Večer padl jako těžká sametová deka. Dům utichl, většina soutěžících odešla spát nebo předstírala, že je nezajímá, co se děje v ložnicích ostatních. Ale Klára a Tomáš zůstali. Ve sprchovém koutě za hlavní ložnicí, kde byla kamera — vypnutá. „Na technické údržbě,“ jak jim štáb nenápadně naznačil. Možná záměrně.
„Jsme blázni,“ šeptla Klára, když se k němu otočila zády a svlékla si tílko.
„A ty jsi nádherná bláznivá,“ odpověděl jí Tomáš a přistoupil těsně za ni.
Pára ze sprchy začala zahalovat místnost a těla. Jeho ruce sklouzly po jejích bocích a pomalu, smyslně ji otočil k sobě. Polibek, hluboký a hladový, jako by týdny zadržoval dech. Nebyl čas na zbytečné řeči. Klára mu stáhla tričko, prsty mu přejížděla přes hruď, zatímco voda dopadala na jejich rozpálenou kůži.
„Chci tě. Tady. Teď,“ zašeptal a ona přikývla, zuby jemně sjela po jeho spodním rtu.
Opřel ji o studenou dlaždici a její tělo se napnulo pod náporem kontrastu – chlad stěny, horko jeho doteků. Hladil ji všude, jako by ji mapoval poprvé a zároveň si ji chtěl navždy zapamatovat. Každý dotek byl jistý, pomalý, ale s rostoucí intenzitou.
Její stehna ho objala, dech zrychlený, pohyby souhlasné. Když do ní pronikl, nešlo už myslet na nic jiného než na to spojení – tělesné, živelné, upřímné. Klára mu zabořila prsty do zad a celá se mu odevzdala.
Sténali do šumu vody, do temnoty místnosti. Pomalé přírazy se zrychlovaly, hlasitost stoupala, až to nebylo jen sex, ale výbuch všeho, co v sobě drželi od prvního dne.
A když bylo po všem, opřela si čelo o jeho.
„Tohle nebyla hra,“ řekla tiše.
„Nikdy nebyla,“ odpověděl Tomáš a políbil ji na čelo.
Za zdí kameramani možná zírali na vypnutou obrazovku. Ale tohle bylo jejich tajemství. Jejich noc. A začátek něčeho víc.
