Na kříži

Modré
oči a tvář anděla. Vybral si tě mezi stovkou žen a dívek.
Vybral si tě, aby naplnil svou touhu, své přání, svůj sen.
Vybral si tě, aby namaloval jedinečný obraz. Vstupuješ do ateliéru připomínající loď chrámu. Dech se ti tají nad mohutnou klenbou tyčící se k nebi, nad zářivými vitrážemi v gotických oknech, nad anděly kolem oltáře. A nad oltářem uvidíš
dřevěný kříž. Vybral si tě - pro ten kříž. Pro ten obraz na kříži.

Nevinnost na kříži.
Svlékni si šaty, zaslechneš jeho hlas. Rozléhá
se celým chrámem jako chór. Pomalu sundaváš kousek po kousku svého oblečení a sleduješ jeho nezájem. Právě se soustředí
jen na své nádobíčko. Oči zvedne, když stojíš oděna ve své
hebké kůži. V kůži, která je rozpálená, a ani chlad chrámových zdí ten žár nezažene. Usměje se. Nabídne ti svou ruku a jako bohyni tě odvede ke kříži. Postavíš se k němu a opřeš se zády.
Úzkou páskou ti připoutá nohy. Zvedneš
pravou ruku a necháš si ji připevnit na rameno kříže. Za chvíli je i tvá levá ruka připevněna ke kříži. Stojíš v té výšině
nad oltářem a i kdybys chtěla, nepohneš se. Jsi pevně spojena s křížem. S roztaženýma rukama jakobys chtěla obejmout celý
chrám, celou zemi. Jakoby celá zem ležela u tvých nohou. Sledují
tě jen jedny oči. Bedlivě si tě prohlíží, každý milimetr tvého těla. Chtěla by ses zahalit do své náruče, ale kříž tě
nepustí. Pásky na zápěstí a u kotníků jsou ukryty pod silným lanem. Tvé světlé kadeře hladí šíji a sotva zakryjí ramena.
Hlava ti klesá. Snad studem, že jsi najednou tak bezmocně vydaná
na odiv všem očím. Ale náhle ji pozvedneš ve své hrdosti.
V
hrdosti nad tím, že jsi – žena.
Zahlédneš úsměv na jeho tváři. Bere tužku do ruky a vytváří první skicu. Rychlými tahy nakreslí celé tělo, ale jen obrys obličeje. Něco tam schází. Výraz ve tváři, ten tam chybí.
Slyšíš
vrznutí dveří. Otvírají se a do chrámu vchází zástup lidí.
Očima je chceš spočítat. Jeden, dva, pět ...deset, snad patnáct
... přicházejí k oltáři. Očima hledáš malíře ... kam zmizel? Přece tě tu nenechá, jen tak, před těmi lidmi ...
Nemůžeš se ukrýt. Lidé si prohlížejí chrám, jeho výzdobu,
klenby, malbu, vitráže, oltář a nad oltářem ... pannu na kříži.
Zavřeš oči. Nechceš vidět, jak se dívají. Jak se na tebe dívají. Horko a mráz ti střídavě běhá po těle. Slyšíš
klapot mnoha bot a pak vrznutí dveří. Je ticho. Otevřeš oči.
Jsi v chrámu sama. Přichází malíř, v ruce má šátek. Jde k tobě a šátek mlčky připevní kolem boků. Jen se usměje.
Sestoupí dolů a kreslí druhou skicu. Celé tělo už má ... jen ten výraz v obličeji stále schází.
Smyslnost na kříži.
Přistoupí znovu k tobě a šátkem zakrývá oči.
Ucítíš tepot srdce v konečcích svých prstů. Nevidíš. Jen slyšíš, jak sestupuje po schodech na podlahu a pak tahy tužky po papíře. Ticho chrámu ruší ještě jeden zvuk, rytmus tvého srdce. Třetí skica je téměř hotová. Malíř se dívá na pannu na kříži, oči skryté za šátkem ... ne, to není ono. Slyšíš
klapot podrážek. Kolik jich je? Dvě? Slyšíš tlumené hlasy, ale nevíš, co říkají. Znovu tě někdo vidí v rouše tvého těla.
Znovu někdo vidí tvou bezmocnost. Klapot bot a ticho.
Zvoní
telefon. Malíř tiše mluví s tím na konci drátu. Poté znovu přistoupí k tobě. Sundá šátek z očí, jeho protilehlé cípy sváže k sobě a jako šerpu jej přehodí přes tvé levé rameno.
Lehce urovná, proud mravenců popohnal poutí bílou krajinou.
Vroucí šípy paprsků bodají do vnímavé kůže.
Čtvrtá
skica.
Dveře chrámu se prudce otevřou a dovnitř vstupuje muž.
Vysoký, opálený, silný, tmavé vlnité vlasy. Chvíli mluví s malířem. Pak odchází směrem za oltář. Před takovou krásou musí člověk pokleknout, řekne malíř. Neznámý muž vystoupá
ke kříži. Kleká k tobě. Má jen okolo beder smotaný šátek.
Hledá své umístění a ty cítíš, jak se přibližuje stále blíž a blíž. Poklekne na pravé koleno, pravou rukou obejme tvé
lýtko. Levá dlouho nemůže najít své místo. Sklouzává nahoru i dolů po obou nožkách. Mráz ti běhá po zádech. Mráz, ze kterého ti je horko, a srdce začíná pět hlasitou dunivou píseň.
Pravá ruka muže obejme tváře tvého pozadí a prsty se do něj zaboří jak do polštáře. Levá ruka lehce zkoumá mezeru mezi tvými stehny, prsty vstoupí do vlhké skuliny a hledají její
citlivé místo. Po chvíli přestanou. Nejde však necítit je v sobě. Snažíš se nenápadně rozdýchat své vzrušení. Nemůžeš
přece malíři pokazit obraz. Jeho prsty se v tobě co chvíli pohnou a cítíš žhavé záblesky po celém těle. I jeho palec na malý okamžik pronikne k ostatním prstům, jen co by se navlhčil.
Pak najde citlivý prokrvený výstupek a počne jej hladit. Brnění
po celém těle. Cítíš blížící se výbuch, ale svými myšlenkami jej záměrně odháníš. Představuješ si kostky ledu,
které zchladí tvůj žár. Malíř se ti ztratil z dohledu,
přestože stále stojí pár metrů pod tebou. Snažíš se zahnat ty pocity, ovládnout tělo, horké a studené vlny, co střídavě
prostupují. Prorážíš už několikátou vlnu tsunami ... ale na tuhle tvá vůle nestačí. Tělem projede obrovská vlna rozkoše.
Tuhle už nezastavíš. Obrovská bouře zahltí tvé tělo.
Připoutané ruce a nohy násobí její mocnost. Zmítáš se na kříži a topíš v té záplavě orgasmických blesků. Malíř tě
bedlivě sleduje. Výraz tvého obličeje. Ani na chviličku z něj nespustí oči. Chce si zapamatovat i ten nejmenší detail. Aby mohl dokončit svůj obraz.
Blaženost na kříži.