Něco speciálního

„Ahoj, pojď dál.“ Zářivě ses na mě usmála a vpustila mě do bytu.
„Ahoj, sluší ti to.“ Řeknu a vejdu dovnitř.
Zatímco ty odcupitáš pro dvě sklenky a něco na osvěžení v horkém letním dni, já se jdu usadit na známé místo. S úsměvem si vyhrnu rukávy na košili, protože jsem ti slíbil masáž. Přijdeš a položíš sklenky na stůl. Pak rychle sáhneš pro něco do police, a než stihnu postřehnout, co to držíš, schováš ruce za záda.
„Víš, že máš svátek?“ zaculíš se.
„Ne! Kdy?“ řeknu naoko překvapeně a oba se tomu zasmějeme. Nicméně pochopím a vstanu.
„mám pro tebe něco speciálního. Zavři oči.“
Když tak učiním, nakloníš se ke mně a zašeptáš:
„Všechno nejlepší.“
Polibek je dlouhý, vlhký, smyslný. Kdybych měl oči otevřené, určitě by se mi před nimi zatmělo. Rukama dvěma prsty mi sjíždíš po pažích až k zápěstí, což ve mně vyvolává elektrizující pocity. A pak najednou…
*CVAK* *CVAK*
Vyděšeně otevřu oči. Ruce mám za zády, a zápěstí mi zdobí kovová pouta. Dívám se do tvých očí a nechápu.
„Co…to děláš?“ zeptám se trochu nevěřícně, ale i tak se mi hlas trochu třese.
„Překvapení, přeci…“ řekneš nevinně a sáhneš pro provaz, šikovně schovaný pod hromadou čistých triček. Pomalu mě obejdeš a já cítím, jak se mi bavlněný knot obtáčí okolo zápěstí. Snažím se tě dotknout, ale vždycky se odtáhneš. Pochopím, přestávám vzdorovat a začínám si to užívat. Tvé doteky jsou jemné, uzlíky vážeš s chirurgickou přesností, a když pouta konečně povolí, zjišťuji, že mám ruce svázané dokonalým shibari uzlem až k loktům.
„Wow, dobré…“ řeknu, ale položíš mi prst na rty a podíváš se mi do očí pohledem, který moc dobře znám. Měla jsi co dělat, abys opustila myšlenku na to, jaké by to bylo obráceně, jak ráda bys měla svázané ruce a byla mi vydaná na milost. Dnes máš ale jiné plány.
Strčíš do mě, já ztratím rovnováhu a spadnu na záda. Naštěstí na měkkou matraci s ještě měkčím polštářem, takže kromě úleku se mi nic nestalo.
Rozkročíš se nade mnou a klekneš si. Rukama se opřeš o mou hruď a nakloníš se až k mému uchu.
„Uvolni se a vychutnej si to. Dovedu tě až na vrchol samého blaha…“
A abys dodala onu tvrzení na vážnosti, políbíš mě na krku, což má za následek lehké roztřesení mého dechu.
„Dnes jsi jenom můj…“ dodáš ještě a vyndáš mi z kapsy mobil a klíče. Obojí položíš vedle mě na podlahu, a hezky si mě prohlédneš. Ležím před tebou na zádech, na vlastních rukách, a snažím se tě provrtávat pohledem, který mám, když se snažím odhadnout, co máš v plánu. Dnes ale skutečně nevím.
Náhle rapidně zrychlíš. Tvé ruce sklouznou k mému pásku a hbitě ho rozepnou. Stejně tak knoflík a zip. Bylo na čase. Boule, kterou mám na trnkách, zip rozhrnula prakticky sama. V očích ti zazáří jiskra chtíče. Stahuješ mi kalhoty. Ani ti nemusím pomáhat. Moje ruce fungují jako těžiště, takže boky nadzvedávám prakticky sám.
Setkáš se s mým pobaveným výrazem. Je ti jasné, že zrovna myslím na to, jak mi hodláš sundat košili, když mám ruce za zády. Znovu sáhneš do strany, a v ruce se ti objeví nůžky. Můj výraz ztuhne.
Přiložíš nůžky ke spodnímu knoflíčku a střihneš. Knoflík odskočí od látky a ta se rozhrne.
„To nemyslíš vážně…“ řeknu nakvašeně, ale tvoje ruka zabloudí na bouli na trenkách, a dva prsty vjedou za lem, kde nahmatají nalitou špičku.
„Mám snad přestat?“ zeptáš se, a když chci odpovědět, trošku zatlačíš na bouli proti směru.
„Hmmm…“ vydám ze sebe. Kousneš se do rtu.
„No? Mám?“ zeptáš se znovu a zapumpuješ.
„Ne…“ vydám ze sebe. Znovu se ozve střihnutí a další knoflíček odskočí.
