Bod nenávratna
Měsíc. Třicet jedna dní. Přesně tak dlouho byl Viktorův penis uvězněn v malé nerezové klícce, kterou mu doktorka Valerová nasadila při poslední návštěvě. Klíček od zámku, ten malý kousek mosazi, který představoval jeho svobodu a mužství, zmizel v hlubokém výstřihu Eleny a Viktor ho od té doby neviděl.
Život s klíckou byl peklem i rájem zároveň. Močení se stalo ponižujícím rituálem, kdy musel sedět jako žena, poslouchat zvuk moči narážející na mříže a následně se složitě sušit toaletním papírem, aby zabránil opruzeninám. Ranní erekce byly bolestivou připomínkou jeho otroctví – kov se zařezával do kořene penisu, nepustil ho ani o milimetr, a bolest ho nutila schoulit se do klubíčka a kňučet do polštáře. Ale byla v tom i zvrácená slast. Každé zatahaní, každé skřípnutí mu připomínalo, komu patří.
Jeho tělo se měnilo. Hormonální injekce z minula a pilulky, které mu sestra Petra nařídila brát (pod pohrůžkou trvalého cévkování), začaly fungovat. Jeho pokožka byla jemnější, vousy rostly pomaleji a nálady se mu střídaly jako na horské dráze. Často se přistihl, že pláče u reklam v televizi, nebo že se cítí nevysvětlitelně submisivní i v běžných situacích, například při nákupu v samoobsluze.
Dnes však nebyl den pro nákupy. Dnes byl den Velké vizity.
Když vstoupil do čekárny, vzduch byl těžší než obvykle. Nebyly tu žádné jiné pacientky. Ticho rušil jen tikot hodin. Viktor měl na sobě volné tepláky, protože džíny už přes kombinaci klícky a stále se zvětšujícího, citlivého zadku (následek domácích úkolů s análními kolíky) nedopnul. Pod oblečením ho hřála saténová košilka a punčochy, které se staly jeho druhou kůží. Bez nich se cítil nahý.
Dveře ordinace se otevřely okamžitě.
„Dovnitř,“ zavelela Petra. Dnes neměla sesterskou uniformu. Měla na sobě sterilní, chirurgicky zelený latexový oblek, který zakrýval všechno kromě tváře a rukou. Vypadala jako asistentka v pitevně. „A zamkněte za sebou. Dnes nikdo jiný nepřijde. Paní doktorka si na vás vyhradila celé odpoledne.“
Viktorovi vyschlo v krku. Celé odpoledne?
V přípravné kabince to tentokrát probíhalo jinak.
„Svléknete se donaha. Úplně,“ řekla Petra a podala mu igelitový pytel. „Vaše mužské oblečení vložíte sem. Už ho nebudete potřebovat.“
„Jak to myslíte, nebudu potřebovat?“ zeptal se Viktor, hlas se mu zlomil do vysoké tóniny.
„Pro dnešní proceduru je civilní oděv kontaminací. A pro to, co bude následovat potom... řekněme, že tepláky už nebudou vaším stylem. Dělejte.“
Viktor se svlékl. Skládal své věci do pytle a měl pocit, že do něj ukládá svou identitu. Petra pytel nekompromisně zavázala, popsala fixem ODPAD a hodila ho do kouta.
„Předoperační příprava,“ oznámila a vytáhla elektrický holicí strojek a tubu s depilačním krémem. „Paní doktorka vyžaduje absolutní hladkost. Všude. Od krku až po kotníky. Jakýkoliv chlup je známkou testosteronu, a ten zde netolerujeme.“
Následujících třicet minut bylo ponižujících a bolestivých. Petra ho oholila, natřela štiplavým krémem a pak ho hrubou houbou vydrhla ve sprše, která byla součástí kabinky. Když skončila, Viktorovo tělo bylo růžové, bez jediného chloupku, hladké jako tělo sochy. Cítil se zranitelný, zbavený ochranné vrstvy.
„Teď klystýr,“ řekla Petra a ukázala na hadici připojenou k vodovodní baterii. „Dnes to nebude jen malý výplach stříkačkou. Dnes musíme vyčistit celý trakt. Bude to hluboké.“
Viktor strávil další hodinu v křečích na toaletě, zatímco do něj Petra pouštěla litry vlažné vody, dokud z něj nevycházela jen čirá tekutina. Byl vyprázdněný, vyčerpaný a třásl se zimou.
„Jste čistý,“ zhodnotila Petra, když mu kontrolovala konečník v předklonu. „Můžeme jít na sál.“
Vedla ho nahého do ordinace. Prostor se změnil. Gynekologické křeslo bylo rozložené do vodorovné polohy, připomínající operační stůl. Vedle něj stál stojan s kapačkou a monitor životních funkcí. Všechna světla byla zapnutá na maximum, odrážela se od nerezových ploch a vytvářela sterilní, neosobní atmosféru.
