Byla to poklidná sobota. Den, kdy mě čekala oslava narozenin jedné blízké kamarádky. Všechno začalo docela nevinně – pár přátel, smích, decentní hudba a několik skleniček rumu s colou, které jsem upíjela skoro bezmyšlenkovitě. Připadala jsem si lehce omámená, příjemně naladěná, a každé objetí, které jsem na oslavě dostala, jsem vracela o něco delší a vřelejší. Všichni se smáli, bavili, a já se s každým trochu víc tulila, protože mi ten stav opilého uvolnění dodával zvláštní odvahu.
Oslava skončila brzy, kolem sedmé hodiny večer. Většina se rozcházela domů, ale mně se ještě nechtělo. Možná to byl alkohol, možná chuť zkusit něco nového. „Co nezkusíš, nevíš,“ řekla jsem si v duchu, a rozhodla se poprvé v životě zajít sama do klubu.
Když jsem vstoupila dovnitř, uvítala mě směs hlasité hudby, blikajících světel a vůně alkoholu. Sedla jsem si nejdřív k baru a objednala si drink, ale dlouho jsem tam sama nevydržela. Muži, kteří si mě všimli, mě začali zvát na taneční parket. Tančila jsem s každým, kdo přišel. Flirtovala jsem, smála se a nechala se obklopovat pozorností. Panáky přibývaly jeden za druhým, rum střídal vodku, gin a všechno dohromady se ve mně začalo míchat. Byla jsem hodně opilá, ale přesto jsem si to užívala.
Pamatuju si jen útržky – ruku na svém pase, mužský hlas u ucha, jak mi šeptá, že bych měla zpomalit. Jak se směju a zakláním hlavu, když mi někdo kupuje další drink. Jak se mi podlamují nohy, a já se musím držet něčí paže, abych vůbec udržela rovnováhu.
Pak to přišlo – on. Vysoký, sportovně stavěný, s upraveným plnovousem a výrazem muže, který přesně ví, co chce. Najednou tam byl, pevně mě chytil kolem pasu a řekl: „Takhle už ne. Jdeme.“
„Ale já… já ještě chci tancovat,“ protestovala jsem, i když se mi jazyk už motal.
„Ne,“ odpověděl klidně, ale nekompromisně. „Sotva stojíš na nohou. Jdu tě odvézt.“
Pamatuju si, jak mě vedl ke schodům z klubu. Motala jsem se, nohy se mi pletly, a on mě doslova podpíral. „Pomalu… dávej pozor,“ říkal klidným tónem, když jsem klopýtla. Venku byla zima, já sotva vnímala a nechala se vést k černému, luxusnímu autu zaparkovanému kousek od vchodu.
„Nastup si,“ přidržel mi dveře a posadil mě na sedadlo. Cítila jsem vůni jeho parfému, kořeněnou a intenzivní, která mě ještě víc omámila. Potom si sedl vedle, nastartoval a já už si nepamatuju vůbec nic. Ráno mě probudil ostrý paprsek slunce, který pronikal skrz luxusní závěsy. Hlava mi třeštila, pusa byla suchá, a chvíli mi trvalo pochopit, kde jsem. Když jsem se rozhlédla, polil mě ledový pot. Byla jsem nahá. Vedle mého telefonu a brýlí na nočním stolku ležel prázdný obal od kondomu. Po celé ložnici bylo rozházené mé oblečení – boty u dveří, šaty na zemi, prádlo přehozené přes židli. Druhá polovina postele byla zmačkaná, jasně ukazovala, že tu někdo spal se mnou.
„Do prdele…“ vyklouzlo mi ze rtů, když jsem si uvědomila, co to znamená.
A pak se ozval jeho hlas. Hluboký, klidný, ale s nádechem dominance. „No jo, už se probudila ta moje včerejší divoška.“
Otočila jsem hlavu. Ve dveřích stál on, opřený o futra. Na sobě měl jen tmavé kraťasy, které zvýrazňovaly jeho vysportovanou postavu. V ruce držel hrnek s kávou a jeho oči mě sledovaly s výrazem, který mě nutil sklopit zrak.
Rychle jsem se přitáhla deku, abych zakryla své tělo, ale věděla jsem, že je to marné. Viděl mě už celou. „Já… já… nic si nepamatuju,“ vykoktala jsem.
Usmál se, pomalu se vydal ke mně a postavil se u postele. „To je v pořádku. Jen si pamatuj jedno – včera jsi byla hodně povolná. Sama ses ke mně tulila, nechala se svléknout… a vůbec jsi neprotestovala.“ Jeho hlas byl hluboký, klidný, ale v každém slově byla dominance.
„Já… fakt?“ špitla jsem, tváře mi hořely studem.
