Sedím na zahrádce místní hospůdky, lížu zmrzlinu a je mi dobře. Je nedělní horké dopoledne a místní už zabírají svá místa v tomto lokále. Někteří mají nad židlí i svoje jméno. Zajímalo by mě, kolik toho musíte vypít, abyste si takové ocenění štamgasta získali a co na to vaše játra. Je horko, zmrzlina mi stéká po ruce a jeden místní, který má na sobě montérky a vypadá, že jde právě v práci kolem “na jedno”, se na mě dívá a olizuje si knír od piva. “Ten je tu od otevíračky a denně dá i 16 piv” říká babičku a Frantu pozdraví. Kostel má přece jen jednu výhodu, je tam i v létě příjemný chládek. Až se mi od tam nechtělo, ale co bych tam sama s bohem dělala, že?
Píše mi soused Milan, který má 34 let, manželku a malé dítě. Nevím co je to zač, jestli kluk nebo holka a kolik to mu je, já nejsem úplně mateřský typ. Ale jedno vím jistě, jeho žena se jmenuje Linda. Protože pokaždé, když mě šukal a udělal se, křičel její jméno. “Ahojky, kde jsi? Chces se videt ?”. Když je vám přes 30 a píšete ahojky, je jasný že s váma není všechno v pořádku. Nevím, proč si hned myslí, že jeho ženuška opustí to jejich 2kk, tak jako že se zblázním a naklušu.
Dopijeme a odcházíme domů, kdy na mě čeká nejtěžší část dne - oběd u babičky. Postrach i těch největších jedlíků. Bajný čas, kdy se z uhlíku stanou po pořádném tlaku diamanty. Neplatí tu čas ani základní exaktní vědy jako matematika. 3 knedlíky je znamená 5, někdy 6, “ne” neznamená vůbec nic a je úplně jedno, co odpovíte na větu “Chceš přidat ?”, popření Archimédova zákona, že i svíčková na talíři může být do kopce. Kdykoli jindy babička je unavená, potřebuje podat brýle a nebo ovladač od televize ale u oběda, tam si babča namaže na chleba i Quicksilvera z X-menů, protože není jinak možný, že v jednu chvíli sedí vedle mě a krájí řízek a za 1s už mi bere talíř a podává zákusek a kávu. Chápu, že chybějící ponožky, které sežrala pračka a teď máte jen jednu je téma, ale tohle by měl někdo erudovaný taky drobátko prošetřit.
Ležím na posteli, snědla jsem asi 6 porcí a lituju se. Je mi blbě a babča šla spát. Odpolední šlofík je tu stejně jako helvétská víra. Koukám na seriál a mám chuť se udělat. I kdyby večer k něčemu došlo, stejně se u těch 5 minut neudělám. Ne, v klidu hoši, já vím že vy byste to dokázali, že byste mohli šukat celou noc. Slyšela jsem to stokrát. Pravda je taková, že to moc neumíte a taky spěcháte ale hlavně, my holky to nemáme s těma orgasmama zrovna jednoduchý. Pouštím si porno a … vidíte, nad čím se doma děláte ? Jaký téma vás baví ? To mě zajímá. A nelžete mi, vím moc dobře že jste ouchylní stejně jako já.
V 20h přichází kamarádka a hned dostane na talíř nálož jídla. Je smutný, jak jsou lidi škodolibí. Teda aspoň já. “Jen jí nalož !” křičím z koupelny a dávám si na ksicht obličej. Jelikož bydlíme na kraji světa, kde není ani taxi, ani mhd, musíme přes sedmero polí, lesů a řek až do bývalého jzd, kde se nachází místní legendární diskotéka. No, je jediná prostě. Tak sem chodí všichni. Jen co dojdu dovnitř, přichází k nám parta kluků a objímají moji kamarádku. “Tohle je Erika, ta holka z města, jak jsem vám říkala.” Hned přijde kontra od týpka v zeleném “Slyšel jsem, že se u vás ve městě pěkně šuká”. Jak jsem říkala, každý šíří tam kde bydlí, že právě tam to žije a je tam nejlíp. Viz. Ostrava v předchozím díle. Dostávám do jedné ruky pivo v kelímku a zelenou do druhé. Dj hraje Michala Davida “Já chci žííít non-stop…” a diskotéka je úplně plná. Dívám se na aplikace v telefonu a mám 42 propojení a 153 like, hned všem odepíšu, že jsem dnes tady, i když tu je asi každý. Popíšu jim všem vzhled a odkládám telefon do kabelky. Snad dojde někdo hezkej a zatančíme si. Jestli kluci neumíte tančit, napravte to. Je to děsně sexy. Díky předem. Sedíme v boxu, je nás 7 a najednou někdo donese velký tác panáků. “Tady je 20 tequil, sráči”. Říká týpek v bílém, jméno vám neřeknu, i když mi ho říkali. Asi to máte stejně, že si jména nepamatujete, když vám najednou řeknou spoustu jmen. Takže pro lepší pamatování budu týpky označovat podle barvy trička. Zelená je dopitá, tequilu mám v ruce a sypu si sůl na ruku.
No, vypadá to na zajímavej večer…