MUDr. Elena Valerová stála u stolku s nástroji zády k němu. Když se otočila, Viktor téměř přestal dýchat.
Byla ztělesněním lékařské autority a fetišistické noční můry. Měla na sobě dlouhý plášť z těžkého, průhledného plastu, pod kterým se lesklo černé latexové body s vysokým límcem. Na rukou měla dlouhé, černé chirurgické rukavice sahající až k loktům. Na tváři měla roušku, takže byly vidět jen její oči – chladné, soustředěné, nelítostné.
„Pacientka připravena, doktorko,“ ohlásila Petra.
„Výborně,“ Elena si stáhla roušku pod bradu. Její rty byly nalíčené krvavě rudou barvou. „Pojď blíž, Viktorie. Dnes je tvůj velký den. Den, kdy přestaneme předstírat a uděláme to oficiální.“
Ukázala na stůl.
„Lehni si. Na záda. Dnes nebudeme používat třmeny hned. Potřebuji přístup k celému tělu.“
Viktor si lehl na studenou koženku. Petra ho okamžitě začala kurtovat. Pevné kožené pásy obemkly jeho hrudník, pas, stehna a kotníky. Ruce mu připevnila k bokům stolu. Nemohl se pohnout ani o milimetr. Byl jako exemplář motýla přišpendlený v vitríně.
„Víš, co je to orchiektomie, Viktore?“ zeptala se Elena konverzačním tónem, zatímco si připravovala injekční stříkačku.
Viktorovi se zastavilo srdce. „To je... kastrace?“ vyšeptal.
„Chirurgická, ano. Odstranění varlat,“ přikývla Elena a přistoupila k němu. Přejela rukavicí po kovové klícce. „Byla by to nejrychlejší cesta, jak tě zbavit těch otravných jedů, které ti kolují v krvi. Ale... mám raději méně invazivní, leč psychologicky drtivější metody. A navíc, ráda si hraju s kuličkami, když jsou hezky plné a nemohou ven.“
Zasmála se a Viktor si s úlevou vydechl, i když jen na okamžik.
„Místo toho ti zavedeme podkožní implantát,“ pokračovala a ukázala mu silnou jehlu. „Obsahuje syntetické estrogeny a blokátory androgenů. Bude se uvolňovat postupně po dobu šesti měsíců. Během té doby ti atrofují varlata, přestaneš mít jakoukoliv mužskou sexuální touhu a tvé tělo se začne formovat do ženských tvarů. Tvá prsa...“ sáhla mu na plochou hruď a tvrdě stiskla bradavku, „...začnou růst.“
„Sestro, dezinfekci.“
Petra otřela Viktorovo podbřišek studeným tamponem.
„Tohle je bod nenávratna, miláčku,“ zašeptala Elena, sklonila se k jeho uchu a jehlu přiložila k jeho kůži. „Jakmile to tam vpravím, tvá chemie se změní. Už nebudeš chlap. Budeš chemicky kastrovaná fena. Chceš to?“
„Já... já nemám na vybranou, že ne?“
„Inteligentní dívka,“ pochválila ho Elena a vrazila silnou jehlu do podkoží na jeho boku. Bolelo to jako čert, tlak a pálení, jak implantát vklouzl dovnitř. Viktor vykřikl a prohnul se v pásech.
„Hotovo,“ řekla Elena a zalepila ranku náplastí s motivem Hello Kitty. „Vítej v novém životě.“
Ale to byl teprve začátek.
„Teď, když máme vyřešenou chemii, musíme se postarat o anatomii,“ prohlásila doktorka a přešla k dolní části stolu. Zmáčkla pedál a stůl se začal naklánět. Viktorova pánev se zvedla vysoko do vzduchu, hlava klesla níž. Petra mu rozepnula pásy na nohou jen proto, aby je zvedla a zavěsila do speciálních, polstrovaných háků visících ze stropu. Jeho nohy byly teď roztažené do maximálního "V". Jeho oholený, zarudlý zadek a zamčený penis byly centrem vesmíru.
„Dilatace,“ poručila Elena.
Petra přinesla nerezový tác. Nebylo na něm jedno spekulum, ale sada kovových análních roztahovačů různých průměrů. Vypadaly jako zbraně.