„A v čem půjdu do…“ zkusím ze sebe vydat otázku, ale znovu mě přerušíš sladkým dotekem.
„Domů? Dneska nepůjdeš domů…“
To mě trochu probere.
„Počkej, jak nepůjdu? Já musím!“
Bezmocně pozoruju, jak ostré čepele oddělují jeden knoflík po druhém a odhalují tak mou hruď.
„Řekla jsem, že pro tebe mám něco speciálního. A jak by to mohlo být speciální, když by to končilo po pěti minutách?“ vytasíš na mě ten dominantní výraz, u kterého je jasně vidět, jak si mé trápení užíváš.
„Tak…hmm…“ zkusím ze sebe dostat větu, ale v obklíčení tvé ručky jsem tak bezmocný.
„Tak mě nech alespoň napsat Janě SMSku…“ dostanu ze sebe. Odložíš nůžky, protože dílo je dokonáno, znovu se ke mně nahneš a začneš mě líbat na krku.
„Hmm, myslím, že ne. Teď jsi můj, a já budu rozhodovat.“
Tvůj jazýček kmitá na mém krku, a než začnu znovu protestovat, dodáš ještě:
„To nebyla otázka…“ a hluboce mě políbíš. Naše jazyky se propletou a já se pomalu uvolňuji. Čím dřív se ti poddám, tím dřív to určitě budu mít za sebou. Po týdnu už by to vážně chtělo…
Pomalu sjíždíš polibky po krku, po hrudi až k břichu. Užíváš si, jak se pod tebou vlním vzrušením, a cítíš, jak se ti pod klínem pohybuje boule na mých trenkách, a chtě nechtě se tře o tvá citlivá místečka.
Vstaneš a podíváš se na mě mlsným pohledem. Začneš si pomalinku vytahovat šaty až k pasu. Zjišťuji, že pod nimi jsi úplně nahá. A dokonce i nahoře, což zjišťuji hned, jak si šaty přetáhneš přes hlavu a odhodíš je. Znovu na mě dosedneš a začneš se vlnit v bocích. Klínem se přitom třeš o mou bouli a některé pohyby prozrazují, že máš co dělat, abys odolala pokušení. Nakonec sáhneš pro nůžky a dvěma rychlými pohyby mě zbavíš trenek.
Otevřu pusu, abych něco řekl, ale dosedneš na mě tak rázně a tak rychle, že jen zlapám po dechu. Teplé, těsné stěny tvého klína mě obejmou po celé délce a ty se neubráníš zasténání.
Uvolním se, zavřu oči a čekám na tvé slastné pohyby. Ty ale nepřichází. Namísto toho ale uslyším tvé sílící vzdechy. Podívám se na tebe. Sedíš na mě, a jediné, co se pohybuje, je tvá ručka. Prsty kmitají po poštěváčku a jemně ho masírují. Oči máš přivřené, ale sem tam mi věnuješ pohled, který jasně říká, že teď si užíváš ty a já mám být poslušný. Netrvá dlouho a tvá ruka zrychlí a steny zesílí. Cítím v rukách drobné mravenčení, ale ignoruji ho, hypnotizován pohledem na tvé mladé tělíčko, pomalu podléhající přicházejícímu vyvrcholení. Náhle vykřikneš a přepadneš dopředu. Nehty zaryješ do mé hrudi a já syknu, protože místo bolesti se dostaví slast. Tvůj klín mě obejme ještě pevněji, stěny se stahují v orgasmu a ty slastně oddychuješ.
Podíváš se na mě, ale neslézáš. Namísto toho zarýváš nehty hlouběji do hrudi, a konečně se začínáš vlnit v bocích. Ba co víc. Nadzvedáváš se a znovu dopadáš na mé kopí, takže do tebe zasouváš až po koule. Znovu přivíráš oči a přestáváš vnímat. Pod tvými nehty se objevují první kapičky krve, ale nevnímáš jediné, co tě zajímá, je tvé další vyvrcholení. Tvá lasturka mě láskyplně objímá a já se přestávám ovládat. Cítíš první pulz, pak druhý, třetí…
…a sesedáš! Takový kousíček chyběl. Vteřina, dvě, a byl bych. Tys mi to ale ještě nehodlala dopřát.
„Nezapomínej, že dneska tě dovedu k šílenství. Dneska uděláš všechno, co budu chtít…“
Lehneš si vedle mě a zašeptáš:
„Tak co, líbí?“ usměješ se a obejmeš rukou mou nalitou chloubu. Zmůžu se jen na kývnutí. Jednou zapumpuješ a mé kopí se znovu rozpulzuje. Počkáš, až se to uklidní, a znovu přetáhneš předkožku tam a zpět. Začnu se třást, což tě očividně potěší.
