Všichni se vracíme domů řádně znaveni. Nikoliv však náročným školením, ale probdělými nocemi, které jsme si užili mnohem víc, než jsme vůbec čekali. Emil cestou přemýšlí nahlas: „Ten Karel byl sakra samec. Myslíte, že se ještě ozve?“ „Tak pracovně určitě, ale jestli i jinak, to opravdu netuším,“ míní Marcel. Ozvat by se mohl, tedy alespoň za mě. Má zadnice jeho mohutnou kládu už ve svém nitru okusila a moc se jí líbilo, když byla řádně ucpaná a ještě důkladněji vystříkaná. Jenom zastavíme u našeho domu, už je ve dveřích má žena a vítá nás, jako by ty dva dny trvaly měsíc. Jen spatří Emila, hned jej žádá: „Viď, že půjdeš nahoru? Aspoň na chvilku…“ Emil tuší, jak by asi ta chvilka vypadala, a proto se brání: „Ne, dnes ne, určitě ne, to školení bylo moc náročné. Musím si odpočinout, třeba pozítří…“ Moje žena si jen zhluboka povzdechne, což je znamením, že je asi dost nadržená a už cítí Emilovo péro hluboko v sobě. Ovšem Marcel hned zbystří: „No já bych třeba na chvilku zašel, paninko.“ Ona na něj pohlédne a povídá: „Ech vy jeden, proč byste měl jít nahoru vy Marceli?“ „Třeba jen na kafíčko, paninko…,“ vnucuje se nenápadně Marcel. Má žena na něj pohlédne a já již začínám tušit, že tím dlouhým pohledem si Marcela odhaduje, zda by Emila nezastoupil. Pak řekne: „No když vám nebude vadit, že třeba nezůstane jen u toho kafíčka?“ Marcel už tuší, co ho u nás doma čeká a tak poví: „Tak jo, jdu na to kafíčko…“ Emil sedíc v autě se hned ptá: „A kdo mě zaveze domů?“ Marcel mu odbrkne: „Už jedem vole.“ Když odjíždějí, oba si se ženou domníváme, že zůstaneme dnes večer sami, ale jen si doma každý z nás začne dělat svou pohodu, zazvoní zvonek. Jdu otevřít a za dveřmi stojí Marcel a hlásí: „Tak jsem tady, chlape.“ Pozvu ho dál a žena se hned zajímá: „Kdo to je?“ „Marcel přišel na to kafíčko,“ hlásím jí. Ona ho přišla uvítat slovy: „Ale, ale, pojďte dál, nebude vám vadit, když se u nás zdržíte trochu déle?“ „Když to zdržení bude příjemné, tak určitě ne,“ zabral hned v předsíni Marcel. Žena jde opravdu uvařit tu kávu a všichni tři posedáváme na pohovce v pokoji a řeč se vede tak nějak celkem o ničem. Marcel je jen tak v triku, aby mohl patřičně předvádět své svalnaté tělo mojí ženě. Ta na něm může oči nechat a já vím, že nebude trvat dlouho a ti dva skončí na sobě.
