Stojím před tebou.. Ucítím tvoji ruku, jak zajede do mých vlasů...
Zavrním blahem, zavřu oči a poddám se tvým dotekům. Trochu zakloním hlavu...
Pak tvoje ruka náhle a pevně sevře mé vlasy. Z úst mi utekne slastné a trochu bolestné zásténání...
...zasténám znovu, hlasitěji, když tah tvé ruky ztuhne v mých vlasech a prsty se zaboří až ke kořínkům. Cítím, jak mě přitahuješ blíž — tvé tělo tiskne to mé, jeho teplo mě hladí po zádech. Ruka, co mi drží vlasy, se promění v pomyslné kormidlo, každé tvé zatažení, každý náznak tahu říká: "Teď rozhoduju já.".
Tvoje druhá dlaň sklouzne po mé šíji, přes rameno, po těle — pomalu, vyčítavě, jako bys mapoval každý můj citlivý bod. Když mě přitahuješ k sobě ještě víc, ke tvé hrudi, slyším tvůj tlukot srdce a zrychlený dech. Po tvém tvrdem uchopení následuje pevný, ale něžný pohyb. Prsty se přemístína mé rty, a já se topím v proudu rozkoše a příjemného napětí.
Otočíš mi hlavu tak, že se podíváme do očí — a v tom pohledu je všechno. Příslib a povolení, požadavek i slib. Usměješ se, kratičce, a ten úsměv mi spustí další vlnu touhy. Tvůj polibek je nejdříve chladivý,, pak se rozpálí, prohlubuje se, a já odpovídám bez váhání. Jazyk se dotýká, objevuje, zkoumá — a já ztrácím kontrolu, ochotně se nechávám vést.
Necháš mě na chvíli, abych si nadechla, a pak prsty posunuješ níž — přes hrudnik, prsa, kolem boků — s jistotou, která mne rozproudí. Tvé ruce znají rytmus, který mě rozkmitá. Touha se mění v pulzující potřebu. Při každém tvém tahu, při každém stisku vlasů, při každém přitisknutí se mi do těla vrací úzký, sladký bod bolesti, který se mísí s potěšením, až se mi točí hlava.
„Řekni mi, co chceš,“ zašeptáš mi do vlasů s hlasem toho dravého klidu, který mě rozpalí ještě víc. Odpovídám ti jen očima, mírným úsměvem — nechám tě číst mezi řádky. A ty víš přesně, kam si mě dostal, jak si mě vezmeš...