Naklonil se blíž, prsty mi odhrnul pramen vlasů z obličeje. „Fakt. A víš co? Dneska budeš taky. Dlužíš mi to – nejen za včerejší barový účet, ale hlavně za tu ostudu, kterou sis tam udělala. A já si svůj dluh vybírám po svém.“ „Tak vstávej,“ řekl tiše, ale takovým tónem, že nebylo pochyb o tom, že to není návrh, ale rozkaz. „Máš se mnou ještě dlouhý den. A já nemám rád, když se loudáš.“
Zůstala jsi chvíli sedět, pevně přitisknutá k dece. On se jen pousmál, položil hrnek na noční stolek a jediným trhnutím ti deku stáhnul. Nahota tě pálila na kůži, tváře ti zrudly, ale on tě sledoval s klidem a vlastně i jistou spokojeností.
„Podívej se na sebe,“ pronesl a sklonil se tak blízko, že jsi cítila jeho dech. „Včera jsi mi dělala takové věci… že se budeš červenat ještě týden. A dneska tě čeká pokračování. Protože dlužnice nemá co vyjednávat.“ Od chvíle, co jsi mu dopoledne klečela u snídaně, se atmosféra změnila. On se stáhl, seděl na gauči s notebookem a tvářil se, jako by se tě netýkal. Jenže každých pár minut ti připomněl, že jsi jeho.
„Vem si tu košili a klekni sem ke mně,“ řekl třeba, aniž by zvedl oči od obrazovky. A tys šla. Košile ti padala z ramen, ty ses posadila na kolena k jeho nohám, ruce jsi položila poslušně na stehna. On ti jen občas přejel prsty po vlasech – jako by sis zasloužila odměnu za to, že vydržíš čekat.
Pak tě posadil na pohovku naproti sobě, roztáhl ti nohy a nechal tě sedět s mokrým klínem před jeho pohledem, zatímco telefonoval. Držel si tě v té pozici dlouho, ty ses kroutila, ale věděla jsi, že odpor nemá smysl. Když konečně zavěsil, jen tiše řekl:
„Vidíš, jak jsi poslušná? Takhle tě mám nejradši. Vydržet, čekat, být moje ozdoba.“
A v tu chvíli ti vsunul prsty mezi nohy. Tvůj tichý sten ho uspokojil víc než cokoliv jiného. „Mokrý jak včera v klubu. A dneska je to jen proto, že tě nutím držet hubu.“
Nechal tě vystříkat se mu na ruku, a pak tě políbil na čelo, jako by nic. A zase se vrátil k notebooku. Ty jsi věděla, že si tě jen pomaloučku připravuje na večer. Když se venku setmělo, zavřel notebook a beze slova ti podal rudé šaty, které ti svlékl předešlou noc. „Obleč si je. V nich tě odvezu zpátky. A cestou mi splatíš všechno.“
Jelo se dlouho mlčky. Hlava ti stále hučela z včerejšího alkoholu, ale tělo vibrovalo vzrušením. Uvnitř kabelky jsi nahmátla malý balíček – kondom, který ti tam strčil už dopoledne. Jen připomínka, že on má plán. Když jsme vyjeli na dálnici, vytáhl z mé kabelky kondom, který mi tam předtím schválně dal. Položil mi ho na klín. „Víš, co máš dělat.“
Srdce se mi rozbušilo. Pomalu jsem si rozepnula pás, přelezla na zadní sedačky a čekala, až zastaví u odpočívadla. Jakmile zhasl motor, natáhl se ke mně a bez slov mě políbil – dravě, vlastnicky. Přitiskl mě k oknu auta, jeho ruce putovaly pod moje šaty, zatímco já mu rozechvěle rozbalovala kondom.
„Nasaď mi ho pusou,“ přikázal. A já poslechla. Třásla jsem se, když jsem mu ho nasazovala jazykem, a slyšela, jak mu uniká vzrušené zavrčení. Pak mě chytil za boky, nadzvedl a posadil si mě na sebe. Šaty jsem měla vyhrnuté až nad pas, kalhotky už někde na zemi.
První příraz byl tvrdý a já vykřikla. Rukou mi zakryl ústa. „Ticho. Nebo se lidé venku otočí.“ A pak přirážel. Tvrdě, hluboko, rychle. Auto se houpalo a já křičela do jeho dlaně, drásala mu záda, dokud se celé mé tělo neroztřáslo. Udělala jsem se a vzápětí jsem cítila, jak se udělal i on do mě.
Zůstali jsme tak chvíli, zadýchaní, zpocení, slepení jeden k druhému. Pak mě políbil na čelo, jako by se nic nestalo, a zašeptal: „Dluh splněn.“
Cesta do Prahy pokračovala mlčky. Já opřená o sedadlo, stále s vlhkostí mezi stehny a s hlavou plnou obrazů toho, co se stalo. Až když mě vysadil u mého bytu, naposledy se na mě podíval s úsměvem, který mi jasně říkal, že tohle nebylo naposled.