Když je káva dopita, žena se vytratila z pokoje a po chvíli se vrátila ve svých puntíkovaných šatičkách z mládí a vyzývavě se kroutila před Marcelem, přičemž si neopomněla v jeden moment patřičně přizvednout sukýnku, aby mu předvedla, že je dole na volno. Jen to Marcel spatřil, rukou si projel rozkrok a povídá: „Hm, dole dobrý.“ Ona ve svém rozmaru a touze po pěkném péru řekne: „A co ty kluku, ukaž, jestli to máš dole taky dobrý.“ On neváhá, rozepne si kalhoty a už jí předvádí své tvrdnoucí péro. Ženina ruka se na něj hned sápe a zlehka ho honí, aby ztvrdlo pořádně. Jen se tak stane, už si nad něj kleká a Marcel ho rukou nasměruje do té správné díry. Žena zasténá slastí a poví: „Ach, to jsem potřebovala.“ Záhy začne jezdit po Marcelovu péru jako ta správná divoška, co dlouho neměla ve svém nitru žádné péro. To, jak Marcelovo péro vniká hluboko do ženiny chtivé škvíry, pozorovat příliš nemohu, tento výjev skrývají její puntíkované šatičky. Ale jinak je to hodně vzrušující podívaná. Péro tuhne i mě a to je co říct. Oba krásně sténají a naplno si spolu užívají. „Už, už…“ naznačuje Marcel, že se brzy dočká orgasmu, ale má rozdováděná žena ho pobízí: „Ach, naplň mě, ach, vycákej mě…,“ Záhy se tak stane a nechává si svou rozdováděnou škvíru sprostě naplnit Marcelovým semenem. Jen seskočí z jeho péra, chytí ho za ruku a už si ho táhne do ložnice. Než se stačím posbírat z křesla, už se z ložnice ozývá její sténání na znamení toho, že znovu má Marcelovo péro hluboko v sobě. Nenápadně vstoupím do ložnice a vidím, jak si ti dva dál užívají. Ona je stále oděna v puntíkovaných šatičkách drží Marcelovi a on ji ojíždí jako tu největší děvku. Musím se svléct, abych dopřál volnost svému péru, které mi moc hezky ztvrdlo. Nahý okukuji Marcelovu svalnatou zadnici a nemohu se vynadívat, jak krásně její svaly pracují, střídavě se stahují a uvolňují. Je to mnohem přitažlivější pohled, než na zadnici Emilovu, prostě ta Marcelova holka je svalnatější, a proto mnohem krásnější. Asi neodolám a ojedu mu ji. Péro mi hezky stojí, sice co chvilku roztouženě ukápne, ale třeba se brzy dočká. Marcel se opravdu snaží, aby mou ženu co nejlépe uspokojil. Její šatičky už jsou celé upocené, skoro mokré, stejně jako její čvachtající škvíra. A když Marcela začne pobízet, aby přidal, je to známka toho, že se její chvíle rozkoše kvapem blíží. Za jejího velkého sténání a nářků se dočkává, zůstává téměř bezvládně ležet pod Marcelem a on na ní ještě chvíli cvičí, než jí tu její uspokojenou škvíru znovu naplní svým semenem.
Když Marcel znaveně slézá z mojí právě uspokojené ženy a vystrčí na mě tu svou nádhernou zadnici, já nezaváhám ani chvilku a už se o ni otírá mé péro. Chci si ji alespoň trochu vychutnat a jen mu svými prsty vniknu do jejího nitra, on už tuší, oč mi jde a znaveně poznamená: „Ty vole, tady to asi bude náročnější než na tom školení.“ Ovšem ochotně na mne vystrkuje svou zadnici a nechává si ji mnou důkladně promasírovat prsty. Zanedlouho oba víme, že nastává ta pravá chvíle na naše spojení a Marcel mě pobídne: „Tak se ukaž, jak dlouho ve mně vydržíš…“ Nasměruji rukou své péro tam, kam je třeba a divím se, jak lehce do Marcelovy zadnice zajelo. Já si dávám předsevzetí, že mu do ní vrazím péro nejmíň dvacetkrát. Jeho svalnatá zadnice parádně otevřená a mé péro příliš nedráždí a moje péro do ní zajíždí pěkně až po koule. Nestačím se divit, kolikrát dnes proniklo mé péro do hloubi Marcelovy zadnice, než jsem mu ji vycákal, moc pěkně vycákal. Složíme se na postel vedle ženy a v ložnici nastalo ticho jako v hrobě. To přeruší má žena, když řekne: „A já hloupá si myslela, že ten můj ty prasárny dělá jen s Emilem a on i s tebou.