Adéla se nakonec rozhodla, že půjde pěšky. Procházka jí prospěje a zase tak daleko to není, aby kvůli tomu utrácela za autobus. Pustila si do sluchátek hudbu, nazula si tenisky, mrkla na sebe do zrcadla, nakrčila nos nad svým vzhledem a odešla z domu.
Cesta ubíhala mnohem rychleji, než jí bylo milé, takže když najednou procházela kolem autobusové zastávky u onoho hotelu, od které to bylo už jen kolem 50 metrů, zastavila se na chvíli, vypnula hudbu a dívala se na střechu budovy. Nervozita, která ji celou prostupovala, jí nedovolila udělat další kroky, aby se dostala k bráně a do hotelu. Cítila, jak jí srdce v hrudi splašeně tluče a snaží se jí způsobit vnitřní zranění.
No tak klid, promluvila na sebe v duchu. Prostě běž, jedna noha, druhá noha, pohoda, běž.
Hlasitě polkla, zvedla ruku ke sluchátkům, aby je opět zapnula a konečně se velice pomalu rozešla k hotelu.
Než stanula před velkou dřevěnou bránou, zrychleně dýchala. Ale ne z námahy, cesta k hotelu byla ostatně prakticky jen z kopce. Vinou rychle tlukoucího srdce a krve proudící jí v žilách tak splašeně, že málem neslyšela vlastní myšlenky, pomalu nestačila s dechem.
Já to nedám, řekla si v duchu. Ne, nedám. Měla bych se otočit na patě, odejít zpátky domů, zablokovat ho a dělat, že se to nikdy nemělo stát.
„Jo, to bych měla,“ zahučela potichu a navzdory tomu vešla bránou na nádvoří hotelu. Kolem byla auta a ona pohledem hledala TO jedno auto. Chvíli se modlila, že tam třeba nebude. Že si z ní jen udělal srandu, doopravdy nikam nejel a teď sedí doma a popadá se smíchy za břicho při představě, jak ona stojí u hotelu a čumí jako debil. Ale ne. Za chvíli její oči zachytily modré auto s pražskou poznávací značkou.
„Adélko!“ ozvalo se najednou přes celé nádvoří.
U vchodu do kuchyně stála malá postarší žena s krátkými vlasy. Zdejší kuchařka a bývala spolužačka jejího otce.
Koukala vyjeveně na onu ženu, na tváři křečovitý úsměv.
Bože, proč, PROČ?? bědovala v duchu. Proč tady musí dneska být??
„Co tady děláš?“ usmála se na ni postarší žena a jemně se dotkla její paže. „Jdeš do práce?“
„Dnes ne,“ řekla Adéla.
„A co tady teda děláš?“ otázala se její známá, stále se usmívajíc.
„Jdu na návštěvu,“ zaskřehotala a polkla.
„A za kým?“ zeptala se žena.
„Za kamarádem,“ pronesla s téměř zatnutými zuby. „Je tady ubytovaný.“
„A proč jsi ho nevzala k vám?“ podivila se. „Taťkovi by to určitě nevadilo.“
Ježkovy vočiska, ženská! zavrčela v duchu. Není to jedno? Nemáte práci??
„No asi ne,“ pronesla slabým hlasem, „ale nerada vodím do domu někoho, koho neznají,“ řekla první lež, která ji napadla. Neměla v úmyslu vyprávět o tom, že se to nehodí, poněvadž má přítele.
„Aha, tak to jo,“ pokývala hlavou žena. „Tomu rozumím.“
Adéla se na ni znova křečovitě usmála a potom zamířila do budovy a k pokojům.
Když stála před pokojem s číslem, které jí Patrik napsal, párkrát se nadechla a vydechla a zvedla ruku, aby zaklepala. Na chvíli se ale zarazila a ještě si dala nějaký čas, než ohlásí svůj příchod. Ale nebyl jí dopřán. Dveře se totiž otevřely a v nich stál Patrik, koukajíc na ní, jak před ním stojí, ruku zvednutou a danou v pěst, a vyděšeně na něj civí.
Rychle ruku spustila k pasu a houkla na něj: „Ahoj.“
„Ahoj,“ oplatil jí pozdrav a usmál se na ni. „Zrovna jsem se chtěl jít po tobě podívat.“
Ustoupil, aby mohla vejít do pokoje.
