Byla to poklidná sobota. Den, kdy mě čekala oslava narozenin jedné blízké kamarádky. Všechno začalo docela nevinně – pár přátel, smích, decentní hudba a několik skleniček rumu s colou, které jsem upíjela skoro bezmyšlenkovitě. Připadala jsem si lehce omámená, příjemně naladěná, a každé objetí, které jsem na oslavě dostala, jsem vracela o něco delší a vřelejší. Všichni se smáli, bavili, a já se s…

Byl to dlouhý den za volantem, už jsem měla v nohách stovky kilometrů. Kabina kamionu voněla po kávě a energetácích, rádio hrálo potichu, když to přišlo – rána, škubnutí a kontrolka. Souprava se rozvlnila, musela jsem sjet ke krajnici. Zastavila jsem, vydechla, a v tu chvíli mi došlo, že to sama nedám. Zavolala jsem odtah. Řekli mi, že to může chvíli trvat. Byla tma, klid, jen blikání varovek a…

🖤 1. část Je pozdě. Dálnice je tichá. Poslední odpočívadlo před překladištěm. Stahuju kamion na bok, kontrolka pauzy už dávno bliká… ale já vím, že tohle není běžná zastávka. Zaparkuju. Vypnu motor. Ticho. Jen dálkovky projíždějících aut v dálce. A jeho zpráva. “Zadní vrata otevři. Neříkej nic. Počkej na pokyn.” Srdce se mi rozbuší. Obojek mám připravený v přihrádce. Pouta taky. A já vím, že to…

Bylo dusné odpoledne. Teplý asfalt se leskl, slunce opékalo kapotu a moje Alfa si spokojeně vrněla po okresce. V reprácích hrála Sabina Carpenter, okno stažené, ruka volně položená na řadicí páce. Měla jsem chuť na něco sladkého. Třeba studený airwaves… nebo pálivou poznámku od cizince na pumpě. Místo toho to udělalo PRÁÁÁSK. Zatáhlo to doprava a já to hned věděla. Zadní kolo. Přesně to, které se…

Část 🤫 Je ticho. Jen popruhy na zápěstích občas vrznou, když se pohnu. Ale pohyb není dovolený. Klečím v návěsu, hlava sklopená, kolena bolí. Přesto držím pozici. Přesně jak si poručil. Cítím ho i po hodinách. Uvnitř mě. Jeho semeno pomalu stéká po vnitřních stranách stehen. Ještě před chvílí mě držel pod krkem a sténal mi do ucha, jak moc mě chce. A teď mě tu nechal… Naloženou. Mokrou.…

Ve městě, kde jsou ulice dlouhé a prázdné, jsem vstoupila do malé kavárny s temným dřevem a tlumeným světlem. Mám šaty těsně obepínající boky, podkolenky, podpatky, a vlasy uvolněně spadlé přes ramena. Rty lehce přetřené leskem, oči zvýrazněné tmavou linkou. Usadím se do koutku. Kavárna je téměř prázdná. Jen já, pach kávy a tiše hrající jazz. A pak si všimnu jeho. Stojí u pultu, lehce oděný v…

V Praze je život rychlý, hlasitý a občas trochu neosobní. Je mi pětadvacet, mám kariéru před sebou a kufr v předsíni mám v podstatě pořád sbalený. Moje cesty na Slovensko se staly pravidelným rituálem. Bratislava má v sobě jiný klid, jinou vůni – a pro mě má i tvář mého kolegy. Cesta na druhý břeh Vždycky, když přejíždím hranice, cítím v žaludku takové to zvláštní chvění. Oficiálně jedeme ladit…