Po novém roce se v práci scházíme v takové celkem normální náladě. S Emilem sedíme v kanceláři, hledíme na sebe a ani jednomu se nechce do vychloubání, jak že ty svátky prožil. Věnujeme se každý svému až do chvíle, kdy se v kanceláři objeví Marcel. Vše co potřebuje, projednává pouze s Emilem, se mnou se nebaví, jen na mne vrhá všeříkající vražedný pohled. Když odejde, Emil hned vyzvídá: „Vy jste si něco udělali?“ „Ale ne,“ řeknu tak na půl huby a on je ještě zvědavější: „Vypadá to, že asi jo, neříkej, že ne. Stalo se něco?“ „No ono se toho zase tolik nestalo, Marcel byl u nás na návštěvě a já se ženou jsme tomu jeho péru asi dali zabrat víc, než sneslo,“ povím, nemajíc potřebu to dál nějak rozebírat. A Emil na to: „Já to měl u Oty to samé.“ „Neříkej, že sis na té jeho prdeli strhl péro,“ prohodím a on s povzdechem povídá: „Spíš mám strženou prdel já.“ „To mi pověz, jak se to stalo?“ ptám se a nevím, jestli je to vychloubání nebo stěžování, když řekne: „No za ty čtyři dny mi protáhl prdel víc než desetkrát a já jemu možná dvakrát.“ Trochu jsem u i záviděl, jak má protaženou zadnici, ale na druhou stranu chápal, že mladý nadržený kluk to chtěl prožít přesně obráceně. Dny příští se dál nesly v běžné pracovní atmosféře, nevím jak Emil, ale já si klidně dokázal představit, že bych si s Emilem zadováděl v posteli. Po pár dnech se znovu zjeví Marcel a oznamuje mi: „Příští týden přijede Karel na jednání, ptal se na tebe, tak jsem mu dal tvoje telefonní číslo.“ „A proč se ptal zrovna na mě?“ zeptám se, jako bych netušil, oč asi Karlovi jde. „Proč asi vole, tebe přece na školení ojel,“ potvrzuje moje tušení Marcel. Netrvalo ani hodinu a zvonil mi telefon. „Tady Karel, tady Karel,“ ozvalo se na druhé straně aparátu a pokračoval: „Příští týden mám u vás jednání, co kdybych tam zajistil nějaký hotýlek a trochu si spolu užili, když nám to na tom školení tak šlo?“ Což o to, jeho nápad zněl lákavě, mít znovu jeho maximalistické péro v zadnici by se mi moc líbilo, ale své nadšení krotím, když mu řeknu: „No nevím, možná…, já se ještě ozvu.“ Ovšem brouk v hlavě začal okamžitě pracovat a brzy mou mysl opanoval geniální nápad, že bych Karla nechal přenocovat u nás doma a jeho péro by okusila nejen má zadnice, ale i moje žena. Proto se spojím s Karlem a navrhnu mu: „Hele Kájo, mohl bys třeba přespat u nás doma.“ „A co tomu řekne tvá ženuška?“ vyzvídá. „No asi nic, když to tvé nářadíčko vyzkouší,“ povím mu, tušíc, jak asi to jeho přenocování dopadne. On samozřejmě s mým nápadem nadšeně souhlasil, jak také jinak.
