„Jsem těhotná a už mě nebaví to dusit v sobě.“ „Se mnou, nebo jsi zas dělala píčoviny a nevíš, s kým?“ „Myslím, že s tebou, ale nebyla jsem si jistá, proto jsem držela hubu.“ „Takže jsi radši mlčela a čekala, jak se ti to víc hodí, jo?“ „Nešlo o to, co se mi hodí, ale o to, že jsem byla úplně v hajzlu a nevěděla, co dělat.“ „To je zajímavý, protože já jsem si myslel, že to mezi náma něco znamená,…

Budík zazvonil v 5:30 a ona ho bez váhání típla, manžel se převalil a ospale zamumlal „Zase přijdeš pozdě?“ ani se na něj nepodívala „Máme akci, bude to peklo“ on si odfrkl „To říkáš každej den, už to zní jak výmluva“ zastavila se ve dveřích a otočila se na něj „Tak mi nevěř, je mi to jedno“ zvedl se na loktech „Není mi to jedno, jen… už se chováš jinak“ její pohled ztvrdl „Tak si zvykej“ a…

Kabinky byly malé, vlhké a tiché. Vzduch byl těžký, nasáklý teplem ze sprch a vůní mokré kůže. Každý pohyb byl slyšet víc, než by měl. Stála tam, ještě kapky vody jí stékaly po těle. Pomalu, líně. Jako by nikam nespěchala. Věděla, že se dívají. Dveře za ní tiše cvakly. „Tak přece…“ ozval se nízký hlas. Neotočila se hned. Jen lehce naklonila hlavu, jako by si ten moment vychutnávala. „Říkala jsem,…

Od té masáže uplynulo víc než měsíc. Klára na ni často myslela — ne kvůli samotnému doteku, ale kvůli tomu, co po něm zůstalo. Klid. Ticho. Ten zvláštní pocit, že někdy může mít člověk blízko k úplnému cizinci. Jednoho odpoledne, když se vracela z práce, zahlédla známou postavu před kavárnou. David. Seděl u okna, v ruce hrnek kávy, a na tváři měl ten samý klidný výraz, který si pamatovala. Na…

Byl sobotní večer, jeden z těch klidných, kdy se svět zpomalí. Klára si po dlouhém týdnu konečně dopřála víkend pro sebe — ticho, teplo domova a trochu péče. Dva maséři, David a Marek, měli dorazit za chvíli. Bylo to poprvé, co se rozhodla pro domácí masáž ve dvojici, trochu z rozmaru, trochu ze zvědavosti. Když zazvonili, ucítila zvláštní napětí — ne nervozitu, spíš něco jako zvědavé chvění.…

Dveře od vchodu odemkne ještě než úplně dojde,už z chodby slyší tlumený hluk.Závěsy zatažený,světlo prosvítá jen škvírama.Vrzání.Rychlý.Nepříjemně jasný.Zastaví se.To si ze mě děláš prdel.Dobrý večer,ozve se soused.Vy tam jdete?My to posloucháme už dobrou chvíli…Docela divoký,co?Ztuhne.Pak bez slova vyběhne nahoru.Čím blíž je ke dveřím,tím víc je to slyšet.Bez přemýšlení odemkne.Vrazí dovnitř…

Bar hučel jak rozbitej motor. Lepivá podlaha, rozlitý pivo, smích i nadávky přes sebe. Vzduch byl těžkej, špinavej, přesně ten typ místa, kde se lidi rychle odkopou. Opřela se o bar, zapálila si cigaretu a ignorovala ho. On se naklonil blíž. Ty kouříš jak fabrika. Ani se na něj nepodívala. A ty smrdíš jak problém. Ušklíbl se. To je tvoje metoda? Seřvat každýho hned na začátku? Teď se na něj…

Dveře sauny se zavřely. Ticho. Ona stála blízko něj, ruka pořád na jeho hrudi. Jejich dechy se pomalu uklidňovaly, ale napětí ještě nezmizelo. „Jsi si jistá?“ zeptal se tiše. Neodpověděla hned. Jen se na něj podívala. Pak přikývla. A v tu chvíli se dveře znovu prudce otevřely. Studený vzduch vrazil dovnitř jako facka. On se vrátil. Oči tvrdé. Čelist sevřená. „Tohle myslíš vážně?“ vyštěkl. Oba se…

Budík jí zazvonil brzy, ale dneska byla zvláštně natěšená, první směna, vlastní vlak, vlastní zodpovědnost, oblékla si uniformu, upravila si sako a v hlavě si opakovala, že to zvládne v klidu, bez chyb, bez problémů, jenže jakmile vlak vyjel a ona začala procházet uličkou, realita byla jiná, lidi, hluk, pohledy, všechno trochu ostřejší, než čekala „Jízdenky, prosím,“ řekla a zastavila se u něj,…