Splacení dluhu

„Ahoj, pojď dál“, řekla Míša a s úsměvem si vzala od Honzy květiny. Honza se zul a pomalu za ní vešel do nového bytu.
„Máš to tu parádní…“ řekl tiše a rozhlédl se po pokoji.
„Jo, to jo. Bylo to vážně štěstí. Posaď se. Dáš si něco?“
„Čaj, ovocný, dva cukry. No vidíš, a tys mi nevěřila, že se něco vyloupne. Kde máš děti?“ Honza se prosmýkl kolem Míši a nezapomněl přitom fouknout za ouško. Je to už tolik let, a stejně si pamatoval, že to měla ráda. Po očku se na něj usmála.
„Děti jsou u mamky na víkend.“
„Aha… no, tak já jim to tu nechám.“ Na stole zašustily sáčky s haribo medvídky.
„A jeden pro maminku…“ dodal Honza a usadil se. Připadal si zase jako před deseti lety, kdy seděl v kuchyni a díval se na Míšu, jak vaří. Prohlédl si ji od hlavy až k patě a olízl si rty. Na to, kolik má dětí, vypadá pořád nádherně. Jemně rozcuchané vlasy barvy karamelu, černé upnuté tílko a šedé legíny, ve kterých by se za normálních okolností rýsoval lem kalhotek. Teď ale ne. Honza polkl. Jediné dvě možnosti jsou tanga nebo na ostro. A Honza tušil, co je Míšin oblíbený šatník. Dovařila čaj a položila ho před něj. Sedla si naproti a zakousla se do jedné ze sušenek, které přinesla. Dali se do řeči, řešili, co všechno se vlastně za těch deset let, co se neviděli, událo. A chtě nechtě, přišlo i na palčivé téma.
„Víš, že jsem ti chtěla několikrát ty peníze vrátit, ale vždycky mě zastavil.“ Začala Míša, ale Honza jí s úsměvem odpověděl:
„V pohodě, vyberu si to v naturáliích…“
Zasmál se, ale smích ho brzy přešel. Míša se nahnula přes stůl a poskytla mu tak výhled hluboko do svého výstřihu.
„S tím počítám…“ řekla a kousla se do rtu. „Takže… kolik to bude?“
Honza oněměl. Nemohl z té krásy spustit oči. Pak konečně zavřel pusu a trochu se uklidnil.
„No, když ten dluh narychlo spočítám a převedu, bude to nějakých sto třicet tisíc. Tákže to vidím na víkendový pobyt a celej jeden balíček kondomů…“
Sáhl po čaji a přiložil šálek ke rtům. V ten moment se špička Míšiny nožky dotkla jeho rozkroku a zatlačila na něj. Míša měla v očích přesně tu samou jiskru jako před lety. Jiskru, kterou dokázala Honzu dostat do kolen v jakékoli situaci.
„Proč ne dva? Víš, jak dlouho už jsem to neměla?“ zeptala se a nožkou promasírovala Honzovu bouli. Honza ucítil palčivou bolest a horko na hrudi a v rozkroku. Se zakletím odložil hrnek s čajem a prohlížel si košili a kalhoty, kam si horkou tekutinu vylil.
„Dopr… nemáš ubrousek?“ řekl, otráven tím, že tak idiotsky překazil tak žhavou chvilku. Míša vstala, došla k lince a utrhla kuchyňskou utěrku. Honza natáhl ruku, ale Míša si jí nevšímala. Obešla stůl až k němu a nepřestávala se mu přitom dívat do očí. Byl jako zhypnotizovaný. Nemohl se odpoutat. Byla tak blízko. Stoupla si rozkročmo tak, aby měla jednu nohu mezi jeho. Dala mu ruku na stranu a položila mu na klín utěrku. Začala utírat rozlitý čaj a přitom se různě nahýbala, aby se o jeho obličej otírala ňadry. Ruka tlačila na bouli v jeho kalhotách a Honza byl v sedmém nebi. Vzal ji za boky a pohladil ji přes zadek. Odstrčila mu ruku na stranu.
„Děláš mi tu nepořádek a ještě zlobíš?“ řekla jakoby nic a ukázala na podlahu. Honza se podíval a zjistil, že několik kapek skutečně dopadlo i na parkety. Míša si pomalu klekla a setřela je. V ten moment klečela mezi Honzovýma roztaženýma nohama a dívala se na něj pohledem ďáblice. Honza si užíval šedé oči s pekelnou jiskrou, a výstřih v upnutém tílku. V tu chvíli v něm cosi přepnulo. Ruce se vymrštily rychlostí kobry a pásek i kalhoty byly v tu chvíli rozepnuté. Proti Míše se teď tyčilo jeho kopí a lehce se pohupovalo. Míša se podívala na stříbrnou kapičku na rubínové špičce a mlsně se olízla. Pohodlně se usadila a vzala ho do ruky. Prohnětla ho po celé délce a přitom nepřestávala sledovat Honzův výraz. Jeho oči byly jako oči lva těsně před skokem. Usmála se, skousla špičku jazyka a ukázala tak Honzovi svou tajnou zbraň. Ve špičce jazyka se blyštil korálek piercingu. Honza slyšel o korálku v jazyku, ale nikdy ho nezažil. Míšiny rty hladově objaly špičku Honzova údu a její jazyk začal tančit po uzdičce. Honza zalapal po dechu. Od několika lidí slyšel, že Míša dobře kouří. Nečekal ale, že to bude taková symfonie. Jazýček kmital po špičce, ručka šikovně pumpovala po celé délce a oči succuby pomalu získávaly Honzu pod svou kontrolu.
