Můj Dr. Jekyll a Mr. Hyde (soutěžní)

Jeden z posledních letních večerů klepal na střechy matičky stověžaté svým zlatým dlouhým prstem odpoledního světla a všechny ty historické budovy objímal a činil krásnějšími jako by to mělo být toho roku naposledy. Zahrady Pražského hradu vydechly úlevou, když i jedni z posledních návštěvníků zamířili směrem k poslední otevřené bráně. Mezi nimi ona a její muž. Ruku v ruce, jako ostatně vždy a to nejen mezi známými. Bylo jim spolu dobře i po těch dlouhých letech. Dnešní den nebyl k jásání, ale určitě zasloužil lehce vykrojený úsměv na tváři obou z nich.

"Nestavíme se na večeři?" jeho hlas narušil chrastění kamínků pod jejich botami.
"Hmmmm, to není špatný nápad, něco malého by se hodilo," usmála se na něj a ulevilo se jí, že nemusí koumat, z čeho doma vymyslí nějakou dobrotu.

Za chvilku už seděli v jedné z jejich oblíbených malých restaurací. Chtělo to trochu obratného přemlouvání zaneprázdněné hostesky, ale nakonec jim vyčarovala dvě místa u velkého sdíleného stolu hned vedle dveří. Napravo výhled na team, připravující místní delikatesy, nalevo rodina s malým chlapečkem. Navzájem se pozdravili, prohodili pár společenských frází a tvářili se, že jim nevadí, jak se celý stůl otřásá, když se živoucí naděje vedlejší rodiny rozhodla bušit pěstičkou do stolu. Jejich neformální vyprávění to nenarušilo. Dívala se na něj, jako už po milionté a hlavou jí letělo, kam zmizely ty roky. A taky jestli je na ní ten čas vidět tolik jak na něm. Laskavý úsměv se neměnil, ale šediny ve zbytku vlasů, pár dalších vrásek a pih v obličeji jasně svědčil o tom, že ani po jejím boku se čas nezastavil.

V decentním stylovém oblečení byli ukázkou rodinné spokojenosti a stálosti. Oba označeni symboly trvalého závazku, klidný hovor, doplňovaný střídavě úsměvy na obou stranách dovršoval obrázek manželské pohody.

"Je to tu moc příjemné.." její oči znova sklouzly po interiéru restaurace, když mladý vrchní nabral jejich objednávku.
Vprostřed pozorování se zasekla na jednom místě. Všechen personál restaurace byl oblečen klasicky, v černobílé kombinaci. Mladiství číšníci i expediteři v bílých košilích nebo rondonech volnějšího střihu, ale mezi nimi jedna záda, která bílou látku napínala. Vyrolované rukávy, povolený límec, obrys páteře i obou svalů podél ní, kérka na předloktí, která běžela od lokte směrem k pracovní desce, o kterou se opíral. Malý zadek a úzké boky v černých džínách co objímaly jeho hubená stehna.
Úplně zapomněla, co chtěla říct a jen sjížděla pohledem zezadu tělo číšníka, ohnutého nad něčím na desce.

"Miláčku?"
Zprudka zamrkala. "Promiň, co jsi říkal?"
"No jak to uděláme v týdnu s tím autoservisem..."
Vrátila se do konverzace a pokračovala v hovoru...
Pohled jí ale pořád klouzal směrem k těm černým džínům a ramenům, která napínala košili ve švech ležérně a přitom téměř hypnoticky pro zrak zralé dámy. Zkoumala pohledem jednotlivé svalové skupiny, rýsující se pod plátnem a rty jí zvlnil úsměv.

"Tady prosím.."
Málem se kousla do jazyka jak se lekla. Vrchní donesl její předkrm.
Zasoustředila se na talíř a popřáli si s mužem dobré chuti, když jí vstaly všechny chlupy v zátylku. Proč sakra? Zvedla pohled téměř bezděky směrem do kuchyňského prostoru.
Dva modré pohledy se protly sice jen na pár vteřin, ale ona měla pocit, jako by jí podél páteře projel elektrický proud. Tmavé, stylově rozježené vlasy, malinko odrostlejší strniště, rty co se zvlnily v úsměvu. Všimnul si, že neuhýbá pohledem, zmetek. Usmála se taky.

