Právo na štěstí a barvy života SOUTĚŽNÍ

„Můžu přisednout?“
Podíval se na ni a jak si zpětně vybavil, nepřišla mu vyloženě krásná. Vyšší, trochu těžkopádná postava, ani tlustá, ani hubená. Věk tak lehce přes čtyřicet. Obličej s ostrými rysy a výrazné lícní kosti působily sice zajímavě, ale trochu neotesaně, jako když řezbáři chybí zručnost a dláto sem tam trochu ujede. Na sobě měla džíny a přiléhavé triko, které zbytečně zvýrazňovalo lehce vyklenuté bříško a velká, pod tíhou svěšená prsa.
Světla v místnosti náhle pohasla a její tvář skrylo šero. Na podium hotelového sálu kdosi vešel. Pak se rozsvítily reflektory a kužel světla ozářil obtloustlého muže v klaunském převleku, jehož křečovitý úsměv ve zmalované tváři a vypoulené oči působily hororovým dojmem. Neobratný jazyk a trapný humor chrlený v rychlém tempu dokončovaly dílo zkázy.
„Hotelu asi došly peníze,“ konstatoval a ona se smíchem přikývla. Po deseti minutách se společně přesunuli do hotelového baru. Usedli do kožených křesel. On se sklenkou karibského rumu a ona s irskou whiskey.
Přiťukli si. Pozoroval, jak se napila a upravila si dlouhé hnědé vlasy.
„Jsem polichocen,“ řekl „že jste dala přednost skleničce se mnou před Humornou show klauna Smichotrona.“
„Upřímně,“ odpověděla „laťku máte nastavenu proklatě nízko.“
„Výhoda pro mě.“
Povídali si a čas příjemně plynul. Po několika sklenkách se jeho pohled, již lehce trhaný, zastavoval na některých detailech jejího těla. Plných rtech, úzkých ale vlhkých, delších řasách. Lehce uzlovitých prstech, dlouhých a s nenápadně lakovanými nehty. Představoval si její prsa a přemýšlel, jak moc povisle působí na nahém těle, zda bradavky jsou spíše větší růžové koláče a nebo menší špičaté everesty ohýbající se pod bříšky prstů hladících vzdychající tělo. Takové myšlenky jej vytrhávaly z koncentrace. Uvědomil si, že právě mluví o nějakém psovi (či snad kočce?) a pokusil se vrátit do konverzace.
„A já to jeho zvíře prostě doma nechci, chápeš?“
Přikývl a hlavou mu proběhlo, kdy si vlastně začali tykat. „Zvířata mám ráda,“ pokračovala „ale ne doma. A už vůbec ne v posteli.“
„Chápu,“ přitakal s vážnou tváří „mít v posteli zvíře to prostě není pro každou.“
Pochopila dvojsmysl a zasmála se. Docela příjemným smíchem, upřímným.
Při pohledu na úzký prstýnek změnil téma.
„Manžela jste nechala doma?“.
Zavrtěla hlavou a její úsměv se vytratil.
„Je na pokoji,“ odpověděla. „Vypil na baru pár piv a na pokoji přidal flašku vodky. V tuto chvíli nejspíš zvrací a nebo spí. Jeho večerní rutina.“
Dopřála si pořádný hlt ze své sklenky. Seděla v předklonu s lokty opřenými o kolena.
„Není to lehké, ty vztahy a tak vůbec,“ zamumlal.
„Jo,“ přitakala. „Vaše žena doufám nepije?“
„To ne. Ale není to o mnoho lepší,“ začal a teď se napil on. „Psychická porucha. Právě teď je hospitalizovaná. Zkusila se předávkovat léky. Když nad tím tak přemýšlím,“ dodal s hořkým smíchem „v tuto chvíli také buď zvrací nebo spí.“
Oba chvíli mlčeli.
„Není zajímavé,“ přerušila náhle dlouhé ticho „kolik toho řekneme někomu koho vůbec neznáme?“
„Spíše někomu,“ opravil ji „s kým se už nikdy nesetkáme.“
Přikývla. „V tom to bude.“
Objednali si další skleničku a slíbili si (ne poprvé), že bude poslední. Když se pro ni natahovala, otevřel se mu na chvíli pohled do výstřihu. Bílá krajková podprsenka bez zpevňujících vycpávek. Velká houpající se prsa.
