Pátek. Konečně zasloužený víkend. S kolegyní z práce jsme se domluvily, že večer zajdeme do nově otevřeného baru v centru města.
Večer doma proběhl ve znamení klasické chystačky — nic výjimečného, ale i tak jsem si užila ten malý rituál příprav, kdy se ze všedního dne pomalu stává něco výjimečného. Do baru jsem dorazila chvíli před osmou.
Na to, že šlo o nový podnik, bylo uvnitř až překvapivě málo lidí. Několik menších skupinek posedávalo u stolků, tlumená hudba vytvářela příjemnou atmosféru a vzduchem se nesla vůně koktejlů. V rohu místnosti stály dva kulečníkové stoly. Jeden z nich byl obsazen partou mužů, které jsem neznala. Občas se z jejich směru ozval tlumený smích, úder tága a cinknutí koulí. Měli v sobě jakousi nenucenou energii, která přitahovala pozornost.
Sedla jsem si za bar. Kolegyne měla opět zpoždění. Objednala jsem si drink a přemýšlela o nemyslech. Za chvíli mi někdo poklepal na rameno. Konečně. Sice měla jen 20 minut zpoždění, ale je tu. Proběhlo radostné objímání, jak kdybychom se týden neviděly. Přisunula barovou židli blíž ke mně. Zvuk vydávají židle, která drhla o podlahu přilákal pohledy několika mužů.
Seděly jsme u baru, popíjely drinky a povídaly si o všem možném — práci, chlapech, plánech na léto i o tom, jak osvěžující je občas někam vyrazit bez dětí a povinností.
Sem tam se k nám přidal i barman. Vysoký, sympatický chlap s uvolněným vystupováním a nenápadným úsměvem, který jako by měl vždy připravenou jednu vtipnou poznámku navíc. Už na první pohled vypadal dobře — tmavé oči, lehce rozcuchané vlasy a ten typ mužského klidu, co nedává najevo, že si je vědom svého šarmu… A o to víc ho má. Bylo vidět, ze kolegyně z něho nemůže spustit oči.
Avšak moje pozornost patřila někomu jinému už od chvíle, kdy jsem vešla. Byl to typ, který zaujme i bez snahy. Neokázalý, přirozeně charismatický. Černé, lehce vlnité vlasy měl neupravené, ale přesto mu to slušelo víc než leckterému muži v nažehlené košili s kravatou. Strniště na tváři měl přesně tak akorát — dost na to, aby působil mužně, ale ne zanedbaně. Jeho rysy byly výrazné, ostře řezané. Měl silnou čelist, rovný nos a hluboké tmavé oči, které působily klidně, možná až trošku tajemně. Když se usmál, na levé tváři se mu udělal drobný ďolíček, který by byl snadno přehlédnutelný… Kdyby náhodou nebyl tak zatraceně roztomilý.
Byl vysoký — mým odhadem něco přes 185 cm — a jeho postava působila dojmem, že se o sebe stará, ale rozhodně ne ve stylu vyumělkovaného fitkaře. Spíš jako někdo, kdo sportuje, protože ho to baví. Možná běhá. Nebo box. Nebo obojí.
Tmavě modré džíny na něm seděly jako ušité na míru. Pružný materiál obepínal jeho stehna a zadek přesně tak, že fantazie nemusela pracovat až tak moc. Černé tričko s výstřihem do V se mu rýsovalo přes široká ramena, a když se natáhl po tágu, mírně se mu vykasalo, odhalující pevné břicho a kousek opálené kůže.
Měl na sobě jednoduchý náramek z černé kůže, na zápěstí hodinky, které naznačovaly, že má vkus, ale nepotřebuje okázalost. Ve véčkovém výstřihu se mu ukazol jemný kožený řetízek s černým křížem. Každé jeho gesto působilo jistě, nenuceně. Mluvil tiše, ale sebejistě. A pokaždé, když se smál, jsem měla pocit, že se ten smích rozlévá až ke mně.
