračujem,, povídám
Cupitá za mnou, obcházíme Štrbavý hrebeň. Rázem se ochlazuje. Ještě půl kilometru a odbočíme doleva do Velkej stuďenej doliny. Cesta se zatím mírně zvedá, přelézáme velké balvany.
,, Kdysi tu byl mostek, ale voda z jarního tání ho strhla,, povídám a ukazuji na zbytky dřeva. Pomalu zas vylézáme na slunce, opět příjemné teplo. Sundávám bundu nebo se uvařím. Jiřka mě dojde, chce něco říct, ale rychle jí dávám ruku na pusu a naznačuji jí ať je zticha a zůstane na místě.
Nervózně gestikuluje, co se děje.
Odkazuji jí ať vydrží.
Pomalu se přitahují mezi kosodřevinou k místu, odkud slyším zvláštní zvuky.
Ještě kousek.
Přede mnou se otvírá malý ostrůvek v moři zakrslých jehličnanů.
Stojí tam blondýnka ohnutá na kameni, kalhotky u kotníků a borec jí ze zadu nakládá. Údolím se nesou zvuky jeho přírazů a jak kulky naráží o její prcinku.
Otáčím se za Jiřkou, ale už se ke mně potichu blíží, gestikuluje co se děje.
Pomalu jí ukazuji ať se podívá.
Vyvalí oči a se zaujetím je pozoruje.
Blondýnka se otřásala pod přírazy svého přítele, kousáním se do ruky potlačuje, aby zřejmě neřvala na celé údolí.
Borec přidržujíc jí za boky, přirážel v pravidelném tempu.
Jiřka z té scenérie začíná být vzrušená, její pravá ruka nenechavě šmátrá za sebe v mém rozkroku, zjišťuje, že mne to nenechává klidným.
Masíruje mi ho přes kalhoty, jednou rukou jí pevně objímám v pase a druhá si hledá cestu za lemem kalhot do jejího klínu.
Silněji stisknu v dlani její Venušin hrbolek.
Cukne sebou ,víc se na mě tiskne.
Prsty sjedu mezi zmáčené a naběhlé pysky.
Lehce s nimi zapluji do kundičky, kde na ně nanesu její šťávičku.
Vyjedu a začínám kroužit kolem poštěváčku, párkrát jej poškádlím, pomalinku nabíhá.
Jiřce se podlamují nohy, tiše vzdychá a dál soustředěně sleduje ty dva.
Borec už divoce šuká. Odfukuje v rychlém tempu.
Zastaví, vytáhne ptáka, je lesklý od jejího sekretu.
Blondýnka kleká na borcovu bundu, chytá jeho chloubu u kořene a bere jej do úst.
Borec jí drží za vlasy a pokračuje v šukání.
Jiřkou prochází vzrušení celým tělem, svou vibraci přenáší i na mě.
Zrychluji kroužení na poštěváčku.
Borec se zastaví, potlačí hlasité vzdychání a plní ústa blondýnky.
V tom samém momentě se Jiřka napnula jak tětiva, tiše a dlouze vydechla přes kousající čepici. Trhavě sebou cukne při doteku na její komůrce.
Opřená o mě oddychuje.
Borec s blondýnkou pomalu posbírali věci a odešli.
,, Musíme vyrazit za hodinu bude tma,, šeptám jí do ucha.
Jen jemně zasněným tónem ,, Hmmm,,
….. brána…….
Došli jsme k lávce, co se jí říká brána, tahám z batohu mačky a Jiřce radím ať si nasadí nesmeky.
,, Proč?,,
,, Teď půjdeme do svahu a bude to pěkně umrzlé,,
,, Snaž se jít v mých stopách,, vysvětlím a vyrážím.
V půlce se zastavím, otočím se a sleduji jak se s tou bílou masou pere.
Boří se po kolena, udělá deset, dvacet kroků a oddychuje.
Vyrážím dál ať má motivaci mě dojít.
Stojím nahoře a povzbuzuji jí.
,, Ještě kousek a pak bude relativně rovina,,
,, Já už nemůžu,, volá zadýchaná.
,, Když říkáš, že nemůžeš, tak sil máš ještě dost,, odpovím.
Doleze ke mě. Ohnutá s rukama opřená o kolena vydýchává.
,,Koukni už na nás čeká,, ukazuji na chatu dvě stě metrů od nás.
Pomalu docházíme k chatě.
,, Já chci do tepla, ruce mi mrznou.,,
,, Už tam budeme, dáme si čaj a čočkovou polévku a bude fajn.,, mluvím s úsměvem na ní.
Šero v údolí mění tmavější a tmavější odstíny. Tma se pomalu blíží.
,,Ten čaj je báječný ,, povídá překvapeně.
,, To je šerpa čaj, já ho strašně miluji,, odpovím.
,, Musíme tu přespat, dolů nás po tmě nepustí,, povídám.
,, To jako vážně?,, překvapená.
,,Ano,, vysvětluji jí , že je to nebezpečné jak pro nás, tak pro horskou službu co by nás šla hledat. Tak jak nás všechny vidí, budeme společně spát v jednom pokoji.
Jen těkala pohledem po místnosti.
…… před spaním…….
Ležíme vedle sebe ve spodním patře paland po dvou vedle sebe.
Její ručka mizí v mých spodkách a snaží se jej postavit.
,,Co to děláš, je tu plný pokoj,, šeptám.
,, Nějak jsem se naučila spát jako liška,,
,,S ocasem mezi nohama,, dá mi letmou pusu a prdelku už tlačí na mou bouli..
To be continued
Story written by .Thor.