"Máš to dobrý?" Manželská starostlivost jí najednou rušila.
"Mám." Zakousla se labužnicky do kusu chleba s paštikou. Rty jí pohladila jemná pěna, když si jeho oči zase přitáhly ty její. Sjela přes jeho pusu a krk až ke knoflíkům košile.. Polkla - nebýt jídla v jejích ústech, musela by polknout na sucho.
Najednou jí svrběly prsty touhou rozepnout těch pár knoflíků a podívat se, co je pod tou košilí a taky kde a jak končí ta kérka.
"Jiříku, prosím tě, vem tohle a vezmi to na trojku." Otočil se za hlasem a jeho košilové torzo se zase zavlnilo. Jirka, asi... kdo ví, na koho volali.
Bylo jí to jedno. Skoro.

"Vyřídím si jeden telefonát zlato, promiň.." sebral se a utekl od stolu ven za kusem lepšího signálu a bez děcka, čutajícího do stolu. Jeho jídlo chladlo před jejíma očima.
"Mám to na chvíli dát pod lampu než se manžel vrátí?" Kristepane! Málem jí vypadla vidlička. Modré oči ji propichovaly skrz na skrz z necelého metru. Voněl. Kurevsky voněl.
Měla pocit, že exploduje a myšlenky se jí rozutekly na všechny strany.
Mezi nohama jí zacukalo. Ty jeden mladej hajzlíku, ty bys dostal za uši.
Ta tam byla rezervovanost vdané dámy. Toužila po jediném a proud představ se náhle nedal zastavit.

*
Seděla v krátkých košilových šatech nahým zadkem na tom nerezovém gastro pultu vedle v kuchyni. Jiřík v bílé košili byl opřený o pult rukama vedle jejích boků a jí zahalovala jeho sportovně kořeněná vůně. Chytla ho za košili těsně pod límcem jako by se chytala záchranného pásu. Naklonil se směrem k ní a olízl jí rty. Oči nezavřel, dál jí z několika centimetrů hypnotizoval, když jeho rty zkoumaly ty její. Špičkou jazyka rozpůlil štěrbinu jejích úst, aby mohl vklouznout dovnitř. Chutnal po kávě. Ještě neměla hlavní chod a už má servírovaný dezert z jeho jazyka. Nasála Jirkův kluzký obratný jazyk a přitáhla ho za košili ještě blíž. Přisál se k ní jak vetřelec a přitlačil. Kousal jí do rtů a plenil její hladová ústa rytmickými údery jazyka, jako by jí tlamičku šoustal.
Zadek jí studil, jak jím seděla na nesmlouvavém nerezu, husina jí ne a ne opustit. Odtáhla se a zabořila prsty do strniště na jeho tvářích.
"Neblbni."
Jeho tázavý pohled nepotřeboval upřesnění.
"Mohla bych být tvoje máma... "
Pobaveně na ní koukal, přimhouřil oči a vějířky vrásek jí naznačily, že se rád směje a ani nyní k tomu nemá daleko.
"Co tam máš dál?"
Smrad drzej. Co jí tyká? Na to, že před chvílí lákala jeho jazyk co nejhlouběji podél toho svého jaksi pokrytecky zapomněla.
"No jsi mladej a nezkušenej a proti tobě já stará a ...."
"Zkušená? " dořekl za ní a v očích se mu divně zalesklo. "A dál?"
"Navíc jsem vdaná a tohle bych dělat určitě neměla." Umíněně naklonila hlavičku na stranu. Kdyby mohla, tak si i dupne.
"Jsi praštěná. A kundička ti voní až sem, bych ti chtěl říct. Aspoň ta má rozum."
Zavrčela na něj. "No dovol?"
Místo dohadování se na ní upřeně díval a sjel očima na knoflíky košilového vršku jejích šatů. Nikam nespěchal. Pomalu jeden po druhém knoflíky pod jeho prsty vyklouzávaly z domoviny dírky, ve které do té doby bydlely a držely zapínání pohromadě. Košile se rozevřela a ukázala krajkovou podprsenku bez vycpávek a výztuže, kde vrcholkem košíčků prosvítaly její tmavé dvorce a v jejich středu pevně stojící bradavky.
"Za to může ten pult, ne tvoje svlíkací schopnosti.." čutla si do něj trochu, když viděla jak ty vyzývavé hroty fixuje pohledem.
"Opravdu?" sáhnul stranou a vytáhl jeden z nerezových šuplíků pod pracovní deskou. Zarachotila v ní miska, do které sáhl a pak nad její prso zvedl v pěst sevřenou dlaň.
O vztyčenou bradavku cinkla ledová kapka vody, odskočivší z jeho dlaně. Tlak stojícího čudlíku pod krajkou byl mučivě nevyhnutelný a elektrizující. Bradavka se drala skrz luxusní krajku jako by jí měla protrhnout. Zaúpěla a zaklonila hlavu, až se jí dlouhá blond hříva zavlnila po lopatkách jak lán obilí a pošimrala lokty rukou, o které se v sedě opírala. Přitiskl kostku ledu pod její bradu a jel s ní po přední straně zakloněného krku až mezi krajkové košíčky podprsenky, nechávajíc za sebou chladivou vlhkou stopu. Fouknutí na tuhle ledodráhu jí způsobilo krom další dávky husí kůže i silné stahy nekonečně nadržené kundičky. Její vlhkost začala prosakovat skrz krajky kalhotek a dotek s gastropultem byl o to víc chladivější a dráždivější.

