Klidné místo - splněny sen

Výstup ze Sedla na Zábrať mi dává zabrat, silný vichr podle Murphyho zákonu je jako vždy proudí proti mně. Štípající zmrzlí sníh si úmyslně hledá odkrytá místa v obličeji. Poryv větru se každým okamžikem mění, lomcuje mou vahou, jak se mu zachce. Krok střída krok a pomalu se dostávám k vrcholu Rakoně.
Výhledy střída opakovaně opar mraků, co je vichr vytláčí z doliny na hřeben.
Konečně vrchol, v předklonu opřený o hole vydýchávám tu námahu. Mám hroznou chuť se napít čaje, co jsem si nechal uvařit dole v chatě. Ale jsem líný shodit batoh ze zad a tahat termosku.
,,Ne, ještě kus cesty to musím vydržet,, povzbuzuji svého ducha.
Výhled je pryč, vrchol opět pohltil mrak. Nechci čekat, mám co dělat, abych se pohybem zahřál a vítr mi to cenné teplo neschladil.
A zas mírně sestoupit, aby zas šlapal vzhůru na Volovec. Hroty maček prořezávají se skřípěním do firnu, místy už je přeměněný v souvislou vrstvu ledu. Zmrzlé krupičky sněhu na bundě a zornici lyžařských brýlí chrastí jak chřestidlo indiánského šamana. Některé proniknou mezerou pod kapuci a nepříjemně studí za krkem, kam se skutálí.
Jsem v sedle, pomalu stoupám na vrcholek Volovce. Nahoře je rozcestí, cestou už přemýšlím kudy dál. Jestli jít na Polskou stranu a po hřebenech dojít na Bystrou a sejít rovnou k chatě a nebo pokračovat na Ostrý Roháč, nejnáročnější místo na trase. Myšlenku odsouvám, rozhodnu se nahoře.
Vrchol.
Hledím do údolí, počasí mi momentálně dovoluje z vrcholu mít ten nejúžasnější výhled na ostatní hroty místních hor. Stahuji rukavice, abych to panoráma zachytil v několika snímcích.
Vichr mi však nedovoluje tak dlouho fotit a postupně mě zbavuje teplé krve v prstech. Schovávám fotoaparát a ruce v rukavicích strkám do podpaží, abych je rychle zahřál.
Koukám na hodinky.
Deset hodin.
Na Bystrou to v tomhle počasí nemůžu stihnout ještě za denního světla, volím tedy druhou cestu. Ostrý Roháč, Plačlivé dál na Smrek, Baranec a pomalu do údolí kde se aspoň trochu schovám za stromy před větrem.
Slézám dolů do Jamnického sedla, kde vyměňuji hůlky za cepín a nestoupávám k místu, kde v obdobích bez sněhu jsou ukotveny fixní řetězy na překonání jeho vrcholu ve tvaru ostří nože.
Prvním zaseknutím do ledu klidně postupuji k vrcholu ostří, kde po jeho levé straně traverzuji na konec. O pár metrů sestoupím a zas na stoupávám k vrcholu Plačlivého. Pro dnešek je to můj nejvyšší bod 2125 metru nad mořem. Nárazoví vítr tu je hodně silný, stojím nakloněný proti jeho proudění. Dlouho to tu nevydržím, od jihozápadu se ženou sněhová mračna, které mě určitě zastihnou při sestupu do doliny.
Koukám opět na hodinky, dalo mi to zabrat dobré dvě hodiny.
V Žiarském sedle, zhruba po pětistých metrech dorazila vánice, viditelnost se snižuje na pár metrů. Snažím se u každé tyče lemující stopu zastavit a hledat v bílé tmě další. Měním znovu směr postupu, tady na hřebení už je to hazard s životem. Ostrý vítr a mráz, ubírá síly a v bílé tmě je to jen okamžik kdy jedním chybným krokem všechno utrpení končí.
Sestupuji, jak jen to jde do Jamnícké doliny. Po dalších dvou hodinách narážím na Kolibu pod Pustým, kde celkem unaveny přečkám to nejhorší a na noc si když tak dole seženu nocleh.
Je to krásný malý srub na mýtině. Skromně vybavený aby tu člověk mohl přespat, ohřát a usušit u kamen.
V rychlosti hned zatápím.
Nanosím trochu dříví.
Do hrnce naberu čerství sníh a dávám na kamna uvařit si vodu na horký čaj.
Mám hrozný hlad, který po trošce uklidňuji drobnostmi z mého batohu a zapíjím čajem.
Teď už spokojený sedím vedle kamen na zemi opřeny o batoh.
To teplo a pocit nasycení mě unavil.
Usínám….