Doma jen tak mezi řečí nadnesu: „Nevadilo by ti, kdybych ve středu přivedl hosta?“ „A jakého prosím tě?“ vyptává se žena. „Kolega z jiné firmy přijede na větší obchodní jednání, tak mě požádal…, jestli by…,“ naznačuji, jak že se věci mají. Pozoruji svou hluboce zamyšlenou ženu a tuším, nad čím to tak usilovně přemýšlí. Po dlouhé chvíli ticha vyřkne: „Sice nevím co je to za chlapa, ale budiž. Třeba se skamarádíme a bude s ním nějaká sranda.“ Vyznělo to od ní jako souhlas a já jí jen oznámil, kdy ho přivedu domů. Nic nenamítala a já si už živě představoval, jak nás Karel oba protáhne svým mohutným pérem. Nadešel den obchodního jednání, Karel byl při vidině intimních hrátek nejen se mnou svolný skoro ke všemu a Ota si pochvaloval, jak hladce jednání s Karlem probíhalo. Nastalo pozdní odpoledne a já si vedu Karla domů. „Už jsme tady, lásko,“ zahlásím, když jsme s Karlem v předsíni. Záhy se zde objevuje i má žena, řekne strohé: „Dobrý den,“ a dlouze si prohlíží Karla od hlavy až k patě. Přesouváme se do pokoje, s ženou se usadíme na pohovce, Karel proti nám v křesle a koukáme na sebe, nic neříkáme. Dlouhé ticho přeruší Karel otázkou: „Můžu se trochu ošplouchnout?“ „Ale jo, koupelna je támhle,“ řekne žena a on se hned ubírá směrem do koupelny. Když je z koupelny slyšet cákání vody, žena se hned vyptává: „Takový hnusný chlap, kde jsi k němu prosím tě přišel?“ „No v práci, kde jinde, přijel dojednat u nás nějaký obchod a ptal se, kde se tu dá přespat, tak jsem mu nabídl nocleh,“ vysvětluji jí a ani si moc vlastně nevymýšlím, byť jsem ho přitáhl domů s jasným záměrem. Žena si jen povzdechne a nic neříká. Za nedlouho se Karel vrací vymydlený z koupelny skoro nahý, jen v těsných, značkových, ostře žlutých slipech, které dávají možnost naplno vyniknout Karlově velmi solidní výbavě v rozkroku. Pohled na jeho statné chlupaté tělo s parádní boulí mezi nohama okouzlí nejen mě, ale i mou ženu a ta hned otočí: „Hm, koukám, že jste se měl narodit jako pořádný býk.“ „No to víte, táta byl taky kus chlapa,“ odpoví Karel. Když pozoruje ženin upřený pohled do jeho rozkroku, prohodí: „Mám se svléknout, ať paní domu vidí, co tam mám?“ „No…, to…, asi…,“ souká ze sebe má žena, přestože je jasné, že by se ráda podívala. Karel neváhá a svlékne si slipy. Pyšně předvádí ženě svou výbavu a ještě ji popíchne: „Paní si chce sáhnout?“ „No…, asi…,“ říká velmi nejistě, ale její ruka se instinktivně míří do Karlova rozkroku. Jen se Karlova péra párkrát nesměle dotkne a už mu krásně tvrdne a mohutní. To už si má žena jen zhluboka povzdechne, a když Karlovi ještě pěkně potěžká jeho velké koule, uznale řekne: „Hm, opravdu pořádný býk, jen se bojím, že by mě dole určitě rozerval.“ „Ale nerozerval,“ oponuje Karel. Má žena je stále nerozhodná a asi si není jista, jestli hrátky s takovým pérem zvládne. Ovšem já vím své, vždyť jsem ho hluboko v sobě už měl a rád ho zase přijmu hluboko do své zadnice. Proto silácky řeknu: „A to já se klidně nechám takovým pérem rozervat.“ Karel i žena na mě pohlédnou a on se s klidem sobě vlastním otáže: „Když to paní domu nebude vadit?“ Žena nasadí svůj přísný pohled, ale nakonec tak napůl huby řekne: „No to by ch chtěla vidět, jestli to ta tvoje prdel dá.“