Stáhnul košíčky podprsenky pod její prsa a udělal tak z krajkového krytu jen krajkový opěrák těch dvou dmoucích se kyprých kopců, vrcholících scvrklými, hrubě vystouplými hrozinkami bradavek. Mléčnou kůží vyvalených ňader prosvítaly stezky žil v podkoží. Snažil se je kopírovat jazykem a když brnknul o bradavku, sykla. Přiložil na bradavku led. Sykla víc. Když pod ledem bradavka stála jak stožár, chytil za ní zuby a zmáčkl. Vyjekla a ucukla, čímž vytrhla ten kousek trápené tkáně z jeho zubů a jak pevně zuby tiskl, věděl že tohle vytrhnutí ucítí v podprsence ještě druhý den. Prudce vyjekla. On se usmál.
"Bolelo?"
"Ano!"
"Ještě druhou." Nekompromisně k ní přimáčkl další kostku ledu. Bradavka jí zvolna rozpouštěla, když s kostkou ledu mezi prsty kroužil po hraně tmavého dvorce. Vysouvala se pomaleji a on ztratil trpělivost. Sevřel tvrdý výstupek tkáně mezi prsty a zmáčknul. Tvrdě, nesmlouvavě. Syčela jak zmije na šutru.Nechtěla se podvolit. Zakousl se do vzdorovité bradavky a ona se vší silou snažila sebou netrhnout, aby neměla i druhou bradavku sedřenou jeho zuby.

Vtom jí zbytek kostky ledu vsunul do krajky kalhotek. Nechal ho vklíněný přesně na poštěváčku a přitlačil. Škubla sebou a vykvíkla nahlas. Plán mu vyšel, i druhá bradavka si sevření jeho zubů a následně vyrvání z jejich sevření bude několik dní pamatovat.
Čapnul jí zezadu za zadek a stahoval z pultu směrem k sobě. Její nohy se dotkly země v rozkročení, jak se jí při rozepínání košile a trápení prsou vpasoval mezi kolena.

"Otoč se."

Chtěla se dívat do jeho očí, nechtělo se jí otáčet. Přisála se k jeho rtům a pohladila ho po ramenou pořád pod košilí. "Bude to?" zašeptal do její otevřené pusy v rámci líbání.
"Nějak namistrovanej, nemyslíš?" neudržela se.
Jedním pohybem jí čapnul za bok, otočil čelem ke stolu, vjel po zádech rukou nahoru do jejího týlu, sevřel v dlani její vlasy a ohnul jí přes pult jako by nebyla ve věku jeho rodičů.
"Mlč a drž. Nohy od sebe. Dělej."
Krátké věty se zakusovaly do jejího mozku jak mravenci do zbytků přezrálého melounu. Chtěla testovat jeho odhodlání. Vzdorovat. A současně toužila po tom klacku, co se jí tisknul do krajkou zahaleného zadku přes látku černých džín. Ach ta dilemata.

Zavrtěla zadkem v jeho klíně. Pevnost prutu pod poklopcem jí do kalhotek vylila další záplavu chtíče spolu s ledem co tál na klitu. Znova hrknutí otevíraného nerezového šuplíku. Že by další led?
Prsa jí mrazila dotekem s nerezovým pultem, na který byla přimáčklá v ohnutí jak poslední prostitutka z Balkánu. Předtím pokousané bradavky pálily a mrazily současně. Začala jí lehce vibrovat bedra.