“ Ještě že holka ani netuší, že Marcel byl tím prvním, kdo mě svedl a moje intimní touhy nasměroval tam, kam je nasměroval. Ruka mi nějak sama zamířila na Marcelovo péro, snad aby prověřila, jestli mu ho má nadržená žena náhodou nestrhla. Je sice trochu pokleslé, ale hezky v něm tepe. Jen po něm párkrát zlehka přejedu, už znovu tvrdne a jen Marcelovi důkladně promnu koule, povzdechne si: „Ach ne, už ne…“ Já však byl při chuti, nebo tedy spíš moje zadnice. Proto řeknu: „S paničkou jo a se mnou ne? To by tak hrálo, hezky si mě rozdělej a šup do mě!“ Marcelovi se už zrovna dvakrát do radovánek se mnou nechce, ale jak ho tak stále tahám za péro a prostě mu ho nenechám klesnout, dokud nebude hluboko v mojí zadnici, nakonec svolí: „Tak jo, vystrč na mě tu svou nenasytnou prdel, ať si to s ní rozdám.“ Činím, jak mi poroučí, klečím na posteli, vystrčím ji na něj a jeho prsty mi ji začnou krásně masírovat a roztahovat. Vnikají do ní pěkně hluboko a než si je můžu vůbec řádně vychutnat ve svém nitru, mou zadnici opouštějí a už se do ní dere Marcelovo péro. Krásně tvrdé do mě moc hezky zajede a já Marcela ještě pobídnu: „Och, ty kanče, och, nešetři mě…“ Marcel se snaží, aby dal mojí zadnici co možná nejvíc zabrat, ostatně ani má zadnice nezůstává pozadu a pěkně mu to jeho krásné péro prohání. Má žena opodál sleduje, jak Marcel s chutí vráží své péro do mojí zadnice, jen si povzdechne: „Uf, on je taky takové čuně?!“ Nic s tím však nezmůže a pouze může přihlížet tomu, jak si má zadnice vychutnává ve svém nitru Marcelovo péro. To je už řádně vystříkané a tak naše intimní propojení trvá dlouhé minuty, které ovšem oběma přinášejí velmi intenzivní prožitek. Oba sténáme, já jako ta největší děvka a on jako rozzuřený býk, který může bez ustání. A pak konečně, konečně Marcelovu péru zaškube, on ho do mě několikrát vrazí, co to jde a vykřikne: „Ty krávo, ach, už, ach, konečně, ach…“ Pak jen padne na postel a už ho má zadnice ani já nezajímám.
Ovšem, jak nás tak pozorovala má žena, i ona asi dostala chuť okusit Marcelovo péro ve svém zadečku. Na chvíli se vytratila z ložnice, leč v mžiku se vrátila nahá a s lavorem vody, mýdlem a osuškou. Nic netušící Marcel polehával znaveně na posteli, moje roztoužená žena se k němu nenápadně přiblížila a začala mu důkladně mýt jeho znavené péro. Když ho vysuší, hned mu ho začíná mnout rukou, aby se vzpamatovalo a znovu se Marcelovi postavilo. Marcel se však brání: „Ach ne, ne, já už nechci…“ Měl to však marné, protože má žena prostě to jeho péro ve svém zadečku chtěla a jen řekla: „Ale chceš…“ Její touha po něm byla natolik silná, že se nezdráhala důkladně lízat jeho žalud tak dlouho, dokud Marcelovi péro patřičně neztvrdlo. Takhle ji prostě neznám, co se pamatuji, měla ke kouření péra vždycky odpor. Ale dnes? Jen usoudí, že je správně tuhé, pochvaluje si: „No vidíš, jak ti pěkně stojí.“ A pak dodá: „Pojď mi ještě pěkně projet mou prdelku ty můj poslušný samečku.