O dvě hodiny později, jsem si musela odskočit. Při cestě z WC jsem byla zamyšlená a nešťastně jsem do něj narazila. Naštěstí ne tvrdě, spíš tak, že jsme se oba na moment zastavili a naše pohledy se setkaly.„Promiň, vůbec jsem tě neviděla, zamyslela jsem se" řekla jsem s mírným úsměvem, snažíc se neztratit odvahu. On se na mě usmál — ten úsměv, co jsem si už dřív všimla, ale teď byl mnohem víc osobní, skoro jako pozvánka. „To nic, stává se,“ odpověděl klidně a s lehkou nadsázkou v hlase.
Na chvíli jsme tam stáli, jako by se čas naoko zpomalil. Cítila jsem, jak mi do tváří stoupá teplo, a stejně tak jsem zaregistrovala, že i on se lehce naklonil blíž, jako by chtěl tu situaci prodloužit. Cítila jsem, jak krásně voní. Na chvíli jsem zavřela oči a vnímala jen jeho vůni. Zavrávorala jsem a on mě pevně chytil za ruce, přidržel, abych nespadla. Jeho dotek byl pevný, ale zároveň nečekaně jemný. Ruce měl velké a silné, a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mužně a sebevědomě působí. Naše pohledy se setkaly a jen tak jsme tam stáli, bez jediného slova. Nemohla jsem ze sebe dostat ani to blbé „promiň“. Z blízka byl ještě charismatičtější než na dálku, a v jeho očích se skrývalo něco těžko popsatelnýho — něco, co mě na okamžik úplně paralyzovalo.Pokrčil čelo a já konečně vysoukala omluvu, rychle se mu vyvlékla z náruče. On se usmál a odešel na WC. Já si sedla za bar, úplně nesvá a rozrušená. Musela jsem se na chvíli uklidnit.
Připadala jsem si tam sama. Kolegyně vedla konverzaci s barmanem. Cítila jsem se jako třetí kolo u vozu. Oznámila jsem ji, ze odcházím, ať si užije večer. Když jsem chtěla zaplatit, náhle jsem ucítila ruce na svých ramenou. Byly to ty samé velké ruce, které mě před chvílí držely, když jsem šla z WC. Lekla jsem se a škubla sebou. Otočila jsem hlavu a jeho obličej byl tak blízko, že jsem slyšela, jak mi tiše říká: „Neodcházej ještě.“
Schovala jsem tedy peněženku a on si přisedl. Představil se a chvíli jsme si povídali — slova plynula přirozeně a bez zbytečných okolků. A pak, jak to už tak bývá, jsme se pomalu dopracovali k tomu, že si spolu zahrajeme kulečník
„Kulečník mám ráda, ale moc ho neumím,“ přiznala jsem s úsměvem. „Nevadí, naučím tě to,“ odpověděl klidně a s lehkým šklebem. Kývla jsem a on začal skládat koule do trojúhelníku. Podal mi tágo do ruky a já se postavila k stolu, připravená rozstřelit. Opřela jsem se trochu o stůl — a v ten moment jsem pocítila, jak se přitiskl na mé záda a zadek. Jeho dech se jemně dotýkal mého krku. Chytil mě za loket a začal mi poupravovat směr tága, přitom něco tiše šeptal. Bohužel jsem nebyla schopná vnímat, co přesně říkal, vnimala jsem jeho dotyk a dech. Nakonec jsem koule rozstřelila a rychle se od něj odtáhla, abych se dostala z jeho blízkosti.
