Dveře vily se zavřely a svět venku přestal existovat. Kamery běžely tiše, ale neúprosně. Tohle byl svět, kde se každý dotek mohl stát televizním momentem – a právě proto to bylo tak nebezpečně vzrušující. Tomáš seděl u bazénu s drinkem v ruce a pozoroval, jak se Klára pomalu vrací z vířivky. Kapky vody jí stékaly po stehnech, vlhké vlasy jí padaly do obličeje a její pohled říkal jediné – víš moc…
Slunce teprve vycházelo, když se Tomáš probudil. Ležel na pohovce v chill zóně, přikrytý dekou, a vedle něj spala Klára. Její tvář byla klidná, téměř nevinná, jako by noc předtím byla jen sen. Ale její dlaň pořád spočívala na jeho hrudi – volně, přirozeně, jako by tam patřila. Nechtěl se pohnout. Nechtěl ten okamžik přerušit. „Už zase koukáš,“ zamumlala se zavřenýma očima. Usmál se. „Jsem si…
Večer padl jako těžká sametová deka. Dům utichl, většina soutěžících odešla spát nebo předstírala, že je nezajímá, co se děje v ložnicích ostatních. Ale Klára a Tomáš zůstali. Ve sprchovém koutě za hlavní ložnicí, kde byla kamera — vypnutá. „Na technické údržbě,“ jak jim štáb nenápadně naznačil. Možná záměrně. „Jsme blázni,“ šeptla Klára, když se k němu otočila zády a svlékla si tílko. „A ty jsi…