Když byla uvnitř, nervozita trochu opadla, ale rozhodně ne natolik, aby byla úplně klidná a mohla volně dýchat.
Zůstala stát uprostřed místnosti s batohem na zádech a rukama kolem těla.
Patrik se na ni chvíli díval, a pak se zasmál.
„Neodložíš si?“
Vyděšeně se na něj podívala a v krku jí vyschlo.
„C-Co? U-U-Už jako teď?“ vykoktala ze sebe vysokým hlasem a ještě více si obmotala ruce kolem těla.
Patrik stiskl rty, aby se nezačal smát, a potom upřesnil: „Myslím tím batoh.“
No výborně, tleskala si v duchu. Pár vteřin a už je ostuda na světě. To je rekord.
Plaše se zasmála, ale batoh si nesundala. Prohlédl si ji od hlavy až k patě, a když se stále nic nedělo, trochu přísně se zeptal se: „Nebo ti to mám přikázat?“
Párkrát otevřela a zavřela pusu, a potom si sundala batoh ze zad. Pak se opět postavila doprostřed místnosti. Patrik už seděl na posteli a něco dělal na notebooku, který trůnil na nočním stolku. Když od něj zvedl oči a podíval se na ni, jak tam stojí, zeptal se s úsměvem: „Ty se neposadíš?“
Adéla se nervózně uchechtla, udělala jeden krok, aby se posadila, ale pak se zarazila. No jo, ale… kam? Něco jí bránilo sednout si hned vedle něj a taky nevěděla, jestli by mu to nevadilo, ale zase, když si sedne jinam, nebude se cítit dotčený, že si nesedla hned vedle něj? Co když se na ni pak bude zlobit? Ale ne, nebude. To by bylo dětinské a nezná ho sice moc dobře, ale nepřijde jí, že by byl dětinský. Proto udělala další krok a posadila se na kousek postele naproti. Byla celá napjatá a seděla způsobem, že kdyby Patrik udělal nějaký prudký pohyb, vystřelila by z postele a rozutíkala se pryč.
„Hmm...“ zahučel přemýšlivě.
„Sedla jsem si blbě?“ vyhrkla.
„No jde o to,“ řekl, „že takhle se na film asi nepodíváme.“
Jo, tak to jí nedošlo. Přešla tedy pokoj a posadila se stejně napjatě na kousek kraje postele, jako předtím. Patrik nastavil notebook tak, aby na něj oba viděli a pustil film. Potom se chvíli díval na Adélu, jak tam sedí, ruce v klíně, připravená vyrazit pryč hned, jakmile se bude cítit v ohrožení. Potichu vzdychl, a mlčky jí chytil za ramena a trochu zatáhl.
Znova na něj vrhla vyděšený pohled a cukla sebou, ale došlo jí, o co mu jde, a tak si vyzula boty a posunula se na posteli, až ke stěně.
„Myslím, že takhle uvidíš lépe,“ řekl a udělal to samé.
Film začal. Chvíli se koukali, občas prohodili nějaké slovo či komentář k filmu, pak zase chvíli mlčeli, zabraní do děje.
Když přišla na řadu romantická scéna, Adéla se koutkem oka podívala na Patrika a sledovala, co dělá a jestli se taky cítí tak trapně. Ale zdálo se, že ne. Ovšem zachytil její pohled a jí nenapadlo nic jiného, než hlavu zase rychle obrátit.
Jo, paráda, řekla si v duchu. Tohle vůbec nevypadalo, jako bych ho k něčemu vybízela.
„Něco jsi chtěla?“ zeptal se Patrik. Sám netušil, proč se na něj dívala zrovna u téhle scény.
„Ehm…“ zahučela, „ne, to ne. Já jen… nevím… nevím, proč jsem se na tebe koukala, promiň, omlouvám se.“
Teď na ni koukal Patrik. Samozřejmě, že tato scéna ho přivedla na myšlenku, o čem si psali, než za ní přijel. Nevěděl, jestli si může něco dovolit a její řeč těla nenapovídala, že ano. Ale ten pohled byl zvláštní a zrovna u téhle scény. Najednou dostal chuť se o něco pokusit.
„Vadilo by ti moc,“ začal trochu ostýchavě, „kdybych ti dal pusu?“
Tohle ji trochu vykolejilo. Vytřeštila oči na film a potom pomalu otočila hlavu na něj. Díval se na ni a čekal na odpověď.