Jak tak sedím na pohovce, Karel neváhá a hned přistoupí ke mně. Chytne mi hlavu a jeho nádherné, pevně stojící péro se otírá o mé tváře a záhy mi vniká do pusy. Jen tak lehce, jen žaludem, a on přitom se táže: „Můžu ti tu hubu ucpat pořádně, ty čubko?“ Já se zmůžu jen na nic neříkající: „Hm…, hm…, hm…,“ což Karel vnímá jako souhlas a už mě tím svým pérem přímo dusí. Celé mi do pusy v žádném případě nemůže vejít a já se chvílemi marně snažím popadnout dech. Karel si však libuje: „Moc hodná čubka, moc hodná…“ Mým štěstím je, že má plný pytel semene a brzy mu v péru krásně zaškube a už mi plní pusu semenem. Polykat ho nestíhám a teče mi po bradě, ze které mi stéká až do klína a já mám v rozkroku náhle tak mokro, jako bych se právě sám udělal. Karel mi spokojeně vytáhne péro z pusy a hned mi poroučí: „Udělej poslušnou čubičku!“ Poslušně udělám, co si přeje a záhy klečím na pohovce na čtyřech a pln očekávání, jak si mou zadnici podmaní a pořádně si s ní užije, ji na něj pěkně vystrkuji. Jeho velké ruce se na ni hned vrhají, krásně ji roztahují a masírují. Po chvíli už mám v zadnici hned několik Karlových dlouhých prstů a cítím, jak jsem poddajný a má zadnice lační po Karlově péru. Jak si mě tak Karel rozdělává, zeptá se: „Už můžu jít do tebe?“ „Och, pojď, och, pojď do mě…,“ zvu ho do nitra mojí roztoužené zadnice. On ani chvilku neváhá a už cítím, jak se o otvor do mé zadnice otírá jeho péro. Když se v následujících okamžicích Karel snaží proniknout do mé zadnice, ona jakoby se bránila. Pak si to ale rozmyslela, krásně se otevřela a Karlovo péro celé pozřela až po koule, aby si ho mohla náležitě vychutnat. Jen vyřknu: „Och, to chci, och, moc ho tam chci…“ „Uf, já chci, ach, moc chci, ach, chci tě ojet jak tu nejsprostější děvku…,“ přidá se Karel a držíc si mě pevně v bocích, zasouvá do mne své péro v docela svižném tempu. Sténám a naříkám jako nějaká opravdová děvka a přitom zaslechnu z úst mojí ženy: „Oj, ten tam potvůrka zajel.“ Když asi uviděla, jak mi krásně a lehce vniká Karlovo péro do zadnice, možná mi začala závidět a pohrávat si s myšlenkou, že by ho ráda okusila ve své škvíře. Teď ho ale zaměstnává má zadnice a Karel ji chuderu vůbec nešetří a své sténání občas proloží nějakou tou větou: „Och, to je díra, och, to je krásná díra…“ Je z něj opravdový divoch, který mě protahuje jako opravdové zvíře, a aby si to se mnou co nejvíc užil, ještě mě pobízí: „Och, naříkej, och, naříkej, och, víc naříkej, och, řvi ty děvko!“ Já se snažím, naříkám, ba skoro křičím blahem a ještě ho stačím povzbuzovat: „Och, ty zvíře, och, vydři mě, och, tvrdě mě vydři, och, nešetři mě…“ Karel je v tu chvíli jako nezkrocený býk, a kdy by mi záhy krásně nevycákal zadnici svým horkým semenem, snad by mi ji opravdu natrhl. Padám zcela vysílen na pohovku a jen si povzdechnu: „Do prdele, to byla síla…“ V pokoji je ticho a klid, tak si dopřeji ještě jeden povzdech: „Uf, tak protaženou a naplněnou prdel dlouho neměl…“
Polehávám a odpočívám na pohovce se zadnicí plnou Karlova semene a ani moc nesleduji, co se v pokoji děje. Asi celkem nic, ale po chvíli zaslechnu Karla: „Tak co na to říká paní domu? Líbilo se jí, jak jsem dováděl s manželem?“ Po delším tichu se ozve má žena: „No nevěřila jsem, že se tak velká kláda může vejít tomu mému chlapovi do prdele…, a teď…, teď už věřím, že mu tam vejde.“ A Karel na to hned: „Káča paní domu by ho taky chtěla okusit v sobě?