Vlastní povídka - doktorská

Napište vlastní povídku. Nápis na modrém tlačítku pod dvěma usměvavými mladými lidmi, kteří vypadají jak reklama na zdraví a fitness. Tak nějak nepasující k tomu, co se děje v místních povídkách, blozích, chatech a v neposlední řadě i vzkaznících a postelových alotriích na to navazujících.

Někde vzadu za ušima už mi začíná zase ťukat na spodní hranu šedé kůry mozkové seveřan Jacob (ono kdo by nechal narostlého, svalnatého blonďáka v nejlepším věku, v šuplíku moc dlouho, že jo?) a dovolává se svých práv na pokračování jarně rozevlátých a významně košilatých zážitků s krásnou Gudrun. A kdo ví, na koho si brousí své již nepanenské choutky Matilda? A kdo se smiluje nad nenasytnou Margitou? Tolik otázek a jak keř na jaře pučících myšlenek a fantazií.

Do toho občasný pohled do místních modrých akvárií plných různých perverzí a úchylek, myšlenek i vzpomínek, na hodinku na dvě, prostřídaný povídáním tu se sexy kamarádem, s nejhezčíma předloktíma na světě a božím úsměvem, který je roztomile rozevlátý po všech koutech světa v honbě za svojí budoucí milou a já si při tom, když mne láká ať "ukážu kozy", jak si familierně můžeme říkat a já s úsměvem odmítám, představuju, jak jeho parádní ocas drtí nějaké to něžné kvítí. Aby mi pak mohl vykládat o tom, jak dobrý, je krásná a milá, ale šukání jí nebaví a on má stejně plnou hlavu faktur.

Jindy s baskeťákem, co si kafe slibujeme a odříkáme už měsíce, ne-li roky a já vždycky byla hodná a neneneeee. A nemít polámaná křídla, letím aspoň na to kafe, abych věděla, jaké to zas je dívat se někomu do obličeje směrem vzhůru. To je taková zvláštní ženská úchylka, ta potřeba se k někomu lehce natáhnout, namísto toho se sklánět. Divoké fantazie o tom, jak ty poměry mohou fungovat. Když je chlap významně vyšší, tak vás může důrazně šukat zezadu a přitom mu ruce nekloužou z vašich prsou nebo krku. Nebo si vás tak hezky přišpendlí ve sprchovém koutě a není moc kam uhýbat. No jedna víc sexy představa než druhá, ale já nerada lámu křídla někomu dalšímu, tak zatím čekám, až ta moje nějak začnou rámcově fungovat.

A nebo můj poslední dobou oblíbený látač křídel, jak se sám nazývá. Není to hezké, když někdo čte, co píšete? Má na to čas. Dokonce i odpovídá. A dává pozor na každé písmenko, nepíše s hrubkama a nespěchá v povídání hned za dveře hotelového pokoje? Ach. A přitom se tak čas od času mihne kolem a tu mu pod poklopcem nenápadně prosvítá obrys mužství, jindy mu ze zadní kapsy kalhot trčí něco, co nápadně připomíná řetízky pout a jen tak nenásilně vám umožní si zafantazírovat, aniž by si žádal okamžité rozhřešení.

Jaro je na obzoru. A já dneska na náměstí v našem malém městě na chvilku sedla na lavičku a dívala se, jak na sebe zamilovaně hledí dva kluci. A kus vedle zas u pomníku vyváděly dvě holky, ruku v ruce. A právě když jsem si začínala v hlavě rovnat jak je to s těmi čtyřmi procenty, tak kolem prošla skupinka mladých maminek s kočárky a já si oddechla, že je vše jak má být i v poměrech a našem malém městě.

A ty poměry mi připomněly ranní živé představy v posledním kousku snu. Byla jsem někde ve velké bílé místnosti. Byla tam krásná kožená sedačka, co se náhle měnila do gynekologického křesla a pak do velké postele s velkými sloupy a nebesy. Za plentou si povídalo několik mužů. Z šumu jejich hlasů jsem vyrozuměla, že si rozdávají pokyny, jak se mnou v dnešním slunečném ránu naložit. Až z toho byla hra. Měla jsem si jen přes látkový závěs a po hmatu podle přirození vybrat jednoho.

Postupovala jsem podle plenty a vždy jsem prostrčila ruku mezi záhyby nařasené látky a něčí ruka mi mou dlaň nasměrovala na vlastní penis. Snažila jsem se podle úhlu kam sahám, určit výšku muže, zkoumala jsem, jak mu předkožka přeskakuje přes žalud a jestli není moc úzká, což se mi nelíbí. Obepínala jsem kolem něj prsty abych věděla, jak mi sedí do ruky a uměla si představit, jak mi bude klouzat pusou, až na to dojde. Podle toho kolik mi zbylo prostoru mezi kořenem ocasu a jeho koncem jsem odhadovala, jak bude napínat moje útroby až se do nich zaboří až po koule. Když při mém průzkumu daný muž uronil nějaké kapičky vzrušení, neváhala jsem a vlhké prsty si přiložila k nosu a puse. Chtěla jsem vědět, jestli by mi voněl a chutnal. Konečky prstů jsem zkoumala jak je oholený nebo jinak upravený. Postupovala jsem podél plenty a postupně ohmatala asi pět mužů. Přesto mne to po třetím pořád táhlo zpět. Moje ruka už měla dost. Našla svojí jehlu v kupce sena, neboli ocas v zástupu ocasů, chcete-li.