“ Vidím, jak Marcel zakoulí očima, leží se stojícím pérem na posteli a má žena se už chystá na jeho péro nasednout. Rukama si krásně roztahuje svou prdelku a Marcelovo péro do ní vklouzne, jakoby samo chtělo dovnitř. Má žena si jen povzdechne: „ Ach, a je tam.“ Jen si na něm chvilku zlehka zajezdí, už si pochvaluje: „Ach, to slast, ach, jak mi ten tvůj kluk hezky zajíždí do prdelky, ach, a ty darebo si nechtěl…“ Marcel oddaně nastavuje své péro vstříc nitru ženiny prdelky a jen vzdychá a sténá. Ta si ho ve svém zadečku náramně užívá, pozvolna zrychluje tempo, její sténání a nářky se stupňují a netrvá dlouho, když začne být jako utržená ze řetězu. Na Marcelově péru rejdí chvílemi tak divoce, že začínám mít při pohledu na ni obavu, aby si ho náhodou do prdelky nezalomila. Takto dovádět dokáže několik dlouhých minut, je jako smyslů zbavená a z její ústa stále dokola opakují: „Ach, ještě, ach, drž, ach vydrž…“ Pozoruji, jak to Marcel už očividně nedává a vžívám se do jeho myšlenek, kdy si určitě přeje, aby z jeho péra už konečně něco málo ukáplo a mohlo mu klesnout. Má žena je však proti a já před její výdrží dnes musím smeknout. Marcelovo péro je mou ženou doslova týráno a Marcel samotný to cítí stejně, protože z posledních sil vyřkne: „Ach, už jdi do prdele, ty nenasytná děvko, ach, dost, ach, do prdele, ach už toho nech!“ Má žena po této větě sebou škubla úlekem, náhle zvolnila, a byť nerada slézá z Marcelova péra. Avšak nedá mu pokoj a začne ho řádně tisknout a honit rukou a to v docela šíleném tempu. Marcel jen hlasitě sténá a ložnicí se jen ozve: „Ach, ty děvko, ach, už ho do prdele nech…“ Ovšem má žena mu péro honí a honí, dokud z něj nevyteče pár kapek ejakulátu. Jen se tak stane, nechá ho konečně být a Marcel si zcela vysílen povzdechne: „Uf, jestli tohle Emil vydrží, tak před ním smekám.“
Když se Marcel trochu vzpamatuje, zkontroluje si rukou své pokleslé péro a z postele se odplazí skoro po čtyřech do koupelny. Záhy je slyšet sprchu a Marcelovu poznámku: „Ty vole, kam ses to jen dostal, na staré krávě si takhle strhnout péro…“ Když se došourá zpátky z koupelny, my tu jeho větu nehodláme nijak komentovat, jen můžeme pozorovat, jak je Marcelovo péro řádně rudé a scvrklé. On se jako mátoha po těžkém večeru oblékne a hodlá odejít, na rozloučenou řekne: „Tak zase někdy…“ Když se tak stane, žena si dnešní večer nemůže vynachválit a s patřičným nadšením povídá: „Ten Marcel je hodně výkonný samec, já mám ty svoje díry tak krásně protažené.“ „No, když jsem tě tak s ním pozoroval, byla si dnes jako nějaká zkušená děvka z nějakého vyhlášeného vykřičeného domu,“ přisadím si. Ona se po dlouhé době začervenala a řekne: „Myslíš? Možná jsem se dnes rozjela až moc, ale to protože jsem byla dnes nějaká moc nadržená. To už sem asi Marcel asi nepřijde, že?“ „Ale třeba přijde, však říkal, že zase někdy,“ uklidňuji ji. Ona se dlouze zamyslí a vyřkne: „Třeba by mohli příště přijít oba, Marcel i Emil a pěkně se na mě kluci vystřídat.“ Její myšlenka, či vize by snad byla i realizovatelná, ale musel jsem se ohradit: „To by možná šlo, ale museli by se taky hezky vystřídat na mě, abych jen nemusel koukat, jak jejich péra vnikají do tvých děr a má zadnice si taky hezky užila.“ Pohled mé ženy jasně naznačoval, že by se vším souhlasila, jen aby si mohla ve svém nitru vychutnat nějaké to pěkně tvrdé péro. A to holka ani trochu netuší, jak moc mě ovládají myšlenky na opětovné setkání s Karlem. Jeho péro by se jí určitě líbilo.
