Chata byla prohřátá jen krbem a tichem. Dřevo v ohni praskalo pomalu, líně, jako by nikam nespěchalo. Venku padal sníh — těžký a hustý — a svět za okny se rozmazal do bílé mlhy. Nebyl signál. Nebyl čas. Jen ten večer.
Stála jsem u stolu a snažila se zahřát si ruce o hrnek čaje. On se opíral o kuchyňskou linku a pozoroval mě tím klidným, soustředěným pohledem, který mě vždycky trochu znervózňoval…
