Jednou v noci

Jel v autě s tátou. Ve skutečnosti neměl ponětí, kam přesně jedou, ale nedělalo mu to starosti, protože jeho otec to věděl. Už jen proto, že mu celou cestu neúnavně o jejich cíli vyprávěl. Nevadilo mu, že chvílemi ztrácí pozornost svého syna, který hleděl upřeně na cestu a svého otce neposlouchal. Když se ale jednou do otcova monologu zaposlouchal, slyšel ho šeptat jediné slovo:
„Pane?“ Ticho. „Pane?“ Ticho. „Páničku.“
Zamračeně se na svého otce podíval a tím se vrátil do svého těla a postele, na které spal.
„Paaaneee,“ protáhla jeho subinka, když ještě nevěděla, že její Pán už je vzhůru. Klečela u postele, protože večer měla velice rozpustilou náladu a vysloužila si noc v psím pelechu u Pánovy postele.
„Co je, subinko?“ zamručel rozespale. „Proč nespíš?“
„Musím na záchod, Pane, tak jsem se Vás musela zeptat, jestli můžu,“ oznámila důležitě.
„Tak běž,“ mávl rukou a převalil se na druhý bok. Ve vteřině si to ale rozmyslel. „Počkej,“ zavelel a jeho subinka se ve dveřích otočila. Chvíli si ji prohlížel a pak na ni pokynul, aby šla k němu. Podezíravě přimhouřila oči, ale nakonec se přiloudala k posteli.
„Jak moc se ti chce?“ zeptal se.
S rukama složenýma za zády pokrčila rameny a odpověděla: „Ani moc ne, ale vzbudila jsem se a nemohla už spát, tak…“ Zmlkla. Pánův zamračený pohled jí ve vteřině prozradil, co udělala.
„Takže,“ pronesl Pán pomalu, „jsi mě opět vzbudila jen proto, žes nemohla spát a nudila se.“
Kousla se do spodního rtu a zadívala se někam za Pánovu hlavu. Věděla, že z tohohle už se nevykroutí, ale nehodlala se jen tak vzdát.
„No… to ne,“ odpověděla vyhýbavě. „Já vás vzbudila, protože kdybych byla sama doma, tak už bych normálně na záchod šla, takže jsem se musela zeptat.“
Chvíli si ji rozespale prohlížel, jak stojí v matném světle pouliční lampy, které jim oknem pronikalo do ložnice, a snaží se tvářit jako královna nevinnosti.
„Místo na záchod půjdeš do kuchyně,“ promluvil nakonec a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Když se nudila, budou si tedy hrát.
Subinka na něj vytřeštila oči v hraném pohoršení a zvolala: „Ale v kuchyni se nečůrá, Pane!“
„Ty taky čůrat nepůjdeš,“ oznámil jí nevzrušeně, ale neubránil se úsměvu, zatímco zády k ní zatahoval žaluzie. „V kuchyni si vezmeš láhev s pitím a vrátíš se sem.“
„Pane, vy jste mě asi nepochopil,“ začala s vysvětlováním. „Já musím na záchod, ne docílit toho…“ Zachytila Pánův pohled a ztichla. „Ano, Pane,“ řekla nakonec a odešla, aby se za chvíli vrátila s lahví vody se sirupem. Samotná voda rozfrfňané subince nechutnala.
„Máte žizeň, Pane?“ zeptala se dobromyslně a natáhla k němu ruku s lahví.
Pán ale zavrtěl hlavou a tiše jí poručil: „Napij se.“
„Hmm, já taky nemám žízeň,“ prohlásila a odložila pití na zem.
„Napij se,“ zopakoval Pán nahlas a důrazněji.
Zafuněla, zvedla láhev ze země, otevřela ji a napila se. Pouze si lokla a provokativně postavila láhev opět na zem.
„Znova a pořádně,“ přikázal jí Pán. „Vypij aspoň čtvrtku.“
„Já nechci, Pane,“ zaprotestovala trucovitě a zamračeně se na svého Pána dívala.
Vzdychl si a pomalu k ní došel. Čekal, že to bude boj. Chytil ji za vlasy, zaklonil jí hlavu a zblízka si ji prohlížel. Rád ji takhle držel. Nejen když provokovala, jako právě teď. I jen tak, protože prostě mohl. Byla jeho. Jeho holčička, která většinou se zakloněnou hlavou krásně zkrotla.
„Nemyslím, že jsem se ptal, jestli chceš,“ zašeptal jí do ucha a jemně ji do něj kousl.