Náhle Míša přestala. Vstala, vzala Honzu za ruku a beze slova ho táhla přes celou místnost až do obýváku. Honza za ní poskakoval v rozepnutých kalhotách a pták mu ronil jednu kapku za druhou. Míša ho usadila na židli a na chvilku odešla. Honza tam seděl jako omámený. Hlavu měl v sedmém nebi, kládu měl nalitou a bylo mu zatracené horko. Míša se vrátila. Byla kompletně nahá, v ruce držela nějaký papír.
„Víš, říkala jsem si, jestli by ta smlouva nešla prostě…zrušit.“ Řekla prosebně a obešla Honzu zezadu.
„No, tím si nejsem úplně jistý.“ Odpověděl Honza. Na zápěstí ucítil kovový chlad. Ozvalo se *cvak* a jeho ruce byly připoutané k židli. Míša ho obešla a znovu si před něj klekla.
„Vážně ne?“ zeptala se a znovu ho začala kouřit. Její pusinka byla jako svatyně. Starala se o Honzu více než kvalitně. Stáhla mu kalhoty, vzala mu kopí do ruky a její jazyk zabloudil k jeho koulím. Pousmála se. Byl čerstvě oholen. Asi v něco doufal. Ale určitě netušil, co ho čeká. Honza zbožńoval dráždění na koulích. Míšin jazyk byl mrštný a přesně poznal, kam má zajet. Ručka jí mezitím pumpovala v rychlém tempu. Honza tušil, že to už dlouho nevydrží. Jedno zacukání, druhé…
…a Míša mu náhle silně zmáčkla koule. Honza se zalkl bolestí. Slast byla ta tam. Vyděšeně se podíval na Míšu. Ta se jen olízla.
„No… tak to mě vážně mrzí, ale asi tě nemůžu udělat…“
Míša si sedla na gauč a jednu nožku přehodila přes područku. Ukázala tak Honzovi růžovou oholenou jeskyňku. Ujistila se, že má dobrý výhled, a vklouzla ručkou do klína.
„To je vydírání…“ řekl Honza, ale nespouštěl pohled z kmitajících prstů a Míšiny lasturky.
„Ne, to je obchod. Říkal jsi, že bys za mě dal cokoli. A já se rozhodla, že moje cena je sto třicet tisíc.“
Bylo vidět, že to Míša dlouho nedělala. Její pohled se stočil na Honzův pevný kolík a ručka zrychlila. Netrvalo dlouho a zajela si třemi prsty dovnitř. Začala se dělat rychleji a rychleji, až konečně vykřikla ve vyvrcholení. Těžce oddychovala a nepřestávala masturbovat. Když se trošku uklidnila, vstala, a přešla před Honzu. Rozkročila se nad něj a přirazila si jeho hlavu na ňadra. Honza cítil její nasládlou vůni. Míša mu držela jednou rukou hlavu na svých ňadrech a druhou mu začala znovu honit. Když ho dostala do pevného stavu, pomalinku na něj dosedla. Honza cítil každý milimetřík navlhlých závojíčků, jak pohlcoval jeho kopí. Bylo to slastné. Míša vydechla a stěny její lasturky vděčně a těsně objaly Honzův úd. Dosedla a její ruce sklouzly k Honzově košili. Začala mu ji rozepínat a u toho se začala vlnit v bocích.
„Víš, kdybys tu smlouvu prostě zrušil, mohl by sis mě užít. Pořádně…se vším všudy…“
Honza ze sebe vydoloval odpověď. Bylo vidět, jak moc mu to dává zabrat.
„Nemůžu. Hrozně jsi mě naštvala. Alespoň tu základní částku musíš zaplatit.“
Míša naoko posmutněla.
„Když ale já bych to tak chtěla…“ Naklonila se blíž k Honzovi a pošeptala mu do ouška.
„Zbožňuju, když mi chlap plní mrdkou všechny dírky, pěkně jednu po druhý…“
Honza neměl moc rád sprostá slova, ale teď se vzrušením otřásl. Vlnění v bocích se začalo postupně měnit v přirážení a Míšiny postorgasmické stahy laskaly Honzovo péro jako ten nejjemnější jazyk.
„Neříkej mi, že bys mě nechtěl vzít pěkně za vlasy a hezky si mě zezadu narazit…“
Honza ucukl hlavou a znovu se otřásl. Míša se usmála.
