Marek otočil klíčem ve dveřích a vydechl. Den byl dlouhý, obchod s luxusní obuví měl plno návštěvníků, ale žádný z nich nepřinesl nic, co by ho dokázalo vytrhnout z monotónní rutiny. Nyní měl zavřeno. Klid. Konečně. Přecházel po obchodě, rovnal boty na policích, čistil skleněné vitríny a myšlenkami byl už napůl doma. Pak ale uslyšel tiché zaklepání na dveře. Zmateně se otočil. Bylo dávno po…

Bylo to rychlé rozhodnutí. Martina odeslala mail, aniž by nad tím příliš přemýšlela. Kohoutek v koupelně kapající do dřezu byl jen malou připomínkou jejího vystřízlivění. A jeho selhání. „Postarám se o to, lásko,“ sliboval pokaždé, když ho na to upozornila. Ale nikdy se nepostaral. Stejně jako se nestalo nic z těch dalších maličkostí, které pro něj znamenaly jen drobnosti, ale pro ni celé dny…

Lucie stála u kuchyňské linky. Byt byl tichý, skoro až nepříjemně. Její dech byl mělký, rozrušený, i když netušila, co ji tak dostalo. Byla unavená, ale myšlenky se nedaly vypnout. Voda v konvici bublala a pára stoupala vzhůru, zatímco její ruce se opíraly o chladnou desku. Na sobě měla jen krátké tričko, které se jí lepilo na kůži, a měkké ponožky. Cítila, jak chlad linky kontrastuje s její…

Zrovna jsem seděla s nohou přes nohu, popíjela víno a v duchu si přehrávala dnešní úplně obyčejný den. Mobil zabzučel. Otevřela jsem zprávu. Neznámý odesílatel. Muž. Podepsaný jako Tomáš N. Neznala jsem ho. Prý mě dnes viděl na konferenci. A od té chvíle na mě myslí. Že mě pořád nosí v hlavě. A nejen tam. Zvláštní pocit. Něco ve mně zpozornělo. Psát o těle umí kdejaký nadržený zoufalec. Ale…