Mám kamaráda s výhodami. Někdy se, pravda, chová, jako kdyby byl do mě zamilovaný. Když jsme se poznávali, napsali jsme si spoustu vzrušujících slov. Psala jsem mu, co jsem zažila a své fantazie a vím, že si to pamatuje. Potkali jsme se pravda zatím čtyřikrát, ale to víc to stálo za to. Dnes jsem jela do práce metrem. Ví kudy jezdím a že mám ráda překvapení. Vstávala jsem ráno na budík a byla…

Další povídka na přání na vymyšlené téma. Pracuji už dva roky jako hospodská v jedné místní oblíbené hospodě. V té práci musím být rázná, chodí tam hodně chlapi a bývají i drzí. Zkouší to. Občas se snaží nenápadně třeba sáhnout na zadek. Tak to už je za hranou. Umím se ozvat a víckrát si to znovu nedovolí. Ten den byla hospoda hodně plná lidí. Přišla i místní omladina. Lítala jsem a nezastavila…

Ten den vypadal jako každý jiný. Bylo mi 23 a šla jsem z práce domů. Pracovala jsem tehdy v továrně, práce probíhala vestoje. Byla jsem dost zničená po práci, byl už pátek a já se těšila na víkendové volno. Nastoupila jsem do výtahu a jela do 4.patra. Když jsem byla ve 3.patře, výtah se najednou zastavil. Docela mě to překvapilo. Čekala jsem, že se rozjede, ale nic se nestalo, pořád jsem byla…

Ten den byl z 50% plánovaný. Šel jsem hbitě a sebejistě po slevách a nakoupení žrádýlka do mého kutlochu. Lítal jsem jak zběsilý po obchodech a ten obchůdek docela schovaný jsem objevil až ke konci mé strastiplné pouti objevování. Měl jsem již turistický batoh určený na výšlap K2 napěchovaný, ale ještě trochu místečka zbylo. A jakoby na zavolanou se objevil docela malý obchod maso uzeniny.…

Povídka na přání na vymyšlené téma. Žiju sama už 5 let. Předtím jsem žila s přítelem a bylo to super, ale žije daleko a nikdo z nás se nechce stěhovat. Je to náročné, nemám moc velký plat, ale poplatím nájem a mám i něco navíc. Jen našetřit se moc nedá, protože občas se něco rozbije a peníze jsou najednou fuč. Tenhle měsíc to bylo kruté. Odešla pračka a já musela koupit novou. Pěkně velký…

Rozhodla jsem se odjet na 2 dny na chalupu, která stojí v hlubokých lesích. Nejbližší obchod s potravinami je od chalupy 6 km. Jinak je všude pusto, prázdno, jen lesy a kousek je rybníček s lávkou, kde je přivázaná lodička. Nikde nikdo, jen já na chaloupce. Přišlo mi to jako skvělý nápad, už dlouho jsem nebyla mimo civilizaci. Zabalila jsem si s sebou nejnutnější věci, jídlo, doma jsem si uvařila…

Tohle se stalo kdysi dávno. Bylo mi tenkrát teprve 21 let. Byl krásný letní den v srpnu. Slunce svítilo a na obloze nebyl snad ani jeden mráček. Chtěla jsem se jít projít do lesa. Tenkrát se ještě dalo chodit do lesa a člověk se tam cítil bezpečně. Doma jsem si připravila lehkou svačinku, housku jsem namazala taveným sýrem se šunkou, na to jsem dala kolečka turistického salámu, připlácla druhou…

Tohle je povídka, kterou jsme spontánně vytvořili s jedním spisovatelem odtud. Je na ní zajímavé to, že byla tvořena na koleně a druhá strana absolutně vůbec nevěděla, co ten druhý napíše. Schválně jestli někdo z vás čitatelů přijde na to, kdo je ten druhý s kým jsem psala. Pište dolů do komentářů co vás napadne, kdo je ten druhý, co se mnou interagoval. I pro mě je to hodně zajímavé, povídka…

Budu vyprávět příběh, který se stal před 10 roky. Šla jsem s košem a když jsem přišla domů, tak před bytem kde bydlím byla na zemi položená krabice. Napadlo mě, že se někdo spletl a dal jí tam mě a chtěl jí dát někomu jinému. Dala jsem domů koš a vrátila se ke dveřím. Blížil se večer a venku už se pomalu stmívalo. Napadlo mě, jestli v krabici není bomba nebo živý pavouk nebo had, prostě nejhorší…