“ „No, možná…, ale třeba…, když…,“ vyjadřuje se hodně nepřesvědčivě má žena. Jejich další debatu příliš nesleduji, snad si po tom, co jsem tak hezky podržel Karlovi, i dovolím na chvíli usnout. Když procitnu, zaslechnu z ložnice: „Och, to je krásná káča.“ „Však ten tvůj klacek je také překrásný.“ To si žena s Karlem navzájem chválí své pohlavní orgány. Zpozorním a naslouchám, co že se bude v naší ložnici dál dít. Záhy slyším: „Takhle ji ten můj ptáček bude roztahovat…“ A z úst mojí ženy se ozývá: „Ach, au, ach, ne, ach, nedělej…“ „Jen mi ji pěkně ukaž, nestyď se,“ na to Karel a pokračuje: „Tak ti tam zajedu ptákem, pěkně hluboko…“ Slyším jen ženino sténání a nářky, které jen potvrzují mé domněnky, že si ji Karel připravuje a důkladně projíždí její nadrženou škvíru svou statnou rukou. Nakonec zavelí: „Naskoč si na něj, sevři mi ho tou svou krásnou káčou!“ To už nevydržím a míním se přesunout od ložnice, abych mohl sledovat, jak to ti dva spolu dělají. Když vstanu, jen cítím jak mi po koulích a nohou teče Karlovo semeno vytékající z mojí uspokojené zadnice, která se jeho péru poddala možná až příliš a je stále docela uvolněná. Je to ale docela příjemný pocit. Když nenápadně nahlédnu do ložnice, spatřím Karla ležícího na posteli, kterak si drží rukou své tvrdé péro a má žena se na něj právě hodlá nasednout. Rukama si snaží co nejvíce roztáhnout svou nadrženou škvíru, aby do ní mohlo vniknout Karlovo péro. To do ní kupodivu zajede na první pokus a hned pěkně hluboko a má žena vyjekne: „Do prdele, to je macek!“ Zapře se rukama o Karlovo břicho, on si ji svými medvědíma rukama chytne za půlky a ona začne na jeho péru dovádět jako nějaká divoška. Její nářky a sténání jsou náramně hlasité, při každém průniku Karlova péra do hloubi její škvíry se jen ozve skvostné: „Áááách…“ Karel ochotně nastavuje své péro vstříc její rozdováděné škvíře a neopomene poznamenat: „Takovou díru bych potřeboval doma, och, moc dobrá, moc dobrá káča…“ Když začne mou ženu tahat za bradavky, svírat jí je tvrdě mezi prsty, stává se z ní opravdová dračice, která je ochotna si do své škvíry Karlovo péro zalomit, jen aby si ho ve svém nitru co nejvíce užila. Je až s podivem, že to Karel a jeho péro dává, ale i on krásně sténá a naplno si užívá chvíle, kdy je jeho péro v sevření ženiny chtivé škvíry. Po té, co si přitáhne mou ženu na sebe, ještě několikrát do ní zasune své péro tak napůl a záhy nastává chvíle, kdy se Karel řádně vycáká do ženiny škvíry. Když z ní vyjede jeho péro, mohu pozorovat, jak z ženiny rozdováděné díry krásně teče jeho semeno. On si jen povzdechne: „Kdyby mě Máňa viděla, jak tady dovádím s jinou káčou, ta by mě hnala.“ Žena těžce slézá z Karla, padne na postel vedle něj a rukou si hladí svou, od Karla důkladně protaženou škvíru. Já jen pozoruji, jak ji má rudou a otevřenou, jako by se jí ani nechtěla zavřít. Pak se ztrácím a usínám. Ráno si s Karlem dopřáváme společnou snídani a pochvalujeme si, jak se nám to všem večer líbilo. Karel nakonec řekne: „No už budu muset za tou svou káčou, ale někdy si to tady rád zopakuju.“ Poté zmizí z našeho bytu a má žena si povzdechne: „Jsem taková natržená…“ V dobrém rozmaru utrousím: „Hned po ránu jsi nadržená?“ Ona se zamračí a řekne: „Troubo, já jsem říkala natržená, ne nadržená!“ „Ale nechat se natrhnout takovým pérem bylo dobrý nebo ne?“ vyzvídám. „Och, moc dobrý,“ povzdechne si má žena, což vyznělo jako příslib, že případnou další Karlovu návštěvu u nás by uvítala.
