Navrhl jsem ti dohodu – částku ve výši tvého měsíčního platu a příspěvek na splátku. Přijala jsi ji bez váhání a krátce na to jsi dorazila. V bytě jsme tě přivítali já a ještě jeden muž. Připravili jsme kávu, atmosféra byla přátelská, ale lehce napjatá očekáváním.
Vše probíhalo přirozeně, jako bychom se znali déle. Doteky přišly nenásilně, s respektem a vzájemnou důvěrou. Vznikl mezi námi tichý soulad, v němž si každý našel své místo. Role byly rozdělené beze slov – každý z nás věděl, co má dělat, a ty ses tomu poddala s překvapivou lehkostí.
Pozoroval jsem vás, nasával atmosféru a vnímal každičký detail. V určité chvíli jsi obrátila pozornost ke mně citlivě, beze spěchu. Čas jakoby se zastavil. Poté jsme se vystřídali, každý z nás přispěl svou přítomností k tomu, aby se celkový zážitek stal nezapomenutelným.
Na konci ses na mě podívala a s úsměvem ses zeptala: „Tak kdy zase? Já jsem ti řekl že velmi Brzy úsměvem na tváři A zatahat tě za vlasy Jasný důrazem A tys pochopila že se nevidíme naposledy