„Tvůj svěrač je sval, který drží tvou integritu pohromadě,“ vysvětlovala Elena, zatímco si brala první, nejmenší roztahovač. „Dnes tu integritu narušíme. Chci, abys byl otevřený. Trvale.“
Namazala kov gelem s lokálním anestetikem. „Tohle trochu znecitliví povrch, takže sneseme větší průměry. Ale tlak... tlak ucítíš všechen.“
Zavedla první kolík. Klouzlo to snadno. Viktor byl po měsíci tréninku zvyklý.
„Příliš volné,“ odfrkla si Elena. „Sestro, dejte tam hned číslo tři.“
Petra vyměnila kolík za mnohem tlustší kus kovu. Ten už Viktor cítil. Roztáhl ho, naplnil ho. Elena ho nechala uvnitř jen minutu, pak ho vytáhla – čvacht – a okamžitě sáhla po dalším.
„Číslo pět. A teď spekulum.“
Tohle bylo jiné. Zavedla do něj masivní anální spekulum a začala točit šroubem. Viktor cítil, jak se jeho vnitřnosti roztahují do stran. Nebyla to bolest v pravém slova smyslu, byl to pocit absolutního přeplnění, pálení napínané tkáně.
„Podívejme se dovnitř,“ řekla Elena a posvítila si čelovkou přímo do jeho útrob. „Krásná, růžová sliznice. Vidím pulzující prostatu. Čeká na podojení.“
Nechala spekulum rozevřené na maximum, takže ve Viktorově zadku zela díra o průměru tenisového míčku. Vzduch proudil dovnitř a ven. Byl to ten nejbizarnější a nejpokořující pocit, jaký kdy zažil. Byl prázdná nádoba.
„Teď hlavní chod,“ oznámila Elena.
Odstoupila od stolu a začala se připravovat. Sundala si plastový plášť. Pod ním bylo to latexové body. Připnula si kolem pasu široký, černý kožený pás. Byl posázený kroužky a karabinami. Doprostřed připevnila dildo, které Viktora vyděsilo k smrti.
Nebylo to obyčejné dildo. Bylo to lékařské nafukovací dildo. V klidovém stavu bylo tlusté jako zápěstí, ale mělo hadičku s balónkem, který držela v ruce. Materiál byl hrubý silikon, navržený tak, aby dráždil vnitřní stěny.
„Tohle je Expander 3000,“ usmála se chladně. „Používáme ho pro pacientky, které potřebují... zvětšit kapacitu. Dnes z tebe uděláme bezednou díru.“
Petra vyndala spekulum. Viktorův sval se snažil křečovitě stáhnout, ale byl už příliš unavený a vytahaný. Elena nanesla na Expander vrstvu hustého lubrikantu.
„Připrav se. Tohle tě zaplní jako nic předtím.“
Špička pronikla dovnitř. Elena postupovala pomalu, metodicky. Centimetr po centimetru. Viktor cítil, jak tlustá guma vyplňuje každou vrásku jeho střeva. Když do něj vklouzla celá délka, narazila základna postroje na jeho hýždě.
„Jsem tam,“ vydechla Elena. „Cítíš mě?“
„A-ano... bože, je to obrovské...“ sténal Viktor, slzy mu tekly po spáncích do vlasů.
„Ještě ne,“ zasmála se. „Teprve začínáme.“ Zmáčkla balónek pumpy v ruce. Fouk.
Viktor vytřeštil oči. Cítil, jak se dildo uvnitř něj zvětšuje. Tlačí na stěny. Tlačí na prostatu.
Fouk. Fouk.
„Prosím! To praskne! Roztrhne mě to!“ panikařil.
„Neroztrhne. Latex je pružný a ty jsi taky, děvko,“ uklidnila ho drsně Petra a chytila ho za vlasy, aby se nedíval jinam než na doktorku.
Elena začala přirážet. S nafouknutým dildem to bylo jiné. Každý pohyb ven vytvářel podtlak, který táhl jeho vnitřnosti ven, a každý pohyb dovnitř ho plnil k prasknutí.
Elena našla rytmus. Nebyl rychlý, byl drtivý. Dovnitř. Pauza. Zatočit boky. Ven. Masírovala mu prostatu s intenzitou parního válce. Viktor v klícce šílel. Jeho malý penis se snažil ztopořit, narážel do mříží, z vývodu klícky odkapával pre-ejakulát, ale nemohl dosáhnout vrcholu. Hormony, blokáda a ten masivní tlak v zadku ho držely v limbu nekonečné, trýznivé rozkoše.
„Sestro, vakuové zvony na bradavky!“ křikla Elena, aniž by přestala přirážet.
Petra přiskocila a přiložila na Viktorovo oholené prsa průhledné plastové zvony napojené na elektrickou pumpu. Zapnula přístroj. Bzzzzzz.