V hlavě mi vířilo, co tím vlastně zamýšlel…
A tak jsem nechala plynout čas, snažila se hrát co nejvíc normálně, i když on se mi pořád lepil na záda. A ať už to bylo štěstí nebo osud, bylo mi to příjemné. Po nějaké době jsem mu začala oplácet jeho doteky. Když byl na řadě, stoupla jsem si proti němu do rohu, kam chtěl umístit kouli. Opřela jsem se lokty o stůl a trochu nechala vyniknout, co mám pod košilí — umožnila jsem mu hezký pohled na své ňadra. Jak se soustředil na šťouch, zvedl oči ke mně. Kousla jsem se do rtu a zvedla obočí. Zdálo se, že ho to trochu rozhodilo — netrefil se. Šibalsky jsem se usmála. Vzala jsem tágo, byla jsem na řadě. Opět přistoupil ke mně zezadu, ale tentokrát se přitlačil mnohem víc. Snažil se působit klidně a nad věcí, ale na mém stehně jsem už cítila, že rozhodně nebyl tak klidný. Naše vzrušení mezi sebou začalo narůstat, a napětí v místnosti bylo hmatatelné.
Bar se postupně vyprázdnil. Zůstali jsme tam už jen my dva, kamarádka a barman. Kamarádka odešla za barmanem, který se mezitím sbalil a odešli neznámo kam. On za ním šel zamknout dveře. Trochu mě to překvapilo, a tak jsem se ho zeptala, co to znamená. „Ten bar je můj,“ odpověděl stručně a s lehkým úsměvem. Jen jsem vydechla, snažila jsem se si nepřipustit, co by se mohlo za pár minut stát.
Pomalu začal zhasínat téměř všechna světla. V místnosti zůstalo jen mírné šero, ale pořád jsme se na sebe dobře viděli. Napětí v místnosti bylo hmatatelné, jako by se čas na chvíli zastavil jen pro nás dva.
Pomalu se ke mně blížil. Stála jsem opřená o kulečníkový stůl, v ruce tágo — ale než jsem stačila cokoliv udělat, tiše mi ho vzal. „To už nebudeš potřebovat,“ zašeptal hlubokým hlasem, až mi naskočila husí kůže. Beze slova přistoupil blíž. Vzal mě za ruku a pomalu si mě otočil zády k sobě. Jeho dlaň sjela na mé bříško a pevně si mě přitiskl k sobě. Okamžitě jsem ucítila, jak moc po mně touží. Jeho vzrušení bylo nezaměnitelné. Prohla jsem se v zádech a zaklonila hlavu. Vnímala jsem jeho horký dech, který mi hladil krk. Když se mi jazykem dotkl citlivé kůže pod uchem, projel mnou slastný třas. Jemně mě kousl do ušního lalůčku. Chtěla jsem se otočit, uniknout z jeho pevného objetí – ale nepovolil. Držel mě jistě a rozhodně. Tlačil mě pomalu ke stolu. Cítila jsem studenou hranu stolu podbřiškem, když jsem o něj narazila. V tu chvíli mě chytil pevněji a otočil tváří k sobě. Jeho oči byly tmavé, soustředěné. Hladil mě po vlasech s překvapivou něžností, a jeho rty se přibližovaly k mým.
Bez dechu jsem čekala. Pak se mě konečně dotkl — nejdřív zlehka, pak s větší naléhavostí. Otevřela jsem ústa a vpustila ho dovnitř. Naše jazyky se proplétaly, hladově, nedočkavě. Ruce jsme měli všude. Vášnivě, zbrkle, jako bychom ani jeden nedokázali čekat. Ani nevím, jak se mu podařilo sundat moje sako — nebo jak jsem mu já stáhla triko. Jen jsem cítila, jak se jeho horká kůže dotýká mé.
Měl dokonale tvarované, sportovní tělo. Nečekaně mi strhnul košili – knoflíky odlétly na podlahu s tlumeným cinknutím. Bez zaváhání zabořil obličej do mého dekoltu. Rozepnul mi podprsenku a vzal si má prsa do svých pevných dlaní. Hnětl je, tiskl k sobě, hýčkal jazykem i zuby, až se mi dech zrychlil. Držela jsem ho za hlavu a tlačila ji blíž, jako bych nechtěla, aby se kdy odtáhl. Dlouhé minuty si s nimi pohrával, než jsem konečně sjela rukama k jeho opasku.