„Nebo to snad máš radši dole? Osedlám si tě a budu na tobě jezdit, dokud nevypustíš duši…“
V Honzově klíně to znovu zacukalo, tentokrát silněji než jindy. V tu chvíli Míša seskočila a dívala se na Honzovu kládu, která se cukala jak divá. Bylo vidět, že stačily dva, tři přírazy a bylo by hotovo. A to nechtěla.
„A jak to mám negovat? Nemám volné ruce, abych něco sepsal…“
Míša sáhla za něj a podala telefon. Našla na něm diktafon a ukázala ho Honzovi.
„Prostě sem něco namluvíš.“ Řekla a jedním prstem pohladila Honzovu uslintanou kládu. Ta okamžitě zareagovala. Honza se zatřásl.
„No tak… Já Honza ruším smlouvu a tak dále. To zvládneš.“
Znovu si před něj klekla a vzala ho do pusy. Jednou nasála a Honza se už škubal.
„No tak, vždyť to musí být nepříjemné, nechtěl by sis ulevit? Musí tam toho být spousta. Kdy jsi naposledy honil, hm?“
„Před….před týdnem. Chtěl jsem….dneska, ale….nečekal jsem, že pojedu sem…“ zavzdychal Honza a na konci zasténal, když mu Míšin jazyk přejel koule.
„To tě musí strašně bolet… A já bych ti tak ráda pomohla…“ zašeptala a foukla na rubínovou špičku. V penisu zacukalo. Foukla znovu a zacukání se opakovalo.
„Víš… já si takhle mohu hrát celý den… zajímalo by mě, kolik hodin to vydržíš…“
Honza vypadal neoblomně. Ale Míša měla čas a hlavně, měla zbraně, které na Honzu platily jako nic jiného. Provokovala ho pohledem, polibky, nabodávala se na jeho klacek nesčetněkrát, kouřila jako bohyně, a když vypadal, že už mu stačí vážně málo, dala mu prostě chvilku čas, dělala se před ním, aniž by na něj sáhla, nebo ho otřela studenou žínkou. A tak to pokračovalo stále dokola. Jednou chtěl Honza napít. Míša toho využila a do pití mu nadrtila viagru, aby neusnul. Mezitím se venku setmělo. Mohlo to trvat tři, čtyři hodiny. Čtyři hodiny nekonečného dráždění bez slastného vyvrcholení. A všechno kvůli jednomu pitomému papíru.
Díktafon stále běžel naprázdno, když Honza konečně promluvil. Míša před ním zrovna klečela a každých pět vteřin mu olízla ptáka od koulí až po špičku.
„Já… Honza…“ řekl a Míša zpozorněla. Vstala obkročmo si stoupla tak, aby měla špičku Honzova údu přesně u vstupu do jeskyňky. Objala ho kolem krku.
„Ano?“ zašeptala vzrušeně a jednou rukou si sáhla do klína.
„Jsem půjčil Míše peníze, které jsem chtěl zpět…“
„Pokračuj…“ vzdychala mu Míša do ucha a přitom kmitala prsty po poštěváčku.
„Tímto…prohlášením…“ Honza cítil jemné vibrace těsně nad svým údem. Bylo to k zbláznění.
„ruším tuto smlouvu. Míša mi už…“
Míša pomalinku klesla a její závojíčky objaly Honzův úd ze třetiny. Nepřestávala se dělat a její lasturka se díky tomu stahovala okolo Honzova ptáka ještě těsněji.
„Nic….“
Hladová jeskyňka pohlcovala nalitou kládu v celé její délce.
„Nedluží….“ Vydechl Honza a Míša dosedla. Honza cítil horkost její lasturky, cítil ručku, která kmitala po poštěváčku, a slyšel Míšu, která se blížila vrcholu. Nevydržel to. V kládě mu zacukalo a on začal ven pumpovat ohromnou dávku, která byla ještě několikrát umocněná odmítáním orgasmu. Míša zakřičela slastí a začala se rychle pohybovat. Honza nepřestával vrcholit. Byla to nebeská slast.
Míša přes něj sáhla na pouta a osvobodila ho. Podívala se mu hluboko do očí a řekla.
„No vidíš, ani to nebolelo…“
Provokativně se usmála a kousla se do jazýčku. V tu chvíli měl Honza najednou energie dost. Dost na to, aby ji strhl ze sebe a hodil ji na gauč před sebou. Byl naštvaný a stále ještě vzrušený. A hodlal si to na Míše pořádně vybít. Hodlal jí za tuhle drzost vymrdat mozek z hlavy.
A Míša mu to hodlala dopřát…
Celý víkend nevylezli z postele. Tedy, vylezli. Dělali to snad na každém místě v bytě. Ve sprše, na kuchyňské lince, na posteli, na římse otevřeného okna. A skončili až v momentě, kdy už byli tak unavení, že ani jeden nemohl pokračovat.
Když se Míša probudila, zjistila, že Honza je pryč. Podívala se na telefon a našla jednu zprávu. Otevřela ji. Ve zprávě byl text: „Kdybys to udělala dřív, mohla sis ušetřit spoustu nervů.“ A pod zprávou fotografie roztrhané smlouvy…