„No, tak tě budeme ještě chvíli trápit…“
Co následovalo poté, je zbytečné rozepisovat do detailů. Tvé polibky mě držely neustále v pozoru, vždycky ale, když jsem byl na vrcholu, přestala jsi, případně jsi mi rychle a silně zmáčkla kořen penisu, abych nezačal stříkat dřív, než chceš.
Vedle mé hlavy zavrní telefon. SMSka. Zcela určitě od Jany.
Hrábneš po telefonu a přečteš zprávu. Mezi střídavým hučením v uších a v kládě slyším tvůj sladký hlas.
„Hm, ptá se, kdy přijdeš a jestli nakoupíš.“
„Napiš…napiš jí, že přijdu v devět a že nakoupím…“ řeknu rozpraskanými, suchými rty, a znovu zakloním hlavu.
Vedle mě dopadá mobil.
„Ne. Radši ti dám napít…“ zašvitoříš vesele a při vstávání se jakoby omylem opřeš o můj klín.
Dojdeš pro sklenici a podržíš mi hlavu, abych se mohl napít. Nevím, co to bylo, ale čistá voda rozhodně ne. Měl jsem ale takovou žízeň, že jsem hltal a hltal.
„NO no, nevypij to všechno najednou, je tam celá lahvička španělských mušek!“ řekneš klidně a já se zakuckám.
„Cože?“
„No, já vždycky chtěla vědět, co s člověkem udělá celá lahvička.“
„Ale má se dávat dvacet kapek.“
Zazubíš se a odložíš sklenku.
„To ti nemůže ublížit.“
Cítím, jak se mi točí hlava, a přemýšlím, jestli je to z afrodiziak, vědomím, že jsem toho vypil tolik, nebo z toho věčného dráždění. Než se stihnu rozmyslet, foukneš studeným dechem na mou vlhkou kládu. Projede mnou třes, jako bych měl hned vyvrcholit. Všechny doteky, proudy vzduchu, na vše jsem mnohem citlivější.
Znovu začneš se svou hrou. Lehký dotek, nehty na tříslech, fouknutí nebo špička jazyka na penisu. Vše jsou ty nejdrobnější doteky tou nejmenší plochou, abys mi nedopřála ani o špetku víc slasti, než si zasloužím. Táhne se to vteřiny, minuty. Čas už nevnímám, vím jen, že se za okny pomalu stmívá. Teď v létě už tedy musí být alespoň devět.
Telefon!
Místo toho, abys ho odignorovala, mi ho položíš vedle ucha a zmáčkneš PŘIJMOUT
„Zlato? Kde jsi?“
„A…ahoj…“ řeknu a snažím se co nejrychleji vystřízlivět.
„Já…já jel do Brandýsa, něco…něco se tu stalo.“
„Aha…no, ale mohls mi to napsat…“
Tělem mi projede elektrický proud. Zakousnu se do rtu a na jazyku ucítím kovovou chuť krve. Podívám se dolů. Ležíš s hlavou mezi mýma nohama a tvůj mrštný jazýček kmitá po mých tříslech. Ty mrcho! Víš, že tohle zbožňuji ze všeho nejvíc! A tys to musela vytasit zrovna teď!
Mrkneš na mě a já musím pokračovat.
„No, to jsem….mohl…“ řeknu a mám co dělat, abych poslední koncovku nezasténal.
„Řekni jí pravdu…“ zašeptáš a já zakroutím hlavou.
„Řekni jí pravdu a já tě vysvobodím.“ Zopakuješ rozkaz, a abych věděl, že to myslíš vážně, přejedeš mi celou plochou jazyka po celé délce penisu.
„Ne…nemůžu…“ je to jediné, co ze sebe dokážu vysoukat.
„Co? Co nemůžeš?“ ozve se v telefonu. Sakra! Slyšela to.
„Ale…nic, Soňa něco…něco chtěla.“ Vzdechy tlumím už jen částečně.
„Ty běžíš? Co se stalo? Jsou všichni v pořádku?“
Jsem na pokraji sil. Potím se, oddychuju a pozoruju tvé kaštanové oči, zatímco tvůj jazyk pomalinku přejíždí po pulzujícím penisu. Hlava se mi točí, už to nejde vydržet…
„Já…jsem u Niky, mám svázané ruce a její hlavu v mém klíně!“ vysypu ze sebe tou největší rychlostí.
Jany odpověď neslyším. Zasténám a zakřičím na celý byt. Dostála jsi totiž svého slibu a hladově ses přisála na můj žalud, který okamžitě začal vrcholit. Bylo toho…hodně. Tolik, že téměř nestíháš polykat, ale užíváš si plnými doušky stažení mých břišních svalů a pulzující kládu, že ti to vůbec nevadí. Zajedeš si rukou mezi nohy a začneš se dráždit. Nepřestáváš mě sát a kouřit, protože moje kláda je pořád pevná a nevypadá, že by výstřik něco změnil.
