Popíšu vám události, které jsem zažila s člověkem, kterého jsem potkala před 23 lety. Oba jsme byli svobodní, volní, s volným časem, kterého se zdálo být nekonečno a my jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Nutno podotknout, že už jsem nikdy nic podobného s nikým nikdy nezažila a taky vím, že už nikdy nezažiju. Nikdo takový prostě už není, nebude a bylo to jen jednou v životě. Taky už nemám tolik energie jako kdysi. Ale vzpomínky zůstávají.
Měla jsem s ním pocit, že je jiný než ostatní a že chce jen mě. Dával mi to všemožně najevo skoro pořád. Staral se jak mi je, chtěl znát všechny mé myšlenky, mojí minulost a říkal, že sám nikdy nikoho takového jako jsem já nezažil, hrozně ho zajímám a když mu řeknu, jak jsem žila předtím tak tím to vlastně prožije i on skrze mé vzpomínky.
Říkal, že jsme jedna duše a jedno tělo. Že úplně ví nad čím přemýšlím, protože jsme propojení jako dvě bytosti z jiné dimenze. Že celý život čekal na mě a snil o mě a dokonce vypadám jako dívka z jeho snů a že mě i takhle maloval a jsem na jednom jeho obraze, který maloval ještě dávno předtím než mě potkal. Taky mi popisoval, jak když jsme se seznámili tak mě bral nejdřív jako kámošku, jenže po dvou dnech se to změnilo a on pocítil, že mu nejsem lhostejná a že mě strašně chce poznat osobně. My se totiž potkali na internetu a psali si a posléze i volali. Vlastně mi říkal úplně všechno jak to má, byla jsem jeho vrba.
Strašně chtěl vědět kdo jsem, kde žiju a toužil po tom mě potkat. Na mě to bylo příliš rychlé, měla jsem pocit, že tlačí na pilu a že se tak rychle setkat nechci. Líbilo se mi naše psaní, volání, to jak si rozumíme. Jako dvě spřízněné duše. Tolik slov co s ním jsem si za celý život s nikým nepopsala ani neřekla. Byl trhlý s šílenýma nápadama, které neváhal okamžitě realizovat. Byla jsem celý jeho život, všechen svůj volný čas dával mě. Kdykoliv jsem zavolala na jeho telefon, byl mi k dispozici, připraven mě vyslechnout a poradit.
Jenže jak se ubránit setkání, když ten chlap to hrozně chce a já zas tak rozhodná nejsem, on byl daleko rozhodnější a akčnější. Takže jsme si třeba psali a on z jakého města jsem. Nechtěla jsem mu to říct, přeci jen, bylo to moc rychlé, tak jsem řekla jiné město. Ano, řekla jsem Prahu. Praha je velká a není šance, aby když mu neřeknu přesnou adresu něco zjistil. Jenže on byl tak hravej a měl nekonečnou trpělivost. Strašně ho bavilo zjišťovat, kde asi bydlím a dokonce to přede mnou přesně řikal a komentoval, když jsme si volali. Řekla jsem nějakou část a on hned "aha tady vidim, že je tu střední ekonomická škola a jsi někde v paneláku?"
A postupně postupoval, jenže já jsem taková mrška a nic jsem mu neřekla jasně a nechala jsem ho tápat. A jeho to hrozně bavilo zjišťovat kde asi jsem. A vše komentoval. Tím jak jsme spolu volali, tak mě víc poznával, protože když se mě třeba zeptal na něco klíčového, z čeho mohl zjistit bližší polohu a já byla ticho, tak on hned "přivedl jsem tě do rozpaků, takže se teď snažíš vymyslet jak se zachovat, ale já mam v hlavě pět strategií a se všemi počítám. Že možná schválně jsi udělala pauzu, aby jsi mě přivedla na falešnou stopu a protože vím že víš že já s tím počítám, tak tam přidávám šestou strategii."
A odmlčel se a čekal co já. Prostě se snažil z mého hlasu přijít na to kdy říkám pravdu a kdy ne. Aby tu pravdu zjistil a strašně ho bavilo hrát si na kočku a na myš. No vlastně byl typ takového možná lehce stalkera. Co by rád věděl o všem co dělám, na co myslím a měl mě v merku. Věděl, že nejsem hloupá, dokonce si myslel, že mám VŠ, kterou ale nemám. Možná mi chtěl jen lichotit. Takový něžný predátor, který věděl, který knoflík stlačit. A já mu řikala a kdy tě opustí to nadšení a už nebudeš mít tolik energie? A on "já jsem ještě ani nezačal. Mám nekonečnou energii a trpělivost a tohle je jen začátek. Už máš strach až si tě najdu? Nic neřikej, podle hlasu jsi nejistá, ale budeš dělat že ne a jelikož to čekám, tak už to dopředu vim a jsem o krok napřed. Ale neboj, jsem hodnej predátor, neroztrhám tě, jen si s tebou pohraju a přitulim tě. Chci se o tebe starat, miluju tě."
A takhle dokázal mluvit a psát donekonečna. Byla to s ním šílená jízda jak na tobogánu. Když je tam spojení toho, že se ten chlap snově zajímá o ní a zároveň dokáže nečekaně překvapovat. Asi každá by o takovém snila.
Samozřejmě, že s takovým člověkem se nedá dlouhodobě žít, protože tohle létání je znak nedospělosti a jde jen o zážitky a takové zážitky se dají naplno zažívat jen když je člověk bez starostí, nejde o běžný praktický život. Takže to nejde donekonečna. Ale nevadí, je to zkušenost k nezaplacení.
Každý si myslí, že každá žena touží po neustálém soužití s mužem, ale když nějaká zažije takovéhodle extréma tak je pak moc ráda, když má konečně tu svobodu, ale to už předbíhám. Takže hledal mě přes google mapy a ještě jeden podobný vyhledávač. Když jsme se pak osobně potkali, bylo to jako sopka, ale to až příště. Možná by bylo fajn udělat příběh na pokračování.
