Honza nevrle strčil klíč do zámku kanceláře. Skvělý, pomyslel si, nařízená práce v sobotu, to se může stát jenom mně! Klíč se otočil do čtvrtiny a pak se zasekl. Dveře byly odemčené. Honza je otevřel a zvědavě nahlédl dovnitř. „Ahoj, ty jsi tu taky?“ ozval se dámský hlas. V kanceláři seděla Tereza, kolegyně od protějšího stolu. „Ahoj…“, zamručel Honza a hodil batoh na židli. „Jo, a dost mě to…

„Zlato? Zlato! Tohle je Štěpán, dnes mi v práci pomohl s jedním problémem, tak jsem ho pozvala na kafe. Nevadí?“ Jana se dívala Honzovi do očí s mírnou nervozitou. Přeci jen chtěli dnes jít do kina. Honza se jen usmál, pokrčil rameny a potřásl Štěpánovi rukou. „Ok, jestli nevadí, že tu budu pařit…“ odpověděl a sedl k počítači, zády k nim a nasadil si sluchátka, skrz které se po chvíli začala…

Katka se nervózně podívala na hodinky a šlápla na plyn. Pokud si ji paní Meyerová přála takhle večer, v den volna, musí to být velmi naléhavé. A Katka už takhle jede pozdě. Proč jen bydlí takhle daleko od práce? Snad má všechno… Hodiny ukazovaly dvacet minut po osmé večer, když světla auta osvítily kovovou bránu a za ní prašnou cestu k panskému sídlu. Bývalá radiostanice vypadala bez antén a…

„Ahoj, zlato, promiň, nepřijdu. Kup něco k večeři…“ Jana si přečetla SMSKu a v žilách se jí vařila krev. Taková drzost! Nejdřív zavolá, pak pošle povídku na „zkrácení pracovní doby“. Bože, jak byla nadržená. Chtěla si to ale nechat a nalákat ho k sobě. Chtěla, aby udělal přesně to, co v povídce. Aby si ji vzal tady a teď! Naštvaně sbalila všechny věci a vyrazila domů. Přemýšlela, co bude k…

Hra o čas Dokončil své dílo a obešel ji. Jeho hladové oči hltaly každý kousek jejího dokonalého těla. Stála proti němu, hrdě narovnaná, jen v černých kalhotkách, ruce za zády zavázané bavlněným provazem a až po lokty omotané červenou páskou. Z předchozích jeho pokusů se dříve či později dostala, teď ji ale pustit nehodlal. „Patnáct minut…“ řekl a ukázal jí hodinky. Čtvrt na tři. Stačí se dostat…

Tenara byla vyděšená a zmatená. Tenhle les znala jako své boty, a přece se jí podařilo při poslední procházce v úplňku zabloudit. Vyrazila při západu slunce s hlavou plnou myšlenek, a musela sejít z cesty. Problém byl ten, že nevěděla přesně, kde z cesty sešla, ani jakým směrem je nejbližší vesnice. Navíc padla tma a les se zdál ze všech stran stejně hustý. Tenaře začínala být zima a doháněla ji…

To je dneska den! Přijdu domů totálně rozhozený z práce, kde se po mně vozili snad všichni, kdo mohli - šéfová, zákazníci… Přivítáš mě z úsměvem a chceš mě obejmout, ale jen něco zavrčím a jdu do ložnice. Na tvé otázky jen vrtím hlavou. Ale ty jsi dnes v rozverné náladě a prostě chceš sex! Obejmeš mě zezadu a rukama mi vklouzneš pod košili. Otočím se a prohlédnu si tě. Bílá halenka, v ní ňadra…

„No skvěle! Tuhle služební cestu mi byl čert dlužen! Nejdřív mě pošlou přes celou republiku, pak mi ještě oznámí, že svátek prvního května mi nebude proplacen extra, a teď mám ještě poruchu!“ Říkám si a vylézám z auta do chladného večera. Jarní déšť, jindy tak teplý a příjemný, mi rychle smáčí vlasy a na náladě mi nepřidává. Otevírám kapotu a dívám se do motoru. Vypadá to, že vše funguje. Tak…

Úterý. Teprve druhý den příšerného týdne, a už jde všechno do kopru. Jediná věc, která je na úterku fajn, je aktivita po práci. Dnešní program: Lasergame. Jana se na hru celkem těšila. Byl to fajn způsob, jak se trochu zpotit, zaběhat si a vyventilovat všechen ten stres. Jana na sebe nasadila postroj. Vždycky bylo těžké srovnat tam bujný obsah svého hrudníku, kolegové k tomu nikdy nezapomněli…