Adéla se nakonec rozhodla, že půjde pěšky. Procházka jí prospěje a zase tak daleko to není, aby kvůli tomu utrácela za autobus. Pustila si do sluchátek hudbu, nazula si tenisky, mrkla na sebe do zrcadla, nakrčila nos nad svým vzhledem a odešla z domu. Cesta ubíhala mnohem rychleji, než jí bylo milé, takže když najednou procházela kolem autobusové zastávky u onoho hotelu, od které to bylo už jen…

Jel v autě s tátou. Ve skutečnosti neměl ponětí, kam přesně jedou, ale nedělalo mu to starosti, protože jeho otec to věděl. Už jen proto, že mu celou cestu neúnavně o jejich cíli vyprávěl. Nevadilo mu, že chvílemi ztrácí pozornost svého syna, který hleděl upřeně na cestu a svého otce neposlouchal. Když se ale jednou do otcova monologu zaposlouchal, slyšel ho šeptat jediné slovo: „Pane?“ Ticho.…

„To byl hodně hloupej nápad, holka,“ snažil se skrýt vzteklý tón v hlase. Netušil, nakolik úspěšně. Stresem mu před chvílí málem ujel prst a nakrmil zeď za tou malou děvkou. V duchu nadával sám sobě. Tohle se hodně rychle sere, vůbec to takhle jít nemělo! Pokusil se uklidnit, než tu dojde k ještě větším problémům. Pár sekund je ticho. Viděl, že se ta holka už nehýbe, může si tu chvilku tedy…