Vzduch byl vysát. Viktorovo bradavky a okolní tkáň byly vtaženy do zvonů. Zrudly, nalily se krví. Bolelo to strašlivě, ale v kombinaci s tím, co se dělo dole, to Viktora posunulo do stavu transu. Měl pocit, že se jeho tělo rozpadá a znovu skládá do ženského tvaru. Cítil prsa, která neměl. Cítil vagínu tam, kde měl zadek.
„Už to bude!“ funěla Elena. Její tvář byla zrůžovělá vzrušením, oči jí plály. „Vydojím tě do sucha, ty malá nulo!“
Znovu nafoukla dildo. Fouk. Teď bylo uvnitř něj monstrum.
Elena do něj vrazila vší silou a začala vibrovat pánví. Drtila jeho prostatu o stydkou kost.
Viktorův svět zbělel. Jeho tělo zachvátila křeč, která nebyla mužským orgasmem. Byla to celotělová imploze. Bez dotyku penisu, jen čistým análním drážděním, jeho prostata kapitulovala. Z klícky začala tryskat čirá prostatická tekutina. Nebylo to sperma – díky hormonům a frekvenci dojení už skoro žádné neprodukoval. Byla to jen šťáva. Tekla po jeho břiše, mísila se s potem. Viktor ječel, hlasivky na hranici selhání, zatímco Elena do něj stále bušila, nenechala ho vydechnout, nenechala ho uniknout.
Když konečně přestala, trvalo minutu, než se Viktor přestal třást. Elena vypustila vzduch z dilda – pššššt – a pomalu ho vytáhla. Viktorův zadek zůstal otevřený, zející, pulzující.
Petra vypnula vakuovou pumpu a sundala zvony. Viktorovo bradavky byly dvakrát větší, nateklé, tmavě fialové.
„Dokonalé,“ řekla Elena a prohlížela si své dílo. „Podívej se na ni. Zničená. Přeformovaná.“
Vzala ze stolku zrcátko a ukázala Viktorovi jeho zadek.
„Vidíš tu díru? Už se nikdy úplně nezavře. A aby sis to pamatovala...“
Kývla na Petru. Sestra přinesla něco, co vypadalo jako tlustá, gumová plenka, ale byla vyrobena z lékařského silikonu a měla systém popruhů.
„Vzhledem k rozsahu dilatace a aplikaci expanderu,“ vysvětlila Elena věcně, „budeš mít problémy s udržením obsahu střev. To je běžný vedlejší efekt feminizace tohoto stupně. Proto budeš nosit tohle.“
Zabalily ho do silikonových kalhotek. Byly těsné, horké a ponižující. Uvnitř byla silná vložka.
„Ale to není vše,“ dodala Elena. V ruce držela malou krabičku. Otevřela ji. Byl v ní piercingový kroužek.
„Sestro, umrtvit pupík.“
Petra nastříkala na Viktorovo břicho mrazící sprej. Než se Viktor stihl zeptat, Elena kleštěmi propíchla kůži nad jeho pupkem a protáhla kroužek. Cvakla.
„Ozdoba pro mou panenku,“ usmála se. Na kroužku visel malý kovový přívěsek se symbolem Venuše (♀).
Odvázaly ho. Viktor se pokusil posadit, ale svaly ho zradily. Spadl zpátky na stůl.
„Nespěchej,“ řekla Elena a zapálila si cigaretu, vyfukujíc kouř ke stropu. „Máš čas. Máme pro tebe připravený pokoj na dospávacím oddělení. Zůstaneš tu přes noc. Sestra Petra tě bude monitorovat.“
„Přes noc?“ zachraptěl Viktor.
„Ano. Zítra ráno ti zavedeme permanentní cévku, abys nemusel řešit to nepohodlné močení přes klec, a začneme s tréninkem chůze na podpatcích. Tvůj starý život skončil v tom černém pytli, Viktore. Tam venku pro tebe už nic není.“
Přistoupila k němu, pohladila ho po zpocené tváři a v jejích očích se mihl záblesk majetnické něhy.
„Teď jsi Viktorie. A zítra... zítra začneme pracovat na tom, aby ti všichni říkali 'slečno'.“
Petra přivezla kolečkové křeslo. Společnými silami na něj Viktora naložily. Seděl tam, zabalený v dece, v silikonové plence, s bolavým zadkem, pálícími bradavkami, novým piercingem a implantátem v boku. Cítil se slabý, poražený, ale v hloubi duše cítil podivný klid. Boj skončil. Už nemusel být mužem. Už nemusel být silný.
Stačilo být poslušný.
Když ho Petra tlačila chodbou směrem k pokojům, slyšel klapot Eleniných podpatků, jak odchází do své kanceláře. Ten zvuk byl teď jeho srdečním tepem.
