Vlak se rozjížděl a já našla prázdné kupé. Sedla jsem si k oknu, rozepnula kabát a ponořila se do monotónního rytmu kolejí. Po chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž – vysoký, s tmavým kabátem a pohledem, který se na mně zdržel o vteřinu déle, než by musel. Beze slova usedl naproti.
Vzduch mezi námi zhoustl. Cítila jsem, jak mě jeho oči pomalu svlékají. V kupé jsme byli sami, ticho přerušoval jen zvuk kolejí. Když jsem zkřížila nohy, koutkem oka jsem zahlédla, jak mu v žilách cukne. Usmála jsem se a nechala sukni sklouznout výš.
Naklonil se ke mně. Jeho vůně byla intenzivní, kořeněná. Dřív než jsem stihla cokoliv říct, jeho ruka se dotkla mého stehna. Místo protestu jsem mu vyšla vstříc. Polibek přišel prudce, dravě – jako by vlak, který nás nesl, rozjel i naše těla.
Najednou jsem seděla na jeho klíně, hluk kolejí přehlušoval mé sténání. Jeho prsty mě dráždily pod látkou, zatímco jeho dech se mísil s mým. V tom malém prostoru jsme se ztratili jeden v druhém – beze jmen, bez minulosti, jen s okamžikem, který se rozléval po mém těle v nečekané slasti.
Když vlak zpomalil u další stanice, odtáhl se. Jeho oči se na mně znovu zastavily, tentokrát se slabým úsměvem. A pak – prostě odešel. Nechal mě tam rozechvělou, s nedořečeným příběhem, který zůstal jen mezi čtyřmi stěnami kupé a nekonečným rytmem kolejí.
Když za ním zaklaply dveře, zůstala jsem v kupé sama. Srdce mi ještě bušilo a tělo hořelo. Myslela jsem, že to byl jen pomíjivý okamžik. Ale u další stanice se dveře znovu otevřely – a on se vrátil. Tentokrát beze slova zamkl dveře zevnitř.
Stál nade mnou a já cítila, jak se mi zrychluje dech. Sevřel mi bradu a přitiskl mě ke stěně. Jeho polibky byly hladové, nečekaly na svolení. Sukně se mi vyhrnula až k bokům, jeho prsty už mě našly vlhkou a nedočkavou. Vlak se houpal a s každým otřesem se mé tělo otvíralo víc a víc.
Přitiskl mě k oknu, chladné sklo se dotýkalo mé rozpálené kůže. Rozepnul si kalhoty a bez váhání do mě pronikl. Všechen zvuk kolejí se najednou změnil ve sténání, které jsem nemohla zadržet. Držel mě pevně za boky a přirážel tvrději s každým cuknutím vlaku.
Byli jsme ztracení v okamžiku – cizinci, jejichž těla mluvila víc než jakákoliv slova. Jeho rty se zaryly do mého krku, moje nehty se zabořily do jeho zad. Orgasmus mě přepadl tak náhle, že jsem zaklonila hlavu a ztratila pojem o čase i prostoru.
Když vlak začal zpomalovat, odtáhl se. Jeho dech byl roztřesený stejně jako můj. Urovnal si oblečení, políbil mě naposled – a zase odešel, aniž by promluvil. Nezůstal po něm nic než vůně na mé kůži a vzpomínka, která mě bude pronásledovat ještě dlouho.
