V pokoji bylo jen jemné světlo svíček a vánočních světýlek, jejichž teplý záblesk se odrážel na jeho očích a mých křivkách. Seděl naproti mně, jeho pohled byl hluboký, pronikavý a přesto něžný – hladil mě očima tak, že mi po celém těle běhal mráz očekávání. Vzduch mezi námi byl hustý a horký, každé nádech, každý pohyb, každé lehké doteknutí prstu bylo elektrickým impulzem, který nás oba nutil…

Bylo pozdě večer a město se pomalu ukládalo ke spánku. Kavárna už byla zavřená, jen my dva jsme zůstali sedět u malého stolku u okna. Venku svítily lampy a jejich světlo se lámalo v mokrém asfaltu. Připomínalo to rozmazané vzpomínky – neostré, ale silné. Opírala jsem se lokty o stůl a poslouchala ho. Nemluvil hlasitě, neměl potřebu vyplňovat každou pauzu. A právě proto jsem mu věnovala pozornost…

Les byl ponořený do podvečerního šera, které barví svět do měkkých odstínů modré a zlaté. Vzduch voněl po pryskyřici a vlhké hlíně, tiché praskání větví pod nohama znělo hlasitěji, než by mělo. Šli jsme vedle sebe, aniž bychom se dotýkali, ale mezi našimi pažemi byla sotva šířka dlaně. Zastavili jsme se u vyhlídky. Pod námi se rozprostíralo údolí, světla města v dálce blikala jako hvězdy, které…

Pokoj byl ponořený do ticha, které nebylo prázdné. Spíš napjaté. Jako když se něco chystá, ale ještě si to dává čas. Seděla jsem na okraji postele a prsty si pohrávala s lemem svetru, zatímco on stál u okna. Světla města se mu odrážela v očích a já měla pocit, že ví přesně, co se mi honí hlavou. Otočil se ke mně pomalu. Úmyslně. Každý krok byl klidný, jistý, jako by nikam nespěchal – a právě to…

Zhasni světla a jen mě sleduj. Večer byl mladý a naše bytové stíny začaly tančit spolu s námi. Seděl naproti mně, jeho pohled mě hladil a zároveň provokoval, jako by mezi námi plála malá jiskra, kterou žádná slova nemohla uhasit. Pomalým pohybem přiblížil ruku ke mně, aniž by spěchal, a já cítila, jak mi každý dotek po zádech projel až do srdce. Jeho úsměv byl roztomilý a nebezpečný zároveň,…

Zhasla jsem světla a jemné vánoční světýlka začala tančit po stěnách, jejich teplý záblesk dopadal na naše těla. Seděl naproti mně, jeho pohled byl hluboký a pronikavý, hladil mě očima, zatímco mé srdce divoce tlouklo. Vzduch mezi námi byl horký a těžký, plný očekávání, a každý náš pohyb byl tichou konverzací. Pomalu přiblížil ruku ke mně, prsty se dotýkaly mého ramene jemně, jako by se bál mě…

Hory byly tiché takovým tím způsobem, který tě nutí mluvit šeptem, i když jsi úplně sám. Vzduch byl ostrý, čistý a studil při nádechu. Sníh pod botami křupal, ale mezi námi bylo zvláštní ticho — měkké, napnuté, plné věcí, které ještě nebyly vysloveny. Zastavili jsme se na hřebeni. Vítr mi stáhl kapuci z vlasů a on se bez přemýšlení natáhl, aby mi ji upravil. Prsty mi přitom zůstaly o vteřinu…

V pokoji hořely jen svíčky a jemné vánoční světýlka, jejich světlo se odráželo na stěnách a obou nás obalovalo do teplého, intimního závoje. Seděl vedle mě na pohovce, jeho pohled byl těžký touhou a přesto něžný, hladil mě očima a já cítila, jak mi po zádech probíhá jemný mráz očekávání. Pomalu mi přejel prsty po krku, přes ramena, a já se zachvěla – ne ze studu, ale z čistého vzrušení. Každý…

Bylo pozdě večer a město se líně svlékalo do tmy. Kavárna už dávno zavřela, světla zhasla — jen my dva jsme zůstali u malého stolku u okna, jako by se na nás zapomnělo. Lampy venku kreslily na mokrý asfalt zlaté šmouhy a já měla pocit, že přesně takhle vypadají vzpomínky, které se rodí potichu. Opírala jsem se lokty o stůl a sledovala ho. Nemluvil zbytečně. Netlačil. Každé slovo nechával doznít,…