Odevzdanost

Lesní klid 3

Znovu jsem byl na všech čtyřech, kolena zabořená do mechu, prsty zaryté do hlíny. Svaly na stehnech se mi třásly, tělo pálilo. Byl jsem úplně otevřený, mokrý, roztažený. A on znovu klečel za mnou, tvrdý, nezastavitelný, jako stroj, jako zvíře. Tohle už nebyl něžný sex. Tohle byla totální převaha. A já ji miloval.

Přirazil. Hluboko. A pak znovu. A znovu.

S každým nárazem jsem ztrácel rovnováhu, musel jsem se podepřít lokty, až jsem ležel téměř plochý, zadek vystrčený co nejvýš. Dýchal jsem do hlíny. Prsty jsem svíral listí, zatínal čelisti, ale nedokázal jsem nic říct. Jenom držet. A vydržet.

Plácal mě přes zadek, silně, surově, až to štípalo a hřálo zároveň. Pak mě chytil za boky a začal přirážet tak tvrdě, že mi narážel páneví o kostrč. Měl rytmus, nemilosrdný, neúprosný. Každý jeho zásun mě roztahoval víc, každým vnikem si mě bral hlouběji. Cítil jsem, jak mi z análu stéká jeho sperma z předchozího výstřiku, jak se mísí s olejem a mým potem. A jak znovu narůstá v něm.

Zpomalil. Vytáhl se. Cítil jsem, jak mé tělo pulzuje, prázdné, čekající. Otočil mě na záda a bez varování mi ho vrazil znovu – zepředu, nohy mi zvedl vysoko, prsty zabořené do mých lýtek. Roztáhl mě na maximum. Sledoval mě při tom přímo do očí. A přirážel.

Tvrdě.

Tak tvrdě, že jsem zakřičel.

„Jo… to je ono,“ sykl. „Celý patříš mně.“

Přirážel mi jako posedlý, jeho břicho mlaskavě naráželo do mého zadku, jeho ruce mě držely pevně, jako bych byl věc. Hračku. Děvka. A mně to bylo jedno. Protože to jsem teď byl. Patřil jsem mu. Úplně.

Cítil jsem, že je blízko. Chytil mě za hrdlo, lehce, ale pevně – gesto, které mě donutilo vydechnout a ještě víc se poddat. A pak přišlo druhé napuštění. Hlubší. Dlouhé. Víc než předtím.

Zůstal ve mně, ještě chvíli. Hřál mě zevnitř. Celý les ztichl.

Ležel jsem pod ním, roztažený, použitý. Vlastně ne – využitý. A přesto jsem se cítil neuvěřitelně svobodný.