…..probouzí mne vrznutí dveří. S trhnutím celého těla otvírám oči.
Do srubu vchází osoba kompletně zahalená v bundě.
Stáhne kapuci, zvedne lyžařské brýle na čelo.
Jsem v němém údivu, nevím, jestli je to sen nebo ne.
Hledí na mne pár neuvěřitelně krásných, velkých zelených očí.
Stahuje šátek z obličeje.
Dokonalé rty s potutelným úsměvem, mám neodolatelnou chuť je líbat.
Nikdo z nás nic neříká, postupně se zbavuje bundy, svetru a kalhot, které rozvěsí k oschnutí.
Celou dobu z ní nemůžu odvrátit zrak, nemůžu se nabažit její krásy.
Otáčí se ke mně, dívá se i do očí. Stále ten úsměv na úžasných rtech, říkající.
,, tebe samečku si hezky vychutnám,,
Jde ke mně, rozkročí se nad mými dosud nataženými nohami . Stojí chvilku nade mnou.
Ta chvíle nese s sebou napětí a vzrušení. Jsem napnutý zvědavostí.
Pomalu klesá až si sedá na můj klín.
Ruce pokládá na má ramena a pomalu přibližuje obličej k mému.
Spojujeme rty, proletí mnou výboj, jako by do mne vlil nové síly.
Pootevírá rty a naše jazyky poprvé probouzí chuťové pohárky. Chutná mi neuvěřitelně božsky.
Chci jí chutnat dál a dál.
Mé ruce se okamžitě vydávají na průzkum křivek jejího těla. Pomalu mizí pod lemem jejího trika až doputují k objemným ňadrům, kde jim brání podprsenka. Zamířím na její záda, kde jednou rukou hravě rozepínám sponu.
Pomáhám jí se svléknutím trička, ramínka podprsenky sjíždí po její kůži na rukou do klína, kde jí sebere a hází na hromádku k tričku. Snaží se opět nahnout k polibkům. Rukou na jejím dekoltu jí však bráním. Chci si jí prohlédnout.
Beru prsa do rukou, jemně je mnu. Naběhlé bradavky trčí proti mě, prsty je laskám až jí z úst zazní příjemné vzdychnutí. Prdelkou se vlní na mém klíně, probouzí mého bojovníka a povolává do zbraně.
Její ruce sjíždějí z ramen s malou pauzou na mých bradavkách, přes břicho k lemu kalhot.
Pomalu povoluje opasek, rozepíná patent, mírně se posune po mých stehnech. Na místě, kde seděla, oba sledujeme mokrý flíček z jejích zmáčených kalhotek.
Naše pohledy se střetly, oba se usmějeme a ticho narušuje zvuk zipu na mém poklopci, který rozepíná.
Náhle se zvedá, pozoruji, s jakou ladností stahuje kalhotky dolů. Mezitím se zbavuji přebytečného oblečení.
Přistoupí k mému obličeji, prsty roztahuje ladné závojíčky a dá mi přivonět a ochutnat z její zahrádky rozkoše. Jazykem nabírám její tekutý nektar, chutnající jako mana nebeská.
Mírným pokrčením a narovnání mi přejíždí svou lasturkou po obličeji, vzdychá, zrychluje své pokrčování nohou.
Rukou tlačí mou hlavu do klína k těsnějšímu kontaktu.
Chvěje se, hlasitěji vzdychá.
Jazykem kmitám na jejím hrášku jako by to bylo naposledy.
V křeči strne, vykřikne v extázi do ticha a obličej mi skrápí sprškou jejich šťav.
S hlavou opřenou o zeď zhluboka oddychuje.
Hladím její lýtka, pomalu se vzpamatovává a pomalu klesá ze svých výšin.
Zlehka dosedá opět na má stehna, bere bojovníka do ruky, stáhne předkožku.
Na špičce se vyronila kapka, kterou opatrně nabírá na ukazováček, přiloží k ústům za soustředěného očního kontaktu a slízne jí.
Zavírá oči a vychutnává si to.
To vzrušující trýznění už nemůžu vydržet, chytám jí za zadeček a směřuji jí na své k prasknutí nalité kopí.
Mírně odporuje, prcinu lehce otírá o špičku žaludu, než se uvolní a zprudka dosedne na doraz.
Hluboce vydechne, dává si na čas, než se rozvlní svou naplněnou kundičkou.
Krouživým pohybem pánve cítím tření o její poševní stěny. Má to silný vzrušující účinek na mne.
Zrychluje, v mých očích zpozorovala, co to se mnou dělá.
Stále zrychluje, podtlak v její kundičce mne dostává na okraj obřího tobogánu.
Zrychlený dech se ve mně mění v supění rozzuřeného býka.
Pevně chytám její půlky, abych znásobil tu rychlost.
,, Už,už to budeeeee ,,
Bum!!!
Ozve se rána, co mne probouzí ze spánkového opojení.
Již na dobro probuzený v duchu kleji.
S napnutou boulí v rozkroku se jdu podívat ven na počasí, vzrušení musím nechat odeznít.
Jíž je tma, nebe je plné hvězd, jen vichr nepolevil. Znatelně více mrzne, cítím, jak se lepí nosní dírky.
Pobalím věci a vstupuji do mrazivé tmy, pomalu sestupuji do doliny....

Celý prokřehlí a unavený otvírám dveře horského hotelu Kožiar. Naštěstí mají volný pokoj pro mne, připlácím si ještě jejich saunu na hodinu, abych se prohřál a pomohl uvolnit svalům.
Natěšený s osuškou v pase jsem připravený jít. Už se vidím, jak spokojeně sedím na lavici a oddávám se rozjímání.
Beru za dveře, povoluji uzel na osušce a …..
Hledí na mne pár neuvěřitelně krásných, velkých zelených očí.
,, tak tebe si samičko hezky vychutnám,,

To be continued
Story written by .Thor.