Jen kecy… nebo něco víc ?

Bar hučel jak rozbitej motor. Lepivá podlaha, rozlitý pivo, smích i nadávky přes sebe. Vzduch byl těžkej, špinavej, přesně ten typ místa, kde se lidi rychle odkopou.
Opřela se o bar, zapálila si cigaretu a ignorovala ho. On se naklonil blíž. Ty kouříš jak fabrika. Ani se na něj nepodívala. A ty smrdíš jak problém. Ušklíbl se. To je tvoje metoda? Seřvat každýho hned na začátku? Teď se na něj podívala. Pomalu, klidně. Jen ty, co si o sobě myslí víc, než na co mají. Tak to jsem asi trefil jackpot. Ne, spíš jsi jen další, co to zkouší na každou v tomhle baru.
Vedle někdo hvízdl. Hele, tohle bude dobrý. On se rozhlídl. Už máme publikum. Tak jim něco předveď, když jsi takovej frajer. Nemusím nic předvádět. Stačí, že jsem. Jo, to je vidět. Ukázka toho, jak nízko to jde.
Napil se a kývl. A přesto se mnou pořád mluvíš. Protože čekám, kdy konečně vypadneš. To se nedočkáš.
Naklonila se blíž. Ty jsi přesně ten typ, co to tady zkouší na každou druhou… a pak si myslí, že je král večera. On se zasmál. A ty jsi přesně ten typ, co to tady soudí… a pak končí úplně stejně jako ty, na který nadáváš. Já si vybírám. Jo? Podle čeho? Podle toho, kdo tě víc vytočí? Možná podle toho, kdo není úplně trapnej. Tak to mám smůlu, co? Zatím jo.
Chvíli ticho. Jen hudba, smích, sklenice.
Pak klidně, skoro jedovatě. Víš co? Ty jsi přesně ten typ chlapa, co dělá ramena… a když jde o něco, tak zmizí. Zvedl obočí. A ty jsi přesně ten typ ženský, o který si tady každej myslí svoje. To ji zarazilo jen na vteřinu. Něco chceš říct? Jo. Že nejsi tak nedostupná, jak se tváříš.
Pousmála se křivě. Ty víš úplný hovno. On se naklonil blíž. Vážně? Protože zrovna tohle místo má paměť.
Napětí zhoustlo.
Jdu na hajzl, řekl nakonec. Potřebuju pauzu od tvých keců. Tak běž, mávla rukou. Aspoň tu bude chvíli klid.
Na baru zůstal ubrousek. Přijď. Nebo zůstaň srab.
Když to četl, uchechtl se. Ty vole… A šel.
Chodba byla tichá. Dveře pootevřený. Zastavil se jen na moment. Pak vešel.
Stála tam. Klidná. Jako by to čekala.
Tak co. Na baru jsi byl hrdina. Opřel se o futra. A tady? Tady se uvidí, jestli jsi víc než jen kecy. Ty jsi fakt problém. A ty jsi zklamání.
Přistoupila blíž. Viděla jsem tě s tou blondýnou. Zase tohle… Jo, zase tohle. Myslíš, že jsem slepá? Jen jsem s ní mluvil. Jasně. Ty jen mluvíš. Všude.
Nejsme spolu. To není omluva.
Udělal krok k ní. Tak co chceš? Chvíli ticho. Aby ses přestal chovat jak levnej frajírek. A ty přestaň hrát nedostupnou.
Zvedla bradu. Víš co je na tom nejhorší? Co? Že jsi úplně čitelnej. Všude stejnej. Stejný kecy, stejný pohledy. Myslíš, že jsi něco extra… a přitom jsi jen další z těch, co to tady zkouší.
Usmál se. A ty jsi zas přesvědčená, že jsi nad věcí… a přitom jsi tady se mnou.
Koutek pusy jí cukl. Možná jen čekám, jestli mě ještě víc nenasereš. To zvládnu. To už jsi zvládl.
Chvíli se jen dívali.
Pak tiše. Víš co mě sere nejvíc? Co? Že mě přitahuješ, i když bych tě nejradši poslala do prdele.
Krátký ticho.
Pak se pousmál. Tak to máme oba průser.
Drž hubu…
Ale neustoupila.
Z chodby se ozval hluk. Někdo prošel kolem. Oni se nepohnuli.
Tak co teď? zeptal se.
Podívala se mu do očí.
Teď uvidíme… jestli jsi jen další kecal z baru… nebo něco víc.
A v tu chvíli už bylo jasný, že tohle není konec.
Tohle byl začátek průšvihu.