Jmenuji se Roman. Je mi 23 let a kromě vysoké školy, kde studuju, chodím ještě do práce jako pomocný asistent právnické firmy. Ceny bydlení jsou šílené a šetřím si již několik let na vlastní byt. V práci, kromě mých obvyklých povinností mám ještě jednu důležitou věc na práci – čumět mé šéfové na prsa. Teda, ono to není tak úplně práce, spíš výplň času, kdy svůj mozek zaměstnávám nejrůznějšími…

Celá rodinka sedíme obyváku, žeru koláč a piju rozpustnou kávu. Dneska již třetí, protože jsem v noci nebyla doma. Naši se baví mezi sebou o dovolené, kterou plánují na srpen. Do toho táta glosuje televizní noviny, nadává na politiku, to je u nás takový národní sport, máma přeřvává televizi, tátu a do toho žehlí. Ptá se mě, co je nového. Nikdy nevím, co na to mám odpovědět. Nechce vědět žádné…

Jmenuju se Erika. Je mi 25 let a pocházím z jedné prdele, která je kousek od lehce větší prdele, takže byste ani nevěděli, kde to je. Píšu to jen proto, abyste mě na to později neptali a rovnou tohle představení přeskočíme. Měřím tak nějak průměrně, mám blond vlasy, přirozeně nepřirozené, asi jako 99% holek u nás, v Česku. Mám nohy až na zem, překvapivě. Zajímavé na mně je, že nejsem zajímavá.…

Na tento server jsem se přihlásila s né úplně jasnými představami. Jasně, baví mě se fotit, baví mě se ukazovat na webce, když se na vás kouká stovky lidí. Je to sexy. Jak se říká nikdy neříkej nikdy, ani reálné schůzky na kávu jsem úplně nevylučovala, byť ani to nebyl můj jasný aspekt a priorita. Snažím se všem odepisovat, nebo aspoň se o to snažím, i když ta záplava vzkazů a pozornost v…

Buďte zdrávi. Vyspala jsem se náramně, ležím v posteli, mám puštěnou TV a koukám se na mobil. Naši jsou ještě v práci a mám klid. Psaly mi holky, kdy se uvidíme odpoledne a kde. Mám v kapse přes 20 tisíc a to si buďte jisti, že to dneska padne. I když je léto a my holky se daleko víc holíme než v zimě, i tak je to hrozně otravný, vzhledem k mé letní “brigádě” se musím od pátku do neděle každý den…

Sedím v jídelně na snídani a dívám se kolem sebe. Je mi jedno, v kolik vstávám, ale probouzím se v 11h. Nechápu, jak můžou někteří lidi úplně v klidu vstávat třeba v 7h a být tak akční. Martina na mě mluví, ale neřeknu vím co, protože neposlouchám. Ještě jsem si ani neudělala kávu, jen tu sedím jak troska a držím v ruce telefon. Jo, abych nezapomněla, ten, co nevím jak se jmenuje, však vy víte…

Neděle. Jdu se večer projít a pach moči a beznaděje mě utvrzuje, že jsem definitivně doma. Ač bydlíme ve velkém městě, kromě pejskařů a trapně se za ruku držících zamilovaných párů venku není nikdo. Možná proto, že je vedro jako prase a atakující třicítky tuhle v červnu úplně nevybízí procházky po rozpáleném betonovém městě, ale spíše se vystavovat spoře oděni na plovárně a nadávat si, že jsem…

Sedím na zahrádce místní hospůdky, lížu zmrzlinu a je mi dobře. Je nedělní horké dopoledne a místní už zabírají svá místa v tomto lokále. Někteří mají nad židlí i svoje jméno. Zajímalo by mě, kolik toho musíte vypít, abyste si takové ocenění štamgasta získali a co na to vaše játra. Je horko, zmrzlina mi stéká po ruce a jeden místní, který má na sobě montérky a vypadá, že jde právě v práci kolem…

Buďte zdrávi. Zrovna jsem dojela z noční. Je to zajímavý. Potkala jsem se s mámou v koupělně, která zrovna odcházela do práce a zeptala se, co je nového. Člověk nikdy neví, co má říct. Znáte to, když dojdete třeba ze školy a rodiče se vás na to zeptají. Nebo když přijdete od své holky nebo prostě jen tak z venku. Nemáte důvod říkat rodičům svá tajemství a ani vaši rodiči tohle nedělali. Takže…