Rozepla jsem mu pásek a jeho kalhoty spadly ke kolenům. Prws boxerky jsem se snažila dostat k jeho chloubě. Hladila jsem ho přes spodní pradlo. Byl tvrdý, horký, jako by čekal jen na mě. Zajela jsem rukou až pod boxerky. Teprve teď jsem ucítila jak je doopravdy nadržený. Prsty jsem ho pomalu přetahovala, ale dlouho mě nenechl. Chytil mě pevně za zadek, vysadil na stůl a jedním pohybem mě položil. Ležela jsem tam, jen v titěrných kalhotkách, zatímco on stál nade mnou, s očima plnýma chtíče.
Jeho dlaně se znovu zmocnily mých prsou, tiskl je, hladil, jako by si je chtěl zapamatovat. Jeho tvrdý penis narážel na moji kundičku přes látku, a já se mu snažila vyjít vstříc, přiblížit se k němu, aspoň na okamžik spojit naše těla.
Najednou se sehnul, prsty mi vklouzl pod okraj kalhotek a roztáhl mi stehna. Dýchal mi na bříško, líbal mě, putoval níž. Odsunul kalhotky na bok a jazykem kroužil kolem poštěváčku. Zatajila jsem dech. Každý jeho dotek byl přesně tam, kde měl být. Pracoval jazykem i prsty, nejdřív jemně, zkoumal mě, mapoval si moje tělo. Pak do mě pomalu zasunul jeden prst… A když ucítil, jak jsem vlhká a připravená, přidal druhý.
Neuspěchal to. Každý pohyb byl promyšlený, jako by si mě chtěl vychutnat do posledního detailu. Nedokázala jsem se ovládnout. Rozechvělá, napnutá, s každým nádechem blíž k vrcholu. Sevřela jsem mu hlavu mezi stehna a zatlačila ho ještě blíž. A pak — přišlo to. Vlna rozkoše, výkřik, který se rozlil po celé místnosti. Byla jsem jeho. Naprosto.
Jeho tělo se ke mně přitisklo a já cítila, jak se o mě otírá – prudce, naléhavě, bez stopy studu. Všechno kolem zmizelo, už jsme byli jen my dva a ten dusivý chtíč, co nám běžel krví.
Zvedl se. Já si mezitím klekla a bez váhání seskočila dolů, protože jsem ho nutně potřebovala ochutnat. Přetočila jsem si ho, opřela o stůl. Jazykem jsem klouzala po jeho dokonalém těle, sundala boxerky a zastavila se u jeho penisu.
Rozhodla jsem se nespěchat. Chtěla jsem si ho vychutnat. Vzala jsem ho do ruky, párkrát pomalu zapumpovala a konečně si ho pořádně prohlédla. Byl velký, tvrdý, teplý, s výraznou žílou táhnoucí se po vrchu. Jazykem jsem začala kroužit kolem žaludu, pomalu a mlsně. Zapřel se rukama o stůl, přivřel oči, pootevřel rty a zasténal. Od žaludu jsem přejížděla až ke kořeni, znovu a znovu, pomalu, požitkářsky. Chtěla jsem si ho vychutnat stejně, jako on před chvílí mě.
Střídala jsem techniku — někdy jsem ho zasunula do pusy, jindy jsem si s ním jen hrála jazykem. Nevynechala jsem ani jeho koule, na které reagoval citlivěji, než jsem čekala. Jeho dech se začal prohlubovat. Chytil mě jemně za hlavu a přidržoval si mě, ale stále něžně, bez nátlaku.