„Vždycky pil,“ navázala a nevšimla si jeho pohledu. „Před několika lety se to zvrtlo. Zůstanu s ním maximálně dva, tři roky, než bude kluk větší.“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala tišším hlasem. „Nevěří, že bych od něho odešla. Když mu řeknu, že se mnou už ani nespí, odpoví, že jsem na to už stará. Že ženský po čtyřicítce už nešukají.“
Povytáhl obočí. „Nesmysl,“ odpověděl. „Ta moje teda nešuká, ale ona je prostě v pr-,“ zarazil se „prostě je v pytli, chápeš.“
Narovnala se a opřela se v křesle. Povzdychla si: „Víš o mně víc než nejlepší kámošky.“
„Abych řekl pravdu,“ rozesmál se „já kámošům tvrdím, jak do toho doma každý večer bušíme. Jo,“ pokračoval „tobě lhát nemusím, je to jiné. Rozhovor dvou naprosto cizích lidí. Zítra žádné drby, narážky. Zůstane jen vzpomínka.“
Chtěla něco říct, ale rozmyslela si to. Sklopila oči a točila prázdnou sklenkou. Hodiny ukazovaly půl dvanácté a v baru seděli sami.
„No, díky za příjemný večer,“ řekl. „Asi už půjdu.“
Kývla hlavou. „Také děkuji.“
Chtěl zrovna vstát, když utrousila: „Mluvil jsi o vzpomínce. Přemýšlela jsem.“ Zavrtěla se a doplnila: „Nechtěl bys ji mít o něco příjemnější? Můžeme jít k tobě.“
Překvapeně se na ni podíval.
„Normálně to nedělám,“ řekla rozpačitě a ta slova zněla jako omluva. „Jen jsem myslela, že bys-“
Lehce se kousla do rtu. Nervózné očekávala jak zareaguje.
Zaskočila ho, ale na dlouhé rozmýšlení nebyla vhodná doba.
„Myslím,“ začal pomalu „že dnešek můžeme pojmout jako setkání dvou cizích lidí, kteří, vzhledem k tomu, že se již nikdy neuvidí, si můžou-,“ udělal rukama neurčité gesto „dělat, co chtějí. Třeba jít ke mně.“
Pokývala hlavou. „To zní dobře.“
Neuniklo mu překvapivé zrnko smutku v jejím hlase, hořká jistra v oku, kterou, jak si záhy uvědomil, pocítil i uvnitř svého nitra. Kráčeli po schodech do jeho pokoje a oba mlčky přemýšleli nad svým životem; nad dávno pohřbeným právem na štěstí, podvodem i cenou, kterou mohou zaplatit.

Velká rohová vana se plnila vodou. Začal si rozepínat košili.
„Můžu se svléknout o samotě?“ požádala a on rozuměl. Jak dlouho to asi bylo, uvažoval, zatímco zavíral dveře, kdy se svlékla před někým cizím? A jak dlouho to vlastně bylo u něho?
Když se za pět minut vrátil do koupelny s ručníkem kolem pasu, ležela až po krk ponořena v pěně. Vzduch voněl příjemnou levandulovou vůní. Sundal si ručník a vklouzl za ní.
Trochu se vynořila a zatímco hledali správnou polohu, aby se tam oba pohodlně vešli, prohlížel si ji. Z širšího trupu se hrudník zvedal zvolna. Obrovská prsa, nahoře placatá, se nořila do obláčků pěny jako dva těžké měchy, sice povislé, ale široké a níže i krásně plné. Vlastně její prsa vypadala o mnoho lépe, než si představoval. Zpola ponořená ve vodě a částečně krytá pěnou, vypadala velmi přitažlivě.
Nespěchali. Prohodili pár slov, při kterých ji pod vodou lehce hladil lýtko. Postupně přitlačil a nejistě objevoval široké stehno.
„Nevím, jak se jmenuješ,“ řekla náhle a když začal otevírat ústa, rychle dodala: „A nechci na tom nic měnit.“
Dal jí najevo, že chápe. Za celý večer neměl ani jeden z nich potřebu sdělit si své jméno. Řekli si hodně věcí, důvěrných, osobních. Jména nebyla potřeba.
Bříšky prstů opatrně přejel po vnitřní straně stehen. Když narazil na jemnou kůži slabin, nadechla se a téměř přestala dýchat. Krouživými pohyby mnul ona místa a někdy se širším obloukem přiblížil k okraji vnějších pysků. Tušil, že s nimi nepřímo pohybuje. Zkoušel udržet nezávaznou konverzaci, ale bylo pro ni stále těžší jej vnímat, až přestala skrývat své vzrušení a zavřela oči.
Trochu se naklonil, přetočil dlaň směrem ven a jemně ji položil na její klín. Nahoře celou plochou přitlačil na klitoris a pomalu tam kroužil, zatímco prostředníček našel mezírku, protlačil se k dírce a zajel špičkou do teplých, lepivých šťáv uvnitř svíjejícího se těla. Protnula se v zádech a lopatky jí nečekaně sjely níže po šikmém okraji vany. Vahou těla se opřela o ruku a jeho prst, nesměle objevující hlubiny, do ní trhnutím zajel. Prohnuté tělo se vynořilo nad hladinu a prsa vystoupila z nadýchané pěny.
