Ten rok jsem začala pracovat jako pojišťovací agentka a potřebovala jsem si na někom vyzkoušet nabízení produktů pojišťovny.  Ale na kom? Kamarádi, známí žili daleko a v tomhle městě jsem byla pořád cizinka. Ten muž měl modré oči a sympatický úsměv, svaly vypracované cvičením a těžká dřina byla pro něj lehká. Občas jsme se potkávali na ulici, občas prohodili pár slov či vět. Neměl zájem o…

Rozednívá se. Na holé tělo si oblékám slabé černé punčocháče, na ně navléknu černé nohavičkové kalhotky. Obléknu si bílou podprsenku se zapínáním vepředu a pak bílou knoflíčkovou košili. Kolem krku zavážu červený šátek ..... jak bylo napsáno v meilu z předešlé noci. Autobus mě odveze do města na smluvené místo. Hledám velké bílé auto s nápisem, bůhví proč si představuju nápis přes celé dveře.…

Odemykám dveře kanceláře. Nemyslím na nic. Možná vchází s nějakou představou. Má touhu, co se mi trochu ekluje. Ale vezmu si pro sebe kousek toho svého. Ptala jsem se ho asi dvakrát, jestli mu to nevadí, ale prý ho to hodně vzrušuje. Bůh ví, co si on myslí o mně. Točím vodu do varné konvice. Uvařím čaj, přestože je léto. Na sobě mám džínové propínací šaty bez rukávů do půli stehen. Rozhlíží se…

Modré oči a tvář anděla. Vybral si tě mezi stovkou žen a dívek. Vybral si tě, aby naplnil svou touhu, své přání, svůj sen. Vybral si tě, aby namaloval jedinečný obraz. Vstupuješ do ateliéru připomínající loď chrámu. Dech se ti tají nad mohutnou klenbou tyčící se k nebi, nad zářivými vitrážemi v gotických oknech, nad anděly kolem oltáře. A nad oltářem uvidíš dřevěný kříž. Vybral si tě - pro…

Vešel do místnosti a dva kroky za portálem se zastavil. I ve svých jednapadesáti je to pěknej kus chlapa, svaly se rýsují na jeho postavě a přitahují jak magnet. Zamyšleně hledí k oknu jakoby tam hledal odpověď na svou otázku. Pomalu k němu přistoupím. Nevšímá si mě. Pokleknu těsně k němu a tváří se lehce, téměř neznatelně, dotknu oblečení, za kterým ukrývá svoji chloubu. Pomalý pohyb hlavou i…

Lepší než Becquelerovy paprsky ... můj Pane Auto odbočilo ze silnice směrem k benzínce. Asi budeme tankovat, pomyslím si a dám kolena k sobě. Jenže benzínku míjíme, stejně tak dlouhou řadu kamionů. Za těmi posledními náhle zaparkuje. Přesedni si dozadu, slyším. Mám v hlavě otazník. Vystoupím z auta, přelítnu očima kamiony, u dvou posledních jsou řidiči. Sednu si na zadní sedačku auta, zabouchnu…