Otevřela pusu, pak ji zase zavřela, polkla a snažila se dát najevo svému jazyku, že hodlá promluvit.
„J-Já… no… asi ne… pokud chceš.“ Pokud chceš… jo, fakt by se mě na to zeptal, kdyby nechtěl.
Usmál se a přiblížil se k ní, až byly jejich obličeje jen 2 cm od sebe. Dal jí chvíli, aby se připravila, a pak jí jemně políbil na tvář a pomalu se přemístil na ústa. Na ně jí políbil trochu silněji, a pak se od ní odtáhl.
„Děkuju,“ vypadlo z ní.
Patrik se zasmál. „Děkuješ?“
„No…“ pronesla a srdce jí znova divoce bušilo. „J-Jo, no, já…“
„No nemáš zač,“ řekl se smíchem a vrátil se k filmu.
Když film skončil, prostě se usadili naproti sobě a nějakou chvíli si povídali. Adéla se cítila konečně trochu uvolněně a nesnažila se úzkostlivě kontrolovat vše, co říká.
Najednou byla chvíle ticha. Rychle se prohrabávala myšlenkami, aby vymyslela další téma, na které se můžou bavit, aby nebylo takové ticho, ale než stačila něco vymyslet, Patrik se naklonil a znova ji políbil. Tentokrát o něco více a intenzivněji. Chytil ji rukou kolem pasu a víc si ji k sobě přitáhl. Byla z toho první trochu vykolejená a rozpačitá, ale po chvíli mu polibek začala oplácet a po delší chvíli se odhodlala položit si ruku na jeho rameno.
Cítila, jak se třese po celém těle. Po dlouhé době má něco s někým jiným než s přítelem a bála se, že něco pokazí, že už se neumí pořádně líbat (poněvadž přítel to moc nemusel, takže to téměř nedělali), že bude příliš dychtivá, nebo naopak jako leklá ryba. Nicméně, jak líbání pokračovalo, nezdálo se, že by Patrikovi něco vadilo. Naopak ji k sobě tiskl a rukama začal bloudit po jejím těle, až mu ruka sjela na její klín a zamířila přímo do něj. Trochu zavzdychala a roztřásla se ještě víc. Tentokrát ale vzrušením. Jeho druhá ruka jí jela po zádech, až se dostala k jejím vlasům, které sevřela v pěst. Patrik se od ní odklonil a zašeptal: „Budeš teď moje poslušná holčička a hezky mi podržíš, ano?“
Možná, že některé holky by se tímto výrokem cítily ponížené a kluka, který jim to řekl, by bez obalu vypoklonkovaly. Ale Adéle to způsobovalo jisté nepokoje v intimní části těla a s tichým zasténáním pokývala na souhlas.
„Hodná,“ zapředl jí do ucha a pustil její vlasy. „Tak a teď už by sis mohla odložit i to ostatní,“ řekl, ale než to stihla udělat, sám jí začal z oblečení pomáhat. Pomalu jí sundal mikinu, kterou odložil na stolek. Potom ji začal opět líbat a jemně, ale nekompromisně zatlačil na její tělo, aby jí donutil položit se na záda. Neprotestovala a nechala, ať ji položí. U toho mu oplácela polibky a on jí rukou sjel po zádech, přes zadek, až jí znova ruku zasunul do klína, kde jí začal jemně dráždit. Dlouho to tak ale nezůstalo. Brzy obě ruce zahákl za její sukni a společně s ní jí stáhl i punčocháče a kalhotky. Nepotřebný kus oblečení odhodil na zem a chtěl se vrátit k tomu, co dělal, ovšem najednou si všiml, že Adéla na něj upírá pohled a kolena má těsně u sebe.
Měla proto dva důvody. Jeden byl ten, že když najednou byla před ním do půli těla svlečená, došlo jí, že opravdu směřují k oné činnosti, což ji přimělo zaváhat. A druhý byl ten, že ačkoli se cítila nejistá, spratek v ní zafungoval a ona měla chuť začít provokovat.
Patrik se na ni zmateně zadíval a zeptal se: „Nějaký problém?“
Adéla na chvíli zatoužila mu povědět, co se jí teď honí hlavou, aby na to nebyla sama. Ale potom jen ostentativně pokrčila rameny a vyplázla na něj jazyk. Boj začíná.
Patrik se usmál a rukou jí zajel pod tričko, přes prsa, což jí donutilo se zhluboka nadechnout, a jemně ji chytil pod krkem.