Zatímco v ní nepatrně kroužil, nadzvedl se a sedl si na paty. Druhou rukou se dotkl podbřišku a stoupal výš. Cítil, jak se chvěje. Její třesoucí se nohy čeřily vodu a tiché šplouchání se odrážela od stěn koupelny.
Hladové prsty sklouzly po několika žebrech a sebraly ňadro mírně spadlé u levé strany trupu. Otevřela ústa v němém výkřiku a rukou sevřela okraj vany. Podpořil její vzrušení rychlejším drážděním klína. Začala hlasitě vzdychat.
Chvíli zůstal v této pozici. Pevně svíral její prso a palcem přejížděl přes vztyčenou bradavku. Občas ji zmáčkl mezi prsty či žmoulal místo pod ní. Přitlačil dokud nenalezl hranici mezi slastí a náznakem bolesti.
Pak z ní opatrně vyndal prst a přitiskl se k ní naběhlým žaludem. Ztuhla v očekávání a jak se do ní začal nořit, vydechla. Pak v pracně sebraném záchvěvu rozumu špitla: „Prosím, ne do mě.“
Kývl a ona zavřela oči, aby se mu plně poddala. Jednou nohou se zapřel o čelo vany, druhou nechal pokrčenou a začal se pohybovat.
Jeho penis nebyl nijak velký, ale jí připadal příjemně široký a cítila, že ji perfektně vyplňuje. Snažila se chytit rytmus a pánev mu pohybem beder posílala vstříc. Jejich těla do sebe narážela a voda ve vaně bouřila a stříkala všude kolem. Jeho slastné vzdechy se mísily s hlasitým sténáním. Z obou sálal divoký chtíč, nadrženost vybičovaná potlačovanou frustrací. Tak moc to oba potřebovali!
Po několika minutách ucítil, že se její tělo roztřáslo v příchodu orgasmu. Výkřik rozřízl vzduch naplněný parou z horké koupele a rozvibroval obklady na stěnách. Na chvíli ztuhla a uvolnila se, ale po celou dobu se nepřestávala pohybovat a vybízet jej k další činnosti. Stačila chvíle a zdálo se, že se rozjela na cestu k dalšímu orgasmu. Byla k nezastavení.
Svoje vlastní vyvrcholení oddaloval, co to šlo, ale v jednu chvíli se to přehouplo přes hranu, ze které není návratu. Vyklouzl z ni a nasměroval svůj výstřik na její hrudník.
Rychlým pohybem si odhrnula vlasy z dosahu výstřiku (chápal, že vlasy slepené spermatem se těžko vysvětlují) a trochu poplašeně se natáčela, až nakonec, zrovna když z něho vyšel první výstřik, se na poslední chvíli přisála ústy. Sevřela jej rty a zaklonila hlavu. Ruku, kterou si chránila vlasy, uvolnila a položila na prsa. Jeden výstřik za druhým mířil na její patro a cítila, jak jí stéká po mandlích. Téměř zapomenutý pach ji podráždil smysly a ostrá chuť spermatu ji zaštípala na jazyku. Zatočila se jí hlava a pocítila nevolnost. Zkřivila tvář, ale pak se k vlastnímu překvapení rozesmála. Vlasy byly zachráněny.
Váhala, co dál. V horké vodě se udělají lepivé cucky a vyplivnout to z vany ji přišlo trochu nedůstojné. Sice se celá otřásla, ale udělala to. Polkla.
„Sakra,“ pronesla potom „co všechno neudělám z obavy ze zaschlýho spermatu!“
Začali se oba smát.
Jejich noc tím nekončila. Nejdříve ji pusou dovedl k druhému orgasmu. Ona mu v zápětí oplatila stejnou mincí a dokonce i druhou, menší dávku, se rozhodla polknout. Tentokrát to neudělala ze strachu, že bude muset ráno vysvětlovat přilepenou hmotu kdesi v záhybu kůže, ale aby si dokázala, že na to má. Že přes manželův nezájem a přibývající léta tady pořád funguje nejen jako máma, stárnoucí a urvaná, ale také jako dobře šukající ženská.
Skončili ve tři ráno.
Stáli u pokojových dveří a rozloučili se atypicky. Ne jako dva milenci po probdělé noci plné vášně. Stoupli si těsně k sobě a objali se. Dlouze a mlčky.
Pak proklouzla na temnou chodbu a jejich životy, na chvíli prozářené barvami, opět zšedly.
Zůstala jen vzpomínka.