A tak jsem se vrátila ke třetímu a jemně mu poklepala na žalud.
"S tebou si pohraju.."
Zpoza plenty vyšel vysoký, modrooký celkem seriózně vyhlížející čtyřicátník. Z bílých kalhot mu ještě pořád trčel lesknoucí se krásně hladký žalud jako zakončení mohutného mužství. Lehce se usmál a na silné čelisti mu cuknul sval, když si všimnul, že jeho rozkroku věnuju absolutně soustředěnou pozornost.
"Ale no tak, mladá paní.." s tím zastrčil ocas do kalhot. "Dneska jsme tu kvůli Vám."
Konečně jsem měla možnost zaostřit na celek. Měl na sobě bílý plášť a fonendoskop kolem krku.
Doktor. Moje kundička okamžitě zaslzela štěstím.
"Slyšel jsem, že máte nějaké potíže se srdcem. Ale domnívám se, že to začalo někde u přirození. Myslím, že musím důkladně vyšetřit obě podezřelé zóny. Odložte si prosím." A s tím se usadil za stolem, který se v té místnosti jako mávnutím kouzelného proutku objevil, spolu s počítačem, hrnkem s kávou a nějakou zdravotní dokumentací.
Styděla jsem se v tom všem světle vystavit na odiv svoje nedokonalé tělo.
"No tak mladá paní, přece byste se nestyděla, jsem lékař. " usmíval se ale jako chlívák, nikoliv profesionální zdravotník.
Pomalu jsem ze sebe spustila šaty k zemi a odkopla boty a zůstala stát jen v kalhotkách a podprsence.
"Jestli je vám to nepříjemné, tak zatím stačí takto." pokračoval, vstal a vydal se ke mně. Na předku kalhot měl ze stojícího péra dokonalý stan. Vůbec ho nerušilo, že to musím vidět.
Ukázal kamsi za mně a já se podívala a najednou tam vedle vyšetřovacího gynekologického křesla bylo i lékařské lehátko. Místnost se evidentně měnila podle mých fantazií.
Zahrát si na doktora byl vždycky můj sen....

Přistoupil ke mně a přitiskl mi kovové kolečko naslouchátka na prso. Hrozně to studilo. Bradavka mi okamžitě vyskočila div neprotrhla krajku. Upřeně se na ní díval, že mne pod jeho pohledem skoro začala pálit, ale tvářil se že soustředěně naslouchá. Vnímala jsem teplo jeho velkého těla i dech, který mi dopadal na kůži nad prsama, jak tiše vydechoval. Posunul kus chladného kovu o kousek vedle a já se kousla do rtu.
Ruku mi vložil přes kalhotky do rozkroku a velkou dlaní úplně pohltil rozpálenou kundičku. Přimhouřenýma očima zachytil můj pohled.
"Chvíli nedýchat..." instruoval mne. Odtáhl ruku, nechal jí pár desítek vteřin mimo a pak mi jí do rozkroku přimáčkl ještě víc.
"Tep se vám zrychluje a nevynechává, to se jeví v pořádku.." informoval mne profesionálně. Párkrát pevně promáčkl mokrý střed kalhotek a dál zkoumal srdeční odezvy.
"Dobrá, otočit. Opřít o lehátko."
Poslouchala jsem jak v mátohách. Otočila se k němu zády a opřela se v lehkém předklonu o lehátko. Ten kovový chladný dotek mi způsobil husí kůži od prdelky až ke klitorisu, tím jsem si byla jistá. Přimáčkl ho ze zadu na moje žebra a rozcvakl zapínání podprsenky. Ta se poroučela na lehátko a prsa se vyhouply z košíčků.
"Nedýchat." věděla jsem co bude následovat a mírně jsem rozkročila nohy v touze, aby i teď snímal změnu tepu při mačkání vlhké broskvičky. Místo toho se mne na půlkách dotkl jeho bílý bavlněný stan a on protáhl ruku pod mojí rukou a štípl mne do bradavky. Vyjekla jsem překvapením i jemnou bolestí.
"Řekl jsem nedýchat!" opakoval rázně a bradavku zakroutil, až se mi zatmělo před očima. Zatla jsem zuby a zadržela dech. "Vidíte, že to jde mladá paní.." bručel spokojeně a štípnul mne do druhé bradavky. Málem jsem si rozdrtila stoličky abych nevyjekla podruhé.
"Tep naskakuje hezky...dáme si porovnání..."
S naslouchátkem pořád přimáčklým k mým zádům sjel rukou mezi moje půlky a odtáhl tanga na stranu. Se zadrženým dechem jsem čekala, co bude. Jeho dva dlouhé štíhlé prsty vklouzly do rozmáčené dírky jak nic.
"aaaaach.... " vydechla jsem nekontrolovatelně vzrušením.
"No mladá paní, takhle by to nešlo. Vidím, že s vámi není lehké pořízení...tak tedy sem." a poklepal rukou na sedadlo vyšetřovacího křesla.

Musela jsem mít tepovku tak na 140 za minutu. Jeho pohled říkal vše. Vylez na to křeslo a zažiješ nepoznané. Třásly se mi kolena, když jsem udělala první krok...Všimla jsem si jak si nenápadně přivoněl k prstům, co ze mne před chvilkou vytáhl. Na rtech mu zahrál rozpustilý úsměv.

Pokračování? Nebo se mám probudit? :-)