Marek otočil klíčem ve dveřích a vydechl. Den byl dlouhý, obchod s luxusní obuví měl plno návštěvníků, ale žádný z nich nepřinesl nic, co by ho dokázalo vytrhnout z monotónní rutiny. Nyní měl zavřeno. Klid. Konečně.
Přecházel po obchodě, rovnal boty na policích, čistil skleněné vitríny a myšlenkami byl už napůl doma. Pak ale uslyšel tiché zaklepání na dveře.
Zmateně se otočil. Bylo dávno po zavíračce, kdo by mohl chtít přijít teď? Přistoupil k proskleným dveřím a uviděl ji.
Lucie.
Stála tam v dlouhém kabátu, s šátkem kolem krku a výrazem, který byl těžko čitelný – něco mezi odhodláním a zábleskem neklidu. Marek ji znal dobře, byla jeho stálou zákaznicí. Ale ještě nikdy nepřišla po zavíračce.
Odemkl.
„Madamme Lucie, je něco špatně?“ zeptal se tiše.
„Můžu na chvíli dovnitř?“ odpověděla a ani nečekala na jeho souhlas. Prošla kolem něj a její parfém ho okamžitě zavalil jako vlna.
Zavřel za ní dveře a zamkl.
„Stalo se něco?“ zeptal se znovu, když se otočil.
Lucie stála uprostřed místnosti, shodila kabát na židli a odhalila přiléhavé černé šaty, které podtrhovaly každý detail její postavy. Byla nádherná, ale něco na jejím pohledu ho zneklidňovalo.
„Ty boty,“ začala, tentokrát přísně, a ukázala na své nohy. Na sobě měla černé lodičky, které si u něj koupila před měsícem. „Ztratily lesk. Potřebuju, abys to napravil.“
„Teď?“ zeptal se Marek.
Lucie přikývla. „Hned.“
Její hlas byl pevný, ale v podtónu bylo něco zvláštního. Skoro jako výzva. Marek váhal jen chvíli. Vzal lešticí sadu a přinesl ji k malé pohovce v rohu obchodu.
Lucie se uvelebila na a ukázala prstem před sebe. Pochopil, kde je pro teď jeho místo. Pak přehodila nohu přes nohu, zvedla bradu a sledovala ho pohledem, který byl stejně intenzivní jako celý její příchod.
Marek si klekl na zem před ní. Vzal její nohu do dlaní a zhypnotizovaně přejížděl očima lodičku. Střídavě tikal pohledem mezi špičkou boty a jejím kotníkem, na kterém se leskl zlatý řetízek.
„Bohyně,“ znělo mu v hlavě.
Pustil se bez dalších řečí do práce. Prstem nanesl krém a hadříkem začal leštit lak na botě. Ta vůně ho omračovala. Jemně se mu chvěly prsty. Po čase ho zarazila tím, že odtáhla nohu.
„Jsi nervózní?“ zeptala se.
„Trochu,“ zašeptal a snažil se ovládnout rozechvělý hlas.
„Nemáš proč,“ odpověděla. „Jsi v tom dobrý,“ řekla a položila před něj druhou nohu. Okamžitě se pustil do leštění.
Její hlas ho uklidnil a přitom podnítil něco uvnitř něj. Pokračoval v práci, ale vnímal každou vteřinu. Byl jako v transu. Odvážil se zvednout oči a zavadil o bázlivě její pohled.
„Jsi drzý,“ okamžitě ho spražila přísným hlasem. „Sundej mi boty,“ pokynula.
Jako by na to čekal.
Jen co ucítil ve svých dlaních hebkost jejích nohou, okamžitě jím přejela vlna silného vzrušení. Začal její nožky jemně, ale o to vroucněji masírovat. Netrvalo dlouho a přidal polibky.
„Co to tady máš?,“ jemně ho kopla jednou nohou do rozkroku. Zastyděl se. Musel být rudý jako ty boty, co si tu koupila minule.
Její noha ale zůstala viset v jeho rozkroku. „Ty jsi pěkný chlípník, co?“ Lucie se pobaveně smála. „Nemysli na prasárny a koukej mi je hezky olízat,“ přikázala.
Nemusela ho dvakrát pobízet. Olizoval její chodidla co mu síly stačily. Když se nabažil, vzal do pusy prsty na její levé noze. Měla rudý lak. Držel si starostlivě její nohu v rukách před obličejem a užíval si tu chuť. Současně vnímal, jak i ona se tomu podává a pluje si na vlně rozkoše.
Lucie si náhle vyhrnula šaty a zajela si rukou do klína. Její prsty sklouzly pod lem kalhotek. Pak už Marek slyšel jen její zrychlený dech a slastné vzdychání. Netrvalo to dlouho a táhle vykřikla. Začal na střídačku cumlat její prstíky… a ona se udělala podruhé.
„To by stačilo, ty můj milý lazebníčku,“ utnula to náhle Lucie. „Jsem ráda, že jsem přišla. Opravdu bych si nemyslela, že to leštění bot bude tak příjemné. Přijdu příští středu touto dobou. Buď připravený!“
Jakmile se oblékla a nakročila k odchodu, aniž by se otočila, tiše pronesla: „Příště bude možná odměna. Pokud se budeš ovšem snažit.“ A pak zmizela v tiché tmě.