„Jani? Promiň, já…já to nevěděl…“ snažím se mluvit k telefonu, ale nic se neozývá. Tady přestává legrace. Snažím se zvednout, ale přirazíš mi rukou hruď zpět na matraci. Nevím, jestli je to tvou silou nebo jestli jsem zeslábl. Bez ptaní nasedáš. Když se snažím promluvit, zacpeš mi pusu, a když i přesto bojuju, tvé ruce obejmou můj krk a s každým nadzvednutím a přenesením váhy mě trošku přidusíš. Tvé doteky a tvůj pohled mě znovu ovládají.
„Tak…co myslíš, už jsi můj?“ zeptáš se a kousneš se do rtů.
„Ano…“ řeknu rezignovaně.
„Hmm, tak se mi to líbí… neboj, tohle se ti bude líbit…“
Znovu sesedneš a vklíníš hlavu mezi má stehna. Snažím se být naštvaný za Janu a přemýšlet nad následky, ale vzrušení mě přemáhá. Pomalu začneš laskat třísla, olizovat koule, celou plochou jazyka přejíždět po můstku a pomůžeš si i rukama, aby ses dostala níž. Lehkými doteky mě donutíš skrčit nohy, a sáhneš do strany. Vnímám, jak tvůj jazýček laská citlivá místa, a užívám si ten pocit, znásobený mým hladkým oholením.
Náhle mezi půlkami ucítím něco, co tam nepatří. Malá plastová špička, ve které jsem téměř okamžitě poznal anální kolíček, který má i moje manželka.
„No to ne…“ řekl jsem rázně, ale uzemníš mě slastným olíznutím mých erotogenních zón.
„No tak…zkus to…a slibuju, že tě udělám znovu… Řekni, chceš to zkusit?“ zažadoníš a vklíníš špičku k zadním vrátkům. Zalapám po dechu. Vím, že to nemám rád. Že je mi to nepříjemné, tlačí to, bolí to. Nedovolím ti to, i kdybys mě jazykem dráždila sebevíc.
„Ano, prosím…“
Co jsem to řekl??? Nemůžu uvěřit vlastním rtům! Kolíček začne vibrovat a pomalinku se dostává dovnitř. Tvůj jazýček mezitím kmitá a laská přesně tak, jak to mám rád. Nemůžu tomu říct ne. Je to tak slastné! Tlačí to, jak se kolíček s rozšiřující se základnou dostává hlouběji a hlouběji do mě, ale prostě se tomu nedokážu vzepřít. Začneš mě dráždit a já přestávám pomalu vnímat.
…otevírám oči. Venku je už tma, ale tady se svítí. Chci se pohnout, ale v zadečku ucítím tlak a vibrace. Ani na chvíli jsi nepolevila. Penis je nateklý a bolí od toho věčného dráždění, stále ale není podruhé ukojen. Pulzuje pod každým tvým pohybem, je na samém krajíčku, ale ne a ne se udělat.
„Líbí se ti to? Byl jsi trošku mimo…“ říkáš to, jako by to bylo normální! Ani se neobtěžuješ zeptat se, jestli jsem v pořádku. Ruce mi už dávno zdřevěněly.
„Chtěl bys ještě?“
Vibrace se rozjedou na maximum a já ze sebe dostanu jen pár stenů:
„Ano…prosím!“
Usměješ se a znovu se přisaješ na mou chloubu. Trošku zakroutíš kolíčkem a ucítíš slanou tekutinu, jak ti plní pusinku. Není jí už tolik jako při prvním vyvrcholení, ale i tak je jí dost, aby sis na ní pochutnala. Pod poklesem tlaku znovu zavírám oči.
Co se to se mnou stalo? Byl jsem zmatený. Nikdy bych nemyslel, že budu zrovna na TOHLE. S jakou rychlostí jsi mě dokázala přesvědčit k něčemu takovému. Nebo to nebyly jen španělské mušky? Bylo to něco silnějšího? Ne, určitě to bylo tebou. Ten tlak a bolest už dávno přebil tlak.
„Líbilo se ti to?“ zeptáš se s úsměvem a já semknu rty.
„Tak? Líbilo?“
„…ano…“ přiznám se. Cítím, jak jsem rudý až na zadku, ale slíbil jsem, že budu mluvit pravdu.
„A co kdybychom v tom pokračovali?“
Uslyším docvaknutí přezky a podívám se na tebe. Okolo boků máš popruhy a z klína se ti tyčí připínák o velikosti pánského předloktí.
Podívám se na tebe a semknu rty a v očích vidíš můj vnitřní boj. Podíváš se na můj klín a uvidíš, jak se mi nohy pohnou tak, abys měla co nejsnazší přístup.
„…ano…“