Tak přesně tohle si říkám dlouho, hodně dlouho. Dařilo se mi to i přes drobné zádrhely vcelku dobře i dodržovat. Sem tam nějaký flirt, koketování - o.k. - ale víc nic. Nemám zájem o pozdější divné pohledy, vyhýbání se, trapné mlčení. Jak říkám, dařilo se mi - doteď. Řekněte si, je to v klidu, firemní akce - bowling, večeře, nic dramatického. Vlastně se vám tam ani moc nechce. Večer příjemně…

Sobotní večer. Jako kterýkoli jiný nejdříve začal. S přáteli v naší hospuůdce, u jiného stolu pánská společnost v čele s mou „sídlištní láskou". Bývalou. Večer krásně plynul, zábava pokračovala v podobě pravého hospodského „voka co bere" a já je obrala vsechny. Další den mám volno, slovo dalo slovo - jede se za zbytkem na diskotéku. Pánská parta vyrazila napřed, domluvené setkání s dámou srdce…

Dnes v noci jsem ze spaní křičela Tvoje jméno, já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout... „Ach jo, já tu písničku prostě nedostanu z hlavy.“, pomyslím si, když v koupelně nanáším stíny na oči. Z kuchyně se ozývá manžel, jestli má jít se mnou. „A co tam budeš dělat? Máš v plánu se mnou tančit? Nebo snad budeš komunikovat s mými přáteli?“ odpovídám už celkem naštvaně. Tuhle hru na jeho nechuť…

"Hurá, konečně pauza" pomyslím si a běžím na rychlé cigáro.V telefonu kontroluji, jestli náhodou se moji společníci na večerní kávu nerozhodli na poslední chvíli změnit plány. Tak zatím nic. Posílám Petrovi rychlou sms, že večer s nimi tedy počítám. Odpověď žádná. Rychle běžím zpět, alespoň něco ještě během té zatraceně krátké pauzy zakousnout. Dnes mi přišlo, že to bylo nekonečné a ke…

Ze strnulé polohy, kdy jsme oba vnímali své vlastní pocity, uspokojení a naplnění, že KONEČNĚ víme, jak skvěle do sebe zapadneme, mně probral tichým hlasem: „Tak rozjedeme jízdu do neznáma?". Procitla jsem skoro okamžitě s vědomým úplného naplnění a souhlasně mu pokynula propnutím boků vzhůru. Přirazil. Tvrdě. A znovu. Přidržujíc se jeho ramen jsem se prachsprostě nechala tvrdě šukat a líbilo…

Zvrátil mi hlavu a snažil se utišit můj hlasitý projev, ale marně. Ve stejném okamžiku však ale zajel až na doraz do mé zadní dírky, která tím vším drážděním byla přístupná a zvlhlá. Myslím, že čekal, že stuhnu oněmělá hrůzou, můj dodatek k právě vzniklé situaci však vyrazil dech jemu. „Na víc se nemůžeš? Ukaž mi tedy, kdo je tedy pánem!". Na víc nečekal, přirazil ještě jednou, důrazně, cítila…

„Ouuuu, tohle není reakce, kterou jsi očekávala, že?" volá na mě mozek ve chvíli, kdy se těsně kolem mého prstu sevře svěrač jeho dírky. Setrvám na místě a očekávám jen dvě možnosti. Pobídku k pokračování pohybem jeho těla, nějaký lehký náznak toho, že chce, aby se hrátky dál ubíraly tímto směrem. Nebo... Odtažením se od mého postupného dobývání. Chytrý chlapec. Chce dál hrát tuto hru. Poznala…

Sten potichu vyšuměl v prostoru a jeho ústa stále hladově sála na střídačku mé bradavky. Vlak poklidně brázdil jarní krajinou a já zažívala možná nejerotičtější zážitek. Tedy alespoň tohoto těžce vydobytého výletu. Pomalu se odtrhl od mých prsou, krku, lakonicky poodstoupil a rovnou se zeptal: „Mám Té ošukat rovnou tady nebo vystupuješ příští stanicí se mnou?". Začalo se ve mně odehrávat…

„Myslela sis, že si se mnou můžeš hrát? Líbilo se Ti mít chvíli moc, co, děvko?". Oči se mi zalily slzami. Byla jsem šílená chtíčem, vnitřek mně hořel a on si tu užívá svou chvilku nadřazenosti?! „Jdi se vycpat, kreténe!", ze chvíle, kdy jsem se vznášela na obláčku vášně a naprosté blaženosti přišel skok dolů a okamžitý chlad. „Jak jsi mi to řekla?", s neskrývaným překvapením a zlostí zároveň…