Zalapala po dechu. Nesnášela, když tohle dělal a zároveň to zbožňovala. Měla v plánu ještě nějakou chvíli protestovat, ale s pocitem jeho zubů na svém uchu se plán rychle rozplynul.
„Dobře, Pane,“ vydechla.
Pustil její vlasy a poodstoupil.
Otevřela láhev a poslušně vypila tolik, kolik si Pán přál. A ještě trochu navíc, poněvadž toužila po pochvale. Té se jí ale hned tak nedostalo. Místo toho jí Pán pokynul, aby pila dál.
„Vypij to celé.“
„Říkal jste čtvrtku!“ zaprotestovala.
Pokrčil rameny. „Změnil jsem názor. A pokud to nevypiješ, dostaneš padesát obojkem.“
Zlostně zavrčela. Věděla, že jakmile Pán začal s tak vysokou sazbou, nemá cenu odmlouvat, poněvadž by z téhle bitvy nevyšla jako vítez. A co víc: ještě by mela zadek samou modřinu. Přiložila si znova láhev k ústům a pila, dokud nebyla láhev zcela prázdná.
„Hodná subina,“ usmál se a podrbal ji ve vlasech.
Subinka se zatvářila blaženě, ale výraz blaha z toho, že Pána potěšila, rychle vystřídal jiný pohled.
„Víte, Pane,“ začala se před ním kroutit s rukama za zády. Vždycky by to ráda ze sebe dostala hned, rychle to strhnout jako náplast, jenže jakmile začala, pud sebezáchovy jí zakázal pokračovat.
Ale nebylo třeba se ptát. Když dělala tohle, věděl přesně, o co jde.
„Cos provedla?“ zeptal se jí přísně.
Zazubila se na něj a zamrkala. Zvedla jednu ruku k ústům, zakousla se do hřbetu ukazováku a spustila: „Há šem hotiš šala a ak…“
Pán zakroutil očima. „Já ti nerozumím, subinko,“ zahučel na ni, ačkoli mu bylo jasné, že je to zbytečné. Jeho holčička moc dobře ví, že jí není rozumět. „Vytáhni si ten prst z pusy a řekni, cos provedla. Byla jsi snad bez dovolení na záchodě?“
Vytáhla si prst z pusy a dětsky na něj vypoulila oči. Zašátrala palcem po podlaze. „Ne, ale něco jsem bez dovolení dělala.“
Její Pán se chvíli mračil, ale potom se mu ve tváři objevil výraz prozření a to byl pro ni startující impuls. Otočila se na patě a rozutíkala se ke dveřím pokoje, ale její Pániček byl rychlejší. Chytil ji kolem pasu, jedním pohybem ji přimáčkl ke zdi a jemně, ale dost silně na to, aby to cítila, ji chytil pod krkem.
„Takže ty sis to dělala bez dovolení,“ zasyčel jí do obličeje ze vzdálenosti jednoho centimetru. Přesunul ruku mezi její nohy. „Ty jsi masturbovala, aniž bys dostala povolení od Pána.“ Chvíli se díval, jak v ní probouzí další vlnu vzrušení. „Kdys to stihla?“ zeptal se s rukou stále v jejím rozkroku.
„Teď když jste spal, Pane,“ zavzdychala.
„Takže v psím pelechu,“ zašeptal. „Tys masturbovala v psím pelechu jako nadržená fenka.“ Usmál se. „Je ti jasné, že tě za to musím potrestat?“
Na odpověď nečekal, popadl jí za vlasy a zavedl k posteli.
„Svlékni se a jdi do postele,“ poručil jí.
Jeho holčička si poslušně sundala kalhoty od pyžama, klekla si na postel a vystrčila na Pána zadek v očekávání vytouženého výprasku. Ale to se nestalo. Místo toho zazněl do nočního ticha další Pánův příkaz.
„Lehni si na záda.“
Zamračila se, ale poslechla.
Pán si kleknul mezi její nohy, nevybíravým způsobem jí chytil ruce, které jí připoutal k čelu postele a k jejímu velkému překvapení do ní tvrdě zajel, až vzrušeně vyjekla.
„Bože!“ Napadlo ji, že pokud bude od teď každý trest obsahovat tohle, bude něco provádět neustále. Cítila, jak do ní Pán opakovaně zajíždí a ačkoli si sama přivodila orgasmus před chvíli, věděla, že její Pán se za okamžik postará o další. Což napovídalo i její stále hlasitější sténání.
