Bydlim v přízemí, kde je byt plně bezbariérový. Bylo páteční večer, když mi přišla zpráva od jejího manžela: „Peníze dorazily. Dáša už je na cestě. Můžeš si s ní dělat, co chceš. Nahrává ti to celé na video a bude mi to posílat živě. Užij si ji.“ O půl hodiny později zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře na dálku. Dovnitř vešla Dáša. Vysoká, tmavovlasá, s tělem, které vypadalo, jako by ho někdo…

Odpověď přišla ve středu v 23:47. „Ahoj… Láká mě tvůj inzerát. Vím, že jsi vozíčkář, a upřímně – právě to mě na tom nejvíc vzrušuje. Umím řídit dodávky, mám opravdu velký kozy (85G) a stydět se neumím vůbec. Hledám někoho, s kým můžu být naprosto otevřená a svá. Žádný sponzoring, jen pořádná chemie a dobrodružství. Kdy a kam jedeme?“ Klára. Přečetl jsem si to třikrát za sebou. Ten přímý tón a to,…

Seděl jsem v tom starým křesle jako vždycky. Kalhoty stažený pod kolena, můj chromý, bezmocný pták ležel na stehně jako mrtvej had. Žádná erekce. Žádná tvrdost. Jen jsem si ho pomalu tahal dvěma prsty a kouřil, zatímco jsem se díval. Na posteli byla moje žena. Nahá, na všech čtyřech, prdel vysoko nahoru, kozy se jí houpały. A za ní klečel ten můj vozíčkář – ten samej, co normálně nemůže ani stát.…

Seděl jsem u stolku v rohu té malé kavárny na Vinohradech, kde mají bezbariérový vstup a dost místa mezi stoly. Venku pršelo, dovnitř voněla čerstvá káva a ona vešla – přesně tak, jak jsme si psali. Tmavé vlasy do ramen, úsměv, co zabíjí na dvacet metrů, a tričko, které… no, prostě nebylo schopné udržet tajemství. Prsa měla tak velká, že jsem měl pocit, že porušují nějaké fyzikální zákony. „Ahoj,…

Navrhl jsem ti dohodu – částku ve výši tvého měsíčního platu a příspěvek na splátku. Přijala jsi ji bez váhání a krátce na to jsi dorazila. V bytě jsme tě přivítali já a ještě jeden muž. Připravili jsme kávu, atmosféra byla přátelská, ale lehce napjatá očekáváním. Vše probíhalo přirozeně, jako bychom se znali déle. Doteky přišly nenásilně, s respektem a vzájemnou důvěrou. Vznikl mezi námi tichý…

V malé kavárně na rohu staré ulice seděl Marek v invalidním vozíku u stolu u okna. Slunce mu svítilo do obličeje a on si právě zapisoval poznámky do notesu. Najednou mu tužka vyklouzla z prstů a s hlasitým cvaknutím spadla na podlahu přímo pod stůl. „Do prdele,“ zašeptal si pro sebe. V tu chvíli se k němu přiblížila servírka Anna. Byla to vysoká, svůdná žena kolem třiceti s dlouhými tmavými vlasy…

Seděl jsi tiše, odkázaný na pomoc druhých, ale dnes bylo ve vzduchu něco jiného. Nešlo jen o rutinu. Nešlo jen o péči, na kterou jsi byl zvyklý. Dveře se otevřely pomalu a ona vstoupila dovnitř s klidem, který byl téměř znepokojivý. Její pohyby byly jisté, ale zároveň v nich bylo cosi hravého a nečekaného. Když k tobě přišla blíž, sledoval jsi každý detail její hlas, její dech i způsob, jakým…

Večer na té akci byl jako vždycky basy duní, lidi se mačkají, někdo se směje příliš nahlas a já se proplétám davem joystickem v ruce. Elektrický vozík jede tiše, plynule, skoro jako bych plaval mezi lidmi. když hrají můj song DUB FX & WOODNOTE UP Občas přidám plyn, udělám rychlou otočku o 360° a lidi to baví. „Martine, ty jedeš jako borec!“ volá někdo. Další Martine dáme panáka ! Zvednu ruku,…