Tuhle dneska šukám já

Sobotní večer. Jako kterýkoli jiný nejdříve začal. S přáteli v naší hospuůdce, u jiného stolu pánská společnost v čele s mou „sídlištní láskou". Bývalou.
Večer krásně plynul, zábava pokračovala v podobě pravého hospodského „voka co bere" a já je obrala vsechny. Další den mám volno, slovo dalo slovo - jede se za zbytkem na diskotéku.
Pánská parta vyrazila napřed, domluvené setkání s dámou srdce mé„sídlištní lásky".
Příjezd na místo dění, panák na rozjezd. Ignorace návrhů zhrzeného bývalého milence, dáma jeho srdce tam ve finále byla s jiným.
Má nálada však byla vidět, rozjařená, povznešená. Už při předchozí návštěvě jsem pokukovala po jeho kamarádovi. Zjištění, že to bylo oboustranné, bylo vzhledem z mému rozpoložení osvěžující.
Hra započala.
Na baru přišlo pozvání od návštěvníka k drinku, když náhle ruka kolem mého pasu a vyřčená otázka: „Chceš ho?" - přesně jsem věděla, že se neptá na chlapíka z baru. Věděla jsem, kam směřuje. Odpověď zněla striktně „NE". Reakce přišla okamžitě, jen ne směrem ke mně. Chlapíkovi se dostalo vyhrůžné sdělení - „Tuhle šukám já".
Láhev šampaňského, letmé oťukávání na parketu, první pusa. Začátek slibného vývoje dané situace, kdy se ani nezeptal, jestli chci i já jeho. Jenže, to bylo naprosto v pořádku - odpověď byla jasná v pohybech, které kopírovaly ty jeho, v dotecích, které prozkoumávaly následné teritorium.
V boxu za barem jsem ho poprvé osedlala, spojení těl v žádostivém polibku ukončil příchod vyhazovače. Asi se bál, že si to rozdáme hned na místě - no, nebylo to daleko od pravdy.
Jedeme ke mně. Nebyla to žádost, jen prosté oznámení. Logické vyústění smyslného večera, který jsem ani neočekávala.
Když člověk mnohokrát v céčkových romancích sleduje změť tel, oblečení létajícího kolem - pousměje se. Tu noc jsem se nesmála. V hříšných polibcích jsem hltala ústa pana M., přijímal rozkoš, kterou nabídl. Za svítání, které mě probralo, přišlo vystřízlivění.
„Musím domů, manžel za 15 minut odchází do práce."
Bolavé bradavky, namožené svaly... To vše mi připomínalo ještě pár dní, jak milenec, kterého neznám, dokáže naprosto přesně vycítit, co je třeba a žádoucí.
Mohla bych psát podrobnosti, zásobit tuhle povídku pikantnostmi. Jenže nechci. Nechám na Vás, abyste si představili 😉