„Nezapomeň, že musíš prosit,“ zavrčel na ni Pán mezi zaťatými zuby. „Tentokrát musíš o orgasmus škemrat. A pořádně, celou větou!“
Netrvalo to příliš dlouho. Hodně tomu dopomohl i fakt, že tekutina, kterou jeho subinka před chvíli vypila, doputovala, kam měla a ona naléhavě potřebovala na záchod.
„P-Pane, prosím,“ zavzdychala, ale její Pán zavrtěl hlavu.
„Celou větou jsem řekl!“
„Pane, prosím, můžu mít orgasmus? Prosím!“ Do té prosby dala všechno a čekala, že jí to Pán dovolí, což bude krásné završení dnešní noci. Ale spletla se.
„Ne,“ řekl prostě její Pán a vystoupil z ní.
Její naprosto zoufalý pohled mu napověděl, že trest byl víc než dostatečný. Zoufale zaúpěla a bezmocně kroutila nohama.
Když ten příšerný pocit z nedokončeného vyvrcholení vyprchal, otevřela oči a zlostně na Pána zahlížela.
„Jak jste mohl?“ zafňukala.
„Řekl jsem ti, že tě musím potrestat,“ pokrčil rameny se spokojeným úsměvem.
Nejradši by mu dál spílala, ale na to nebyl čas. Její močový měchýř už nějakou chvíli hlásil stav nouze.
„Musím na záchod, Pane,“ oznámila mu a zachrastila pouty. „Nutně.“
Místo odpovědi se ale Pán zvedl a k jejímu nepochopení zamířil ke skříni. Zamračeně sledovala, co dělá a prsty na nohou se jí nervózně krčily.
„Pane, já vážně musím!“ zaprosila, ale Pán to nekomentoval. Místo toho se k ní vracel s ručníkem v ruce a mlčky si k ní na postel kleknul.
„Zvedni zadek, dám pod tebe ten ručník,“ řekl zcela věcně, jakoby ho už asi potřetí neprosila, že musí na záchod.
Nemělo cenu svou prosbu opakovat. Tušila, o co mu jde, takže se jen poslušně nadzvedla a dosedla zpátky, když pod ní Pán rozprostřel ručník.
Pán jí opět zcela mlčky dal nohy od sebe a bez varování si ji znova vzal.
„Posloužíš svému Pánovi, ty spratku,“ zašeptal jí do ducha, zatímco do ní opakovaně vnikal a dráždil jak ji, tak její přeplněný měchýř. Když to dělal naposledy, vydržela to. Věděla, že by mu to udělalo radost, ale nějaký přirozený stud jí v tom bránil. Ale měla pocit, že dnes to bude muset udělat. A co Pán chce, to prostě dostane.
„Pane, já vážně musím na záchod!“ Téměř to vykřikla, ale nestačilo to. Její Pán se jen usmál a oznámil jí: „Teď nikam nepůjdeš“ a zároveň s tím zvýšil rychlost svého přirážení.
„Prosím, Pane!“ Ale už bylo pozdě prosit. Cítila, že její do té doby pevný svěrač povoluje a ona učůrává, zatímco si ji její Pán tvrdě používá.
I on o tom věděl. První to poznal z výrazu její tváře a pak to i pocítil. Usmál se, ale hned na to se mu úsměv z tváře vytratil a přísně se na svou počůranou subinku podíval.
„Ty ses počůrala, subino,“ zamručel se špatně skrytou spokojeností a díval se na svou holčičku, která pod ním tiše sténala. Napůl studem, napůl vzrušením. „Řekni, co jsi moje!“
Jeho holčička nasucho polkla a spustila: „Jsem vaše počůraná děvka, Pane. Jsem vaše pochcaná subinka, která to nevydržela jen pro Pánovo potěšení!“
Vzdychání jejího Pána začalo být rychlejší a hlasitější a za okamžik ji Pán použil, jak měl v plánu.
Byla spokojená. Někdy ani nepotřebovala orgasmus, stačilo jí jen to, když viděla, že svému milovanému Pánovi posloužila k jeho spokojenosti.
Když se Pán očistil a lehl si zpátky ke své spoutané subince, ruce jí ze sevření pout uvolnil, položil jí jednu ruku na břicho a jemně zatlačil.
„To bylo všechno?“ zeptal se.
„Jestli ne, tak to přijde za chvíli,“ odpověděla.
Usmál se a jeho subinka si k němu spokojeně lehla. Svým způsobem docílila toho, čeho chtěla, když Pána rošťácky uprostřed noci vzbudila.