Odstoupil o kousek od ní jak poznala podle vzduchu proudícího po zadní straně jejích stehen. Jeho prsty jely po stehnech a vykasaly košilové šaty nad její zadek až na ohnutá bedra.
Vzduchem něco zasvištělo a než si stihla uvědomit, co že se to děje a co bude následovat, na pravou půlku v plném letu přistála rána dřevem. Vykřikla.
"To máš za to, že jsi schopná říct, že jsi stará!"
Další úder počastoval i levou půlku zadku. Poskočila tak, že i bradavky na nerezu zakvílely, jak se škubnutím vrhla dopředu.
"To máš za toho namistrovance.."
Sáhl jí zezadu mezi nohy a stáhnul kalhotky na stranu. Prsty projel promáčené lístky kundičky, jakoby hledal kapitolu v důvěrně známé knížce, kterou ještě nestihl dočíst. Když sklouzly z lístků pohlaví, aby pohladily i zadní dírku, cukla sebou.
Jedna štiplavá rána kousla do před chvílí něžně rozevírané knížky rozkoše v jejím klínu.
"Aaaaaaaaa" místností se rozlehlo tiché kvílení. Ta štípla opravdu hodně a jen díky tomu, že už nebylo kam uhnout nenarazila hlavou do dlaždiček na zdi před ní.
"A tuhle máš pro radost." Z jeho hlasu byl cítit úsměv.
Svist zipu a o vyplacenou kundičku se opřel tuhý, mohutný žalud. Dral se dovnitř mezi mírně opuchlé ale zcela rozmáčené listy té sprosté knihy do hlubin jejího těla ale i duše. Prsa se třela o nerez, jak jí za hlavu tlačil do ohnutí přes pult a svojí žilnatou mužností projížděl její horce mokrou, a už teď trochu rozdrážděnou dírku. Cítila, jak do ní naráží stehny v měkké džínovině. Jen si ten ocas vytáhl z poklopce, kaneček jeden, letělo jí hlavou.
Bušil do ní zezadu, každým dlouhým přírazem krmil její chtíč a ona hekala jak dobytek na takovém nerezu obvykle porcovaný. Však i jí porcoval slušně, když jí ocasem tlačil až na čípek, přičemž odhodil svůj exekuční nástroj. Dřevěná obracečka, to musím koupit, pomyslela si. Ale to už její proud myšlenek mazal a popoháněl píst, pulzující v jejích útrobách, obličej co se třel o nerez a prsa, která se díky nástupu potu mokře kouzala po pracovní ploše.
Kvílela jak meluzína, když jí mrdal bez jakýchkoliv okolků na plný pecky až na dno rozevřené kundičky.

"Jo dělej, mrdej mně pořádně..." kňučela bez dechu.
Přitlačil a měl pocit, že jí zláme pánev o nerezový pult, jak do ní zběsile bušil. Kňučela a kousala se do zápěstí aby vydržela ten nápor, pod kterým se jí její nepoužívaná dírka napínala k prasknutí.
"Ty jsi tak kurevsky úzká..." hekal Jirka.
Zmáčkla ho uvnitř všemi silami. Poslední mohutný záraz snad až k ledvinám a kundičku jí začaly plnit rytmicky evakuované provazce jeho semene. Několik pořádných horkých výstřiků a semeno se jí začalo hrnout přes okraj a téct po stehnech.

Spokojeně se uculila a dál mu ocas ždímala svojí nenažranou dírkou... Padl tělem na její záda a konečně si uvědomil, že jí celou dobu za vlasy rve hlavu do nerezového pultu. Povolil sevření a ve vlasech jí pohladil a šeptal něco o šikovném, rozkošném děvčátku.
*

"Halo? Slyšíte mne?" Ozvalo se z její pravé strany.
"Co prosím?"
"To jídlo pro manžela asi dáme nahřát, že? Na co vy myslíte?"
Bleskla po obtažené bílé košili pohledem. Kdybys tak tušil, koloušku.
Sebral talíř na opačné straně stolu a umístil ho pod vyhřívací lampu. Na nerezový pult. Ten stejný nerezový pult.

Rukou sjela ke svým kolenům v košilových šatech a pak nenápadně pod krajky v klíně.
Projela jí konečky prstů jako by se snažila, stejně jako předtím on v její fantazii, najít mezi jejíma nohama v listech své mokré knížečky tu stejnou kapitolu. Vždy decentně upravené nehty obklopilo vlhké horko teď už úplně ulepené a po dlouhé době touhou rozpálené kundičky. Ano, tohle teď potřebuje víc než hlavní chod a dezert.

"Drahoušku omluv mne, bylo to urgentní..."
Dotek na zádech a její muž dosedá na prázdné místo přede ní.
"Tak snad ses tu nenudila.."
"Vůbec!"
Její doktor Jekyll právě seděl s manželem u večeře a pan Hyde si právě pod stolem prstil nadrženou frndu.

***************
Tato povídka je z většiny fikce. :-) Z většiny. Tenhle podnik existuje a ten v té košili taky. A ta ruka mezi stehny pod stolem... To už nechám na fantazii mých čtenářů. A pokud se bílá košile jmenuje Jirka a někdo ho znáte, poděkujte mu dračím jménem za tuto inspiraci.