Soutěžní povídka: Romantický večer

Byl zářijový večer, slunce už se sklánělo k obzoru a les kolem nás voněl jehličím a vlhkou zeminou. Kráčela jsem vedle Filipa úzkou stezkou, která nás měla dovést až na vyhlídku nad řekou. Nemluvili jsme moc. Jen občas se na mě podíval, tím svým pohledem, který mě vždycky spálil víc než jakýkoli dotek.

Každý krok byl jako čekání na něco, co přijde. Cítila jsem v sobě napětí, tak silné, že mě bolela stehna. Jeho ruka sklouzla k mým zádům, jen letmo, ale pak mi prsty přejel po zadku. Bylo to rychlé, nenápadné, ale okamžitě jsem zvlhla. Už cestou jsem věděla, že nahoře na vyhlídce nezůstane jen u držení za ruce.

Naklonil se ke mně, políbil mě do krku a sykl: „Už se nemůžu dočkat, až tě tam nahoře vošukám.“ Ta věta mi projela celým tělem. Kolena se mi podlomila a musela jsem se chytit jeho paže, abych nespadla. Jen se ušklíbl a sevřel mě pevněji.

Když jsme konečně došli nahoru, před námi se otevřel dechberoucí pohled. Údolí pod námi, řeka lesknoucí se v posledních paprscích slunce, obzor rudý a oranžový. Byla to nádhera, pohádková chvíle. Ale já nemyslela na krásu přírody. Jediné, co jsem chtěla, bylo cítit jeho ptáka hluboko v sobě.

A Filip to věděl. Přitiskl mě ke stromu tak silně, že jsem se nemohla hnout. Moje ruce zatlačil na drsnou kůru a zvedl mi šaty. Kalhotky mi stáhl ke kotníkům, rukou mi přejel mezi stehny a zasmál se: „Ty jsi úplně mokrá, kurva, sotva se tě dotknu.“

Než jsem stačila cokoliv říct, přitiskl se zezadu a jediným tvrdým pohybem do mě vrazil. Vyjekla jsem, čelo jsem měla opřené o strom a prsty zatnuté do kůry. Přirážel tvrdě, bez slitování, jeho tělo naráželo do mého zadku tak, že jsem sotva dýchala.

„Řvi, ať to slyší i dole v údolí,“ zavrčel mi do ucha a já poslechla. Sténala jsem sprostě, hlasitě, vůbec jsem se nebrzdila. Jeho ruka mi našla poštěváček a já se pod ním svíjela, křičela: „Jo, víc, Filipe, roztrhej mě!“

Když jsem byla na hraně, najednou ze mě vyklouzl. Chytil mě za bradu, přinutil mě otočit se k němu a s úšklebkem řekl: „Ještě ne. Chci tě dodělat tamhle.“ Ukázal na lavičku pár kroků od nás.

Posadil mě na ni, roztáhl mi nohy a pohledem mě šukal ještě dřív, než se mě dotkl. Pak se sklonil a začal mě lízat. Tvrdě, rychle, bez slitování. Jazykem mě mučil, prsty do mě zajížděl, dokud jsem nekroutila boky a neřvala: „Kurva, dělej, nenechávej mě čekat!“

Pak mě chytil za stehna, přirazil si mě k sobě a znovu do mě vrazil. Tentokrát tváří v tvář, dívala jsem se mu do očí, zatímco mě šukal tak tvrdě, že lavička skřípala. Držel mě za boky, přirážel rychle, hluboko, a já sténala jak coura.

Orgasmus mě zasáhl jako blesk. Celé tělo se mi roztřáslo, z hrdla se mi dral křik a cítila jsem, jak ze mě všechno teče. On si mě přitáhl ještě blíž, zabořil se do mě naposledy a s hlubokým vzdechem se udělal.

Zůstali jsme sedět na lavičce, zpocení, zadýchaní, s posledními paprsky slunce za zády. Moje stehna ulepená, tělo rozklepané, vlasy rozcuchané. A já věděla, že na tuhle vyhlídku už nikdy nepůjdu bez toho, abych si vzpomněla, jak mě tady tvrdě a sprostě ojel.