„Takže budeme zlobit?“ zeptal se jí, obličej jen pár centimetrů od jejího. „Nohy od sebe,“ přikázal.
Adéla se mlčky usmála a znova na něj vyplázla jazyk. Stisk na krku zesílil.
„Dej nohy od sebe a hned!“ procedil skrze zaťaté zuby.
Adéla se zasmála a trochu k němu zvedla hlavu. „Přinuť mě,“ zašeptala.
Patrk stiskl její krk natolik, že cítila, jak se začíná dusit, a společně s tím položil druhou ruku na její koleno, které začal tlačit od toho druhého. Šlo to ztuha, ale věděl, že Adéla nemá šanci je u sebe udržet.
„Myslíš, že se mi můžeš bránit?“ zašeptal, pustil její krk a chytil ji za vlasy, aby jí mohl zaklonit hlavu.
Cítila, jak mezi nohama vlhne ještě víc. Pocit bezmoci a vědomí, že je druhému vydaná napospas pro ni bylo nevýslovně vzrušující. Kdyby toho byla schopná, udělala by se už jen z tohoto vědomí. Zasténala a brzy nevydržela tlak, který Patrik vyvíjel na její kolena. Dala je od sebe a on neváhal a rovnou do ní rychle zajel prsty.
„Ty jsi ale zlobivá,“ šeptal jí do ucha, když v ní jemně jezdil. „Na mě si ovšem nepřijdeš.“
Začal do ní rychle a intenzivně zajíždět prsty, až se cela prohnula a tiše vzdychala vzrušením. Mlaskavé zvuky, které se ozývaly z jejího rozkroku, ji kupodivu vzrušily ještě o něco více.
Patrik po chvíli přestal a na okamžik se na ni zadíval. Na její obličej a vnímal, jak zrychleně dýchá. Potom ji začal líbat na krku a sjel pomalu dolů, kde jí vyhrnul triko a políbil ji na odhalené břicho.
„Vůbec si to nezasloužíš,“ řekl, když sjel ještě níž. „Ale na druhou stranu,“ zase se posunul o kousek níž, „by mě zajímalo,“ obličej už měl teď přímo u její máni, „jak chutnáš.“ Jemně jí olízl rýhu mezi tam těmi masitými věcmi. Pak se dostal jazykem hlouběji a začal jí s ním přejíždět po naběhlém klitorisu. Rychle se na ni přisál a slyšel, jak hlasitě zasténala. Následně jí to začal intenzivně dělat ústy. Prsty zajížděj do její mokré máni a u toho sál její klitoris, až to za chvíli nevydržela a vydala táhlý sten. Ucítil, jak se jí svaly v máni stahují a poznal, že zrovna dosáhla vrcholu. Naposled jí políbil na její rozdrážděnou máňu a postavil se. Začal si pomalu rozepínat kalhoty. Adéla se zatvářila poněkud vyděšeně. Usmál se.
„Co jsi čekala?“ řekl a pořád si pohrával se zapínáním na kalhotách. „Že nebudu chtít použít i tvou pusu?“ Ukázal na zem před sebe. „Klekni si.“
Poslušně se zvedla z postele a klekla si před ním na kolena. Upírala na něj submisivní pohled a čekala, až vytáhne svůj tvrdý penis. A když se tak stalo, nemusel ji vybízet, hned si ho vzala do pusy a začala po něm ústy jezdit. Sála ho a kouřila a po chvíli si s ním začala zajíždět až do krku, kde ho nechávala tak dlouho, dokud jí dávicí reflex nedonutil jej zase vytáhnout. Tak pokračovala dál a kdykoli měla jeho penis až v krku, vyplázla u toho jazyk a snažila se dosáhnout až dolů na ty kulaté věci. Patrik ji najednou chytil za hlavu a přitlačil si ji ještě více na svůj ztopořený ten. To se jí ale nelíbilo, takže se rukama zapřela do jeho stehen a snažila se ho od sebe odtrhnout. Když se tak chvíli bránila, Patrik toho nechal a dřepl si k ní, aby se setkal s jejím pohledem a zeptal se, jestli je to na ni moc. Ale jakmile se na ni podíval, její provokativní pohled mu naznačil, že jí to nevadilo až tak moc, jak dávala najevo. Zavrtěl hlavou.