Zkusila jsem přidat na tempu, ale on mě brzdil. Chtěl si ten moment také vychutnat? Nakonec jsem si ho několikrát zasunula hluboko, až do krku. V ten okamžik mě ale přitáhl zpět nahoru…
Vyměnili jsme si pozice. Otočila jsem se zády k němu a položila se břichem na stůl. Přistoupil těsně za mě, penisem mi přejížděl po zadečku, rukama ho mačkal a hnětl, jako by si chtěl zapamatovat každý jeho oblý tvar. Špičkou mi klouzal až k okraji kundičky, která po něm doslova hořela touhou. Vzápětí ho pustil – a nechal mě, abych si ho našla sama.
Roztáhla jsem si půlky, nastavila se a pomalu se pohybem spustila proti němu. Vklouzl do mě s nečekanou lehkostí. Oba jsme nahlas vydechli. Chtěla jsem se začít pohybovat, ale přichytil si mě pevně za boky a zůstal stát. Nehýbal se. Jen tam byl. Cítila jsem, jak mě vyplňuje do posledního místa, jeho velikost mě pohlcovala. Po chvíli opatrně celý vyjel ven – a znovu se do mě zabořil, tentokrát pomalu, hluboko, s určitým důrazem.
Rukama mě hladil po zádech i po zadečku, jemně, přesto s jistotou. Naše těla se začala pohybovat v rytmu, který se zdál být přirozený, přesně náš. Nikam jsme nespěchali. Jen jsme se vnímali. V uších nám znělo sténání toho druhého, dech, doteky, ticho mezi nádechy.
Po chvíli přestal. Otočil mě, chtěl se dívat do očí. Roztáhl mi nohy, vzal penis do ruky a vedl ho zpátky dovnitř. Oba jsme se dívali, jak mizí v mé roztoužené kundičce. Lehl si na mě, spojili jsme se. Objímala jsem ho nohama, držela ho za zadek, přitahovala blíž a blíž. Tiskli jsme se k sobě, líbali se, pot nám stékal po tělech.
Zrychlil. Přirážel s větší intenzitou, ale stále s jistotou. Cítila jsem, jak se blížím. On to vycítil a zašeptal, ať ještě chvíli počkám. Zrychlil ještě víc, přirážel hluboko, jako by chtěl zapadnout do mě navždy. A pak to přišlo. Moje tělo se prohnulo, vydechla jsem výkřikem, kundička se začala stahovat v mohutném orgasmu. On vykřikl spolu se mnou, těsně ve stejný okamžik. Jeho penis začal pulzovat a plnit mě horkou dávkou semene.
Zůstal ve mně. Ležel na mně, oba jsme jen tiše dýchali, zpocení, spojení. Políbil mě. Ne jedenkrát – ale vášnivě, jako by tím polibkem chtěl uzavřít to, co se mezi námi právě stalo. Až když se jeho tělo uvolnilo, pomalu ze mě vyjel ven. Pořád jsme byli spojení, i když už ne tělem.
Pomalu jsem se oblékla. On stál opřený o kulečníkový stůl, sledoval mě s tím lehce pobaveným, ale klidným pohledem. Vzduch mezi námi už nebyl tak žhavý, ale zhoustl něčím jiným – podivným tichem, ve kterém zůstávala nevyslovená otázka „A co teď?“
„Dáš si ještě drink?" zeptal se nakonec. Jeho hlas byl zastřený, ale jemný.
Zavrtěla jsem hlavou a natáhla se pro kabelku. „Musím jít. Zítra brzo vstávám.“
Přikývl, aniž by se pokusil zadržet mě. Jen přišel blíž, políbil mě na čelo a pohladil po zádech, jako by mi tím chtěl něco říct – možná „děkuju“, možná „možná zase někdy“.
Ve dveřích jsem se ještě otočila. „Užij si večer,“ usmála jsem se. „Ty taky…“ odpověděl tiše, s pohledem, ve kterém bylo víc, než řekl nahlas.
A pak jsem odešla. S myšlenkou jestli se nekdy uvidime. Sama. Ale rozhodně ne prázdná.