„Takže ty takhle?“ vydal řečnickou otázku a postavil se. Odešel ke svému batohu a vylovil z něj něco, co zachrastělo. Když se otočil zpátky, přišel k ní s pouty v ruce a přikázal: „Dej ruce za sebe.“
„Tak určitě,“ uchechtla se a nakrčila na něj nos.
Nehodlal se s ní hádat, takže ji za jednu ruku zvedl ze země, hodil na postel zády k němu, zasedl a za jejích protestů a vzteklého vrčení jí spoutal ruce za zády.
„Teď už nic zkoušet nebudeš, ty malá děvko,“ řekl a znova ji chytl za jednu ruku, aby ji z postele zvedl a donutil si před ním znova kleknout. Na nic nečekal, hned jí vrazil své tvrdé péro rovnou do krku a začal přirážet. Cítil, jak se dáví a stahování jejího hrdla mu dělalo dobře natolik, že se snažil dosáhnout ještě o něco hlouběji. Tvrdě jí znásilňoval pusu a užíval si to, že Adéla proti tomu nic nezmůže. Může si s ní dělat, co se mu zachce.
Za chvíli ale ucítil, že jestli bude takhle pokračovat, brzy se udělá. A to ještě nechtěl. Takže přestal, vytáhl penis z jejich úst a podíval se na ni. Byla udýchaná, z očí jí tekly slzy a pusu měla poslintanou. Krásný pohled.
Otočil se k ní zády, došel pro kapesník, dřepl si k ní a trošku jí utřel pusu. Potom ji políbil a pohladil po tváři.
„Teď si vezmu tvou *doplň slovo dle preferencí*,“ oznámil jí a pomohl jí vstát.
Když se ní postavil, přitiskl jí k sobě a začal vášnivě líbat.
Vzrušením se jí třásla kolena a točila se jí hlava. Vnímala dotek pout na svých zápěstích, vnímala to, že se nemá jak bránit, že si s ní Patrik může dělat úplně cokoli, co jej zrovna napadne a ona proti tomu nemá šanci cokoli podniknout. Je naprosto bezbranná a odevzdaná. Při tom pomyšlení mu zasténala do úst.
Patrik ji pustil a osvobodil jí ruce z pout, aby jí je spoutal vepředu. Potom jí položil na postel.
„Čekej,“ řekl a políbil ji na čelo.
Znova poodešel k batohu, Adéla neviděla, co tam dělá, ale když se k ní otočil zpátky čelem, měl na penisu nasazený kondom. Vzrušení v ní ještě vzrostlo. Teď to přijde.
Klekl si na postel a nastavil si ji tak, aby do ní měl co nejlepší přístup. Zacházel s ní automaticky a netečně, jako s věcí, která mu patří. Poté si ho chytil a jemně jí začal přejíždět po celé máni. Nahoru a dolů. Pomalu. Nahoru a dolů. Potom zamířil ještě níž, až se špičkou penisu dotýkal jejího nižšího otvoru. Polekaně se na něj podívala a on se zasmál.
„Neboj,“ řekl a vrátil penis na její máňu. „To ti neudělám.“ Usmál se. „Tedy zatím.“
Pak už to dál nevydržel a zajel do ní až po kořen. Užíval si, jak je v ní teplo a mokro. Začal do ní rychle přirážet a vnímal to, jak se pod ním prohýbá a sténá. Naklonil se nad ní a vášnivě ji začal líbat u toho, jak do ní tvrdě přirážel.
Adéla byla jako v transu. Hladově vracela Patrikovi jeho polibky, a kdyby neměla spoutané ruce, zarývala by se mi nehty do zad. Cítila, jak jí jezdí rukou po celém těle, mačká jí prsa a tiše u toho vzdychá. Jeho přírazy začaly být rychlejší a intenzivnější. Opřel se o ruce a díval se jí přímo do očí, jak do ní tvrdě zajížděl. Pohled mu oplácela, ale nedokázala to moc dlouho. Zavřel a po chvíli oči, a potom ucítila, jak se jeho rty přisály na její krk a jeho pohyby v ní byly najednou ještě rychlejší.
Cítil, že brzy bude a tentokrát si to dovolil. Tělem mu projel orgasmus a on zvolnil tempo. Ale nepřestal přirážet. Pořád jí zajížděl to té mokré mání a u toho se jí znova přisál na rty a začal ji líbat. Tentokrát něžně. Potom se od ní odlepil a jemně ji políbil na čelo.
„Hodná holčička.“
