Kněžna Sabina seděla na pohovce. Před ní klečely dvě ženy - její nová služka Zizi a její subka. Zizi byla starší, ale prakticky nezkušená a s Kněžnou podepsaly Smlouvu o službě teprve před pár hodinami. O subce obě věděly jen to, že oslovila Sabinu na internetu s velmi pokornou a odevzdanou žádostí a Sabina se rozhodla využít ji pro svoje pobavení.
Subka byla mladá, drobná dívka s jemnými rysy. O tom, že jde o trans osobu vypovídal jen penis trčící mezi jejíma nohama. Z něj přávě teď stále ještě odkapávaly zbytky spermatu. Subka se před pár vteřinami vystříkala bez svolení Kněžny.
Zizi podle příkazu Kněžny posunovala docela velký, staře vypadající kufr nebo spíš truhlu z kůže, dřeva a kovu. O jeho obsahu zatím věděla jen to, že bude souviset s trestem subky a Kněžna jej potřebuje mít na dosah.
Kněžna se stále ještě bavila roztíráním semene subky po jejím obližeji zatímco čekala než služka dokončí svůj úkol. Teď už ji jen pobídla, aby jazykem dočistila zbytky, které stále byly na její dlani a mezi prsty. Zbytek si s klidem a smožjemostí utřela do jejích rovných, tmavých vlasů. Pak její hlavu stlačila na zem u svých nohou, kde stále bylo několik zapomenutých loužiček chladnoucího a řídnoucího semene.
"Otevři to, služko."
"...a ty se dívej, subko."
Rozkázala Kněžna svým dvěma hračkám. Subka natočila hlavu tak, aby viděla správným směrem a tvář držela přitisknutou k zemi. Kněžna se nad ní pomalu naklonila a nohou došlápla zezadu na její krk, aby ji v pozici zafixovala.
Zizi se konečně podařilo vypořádat s mechanismem zavazadla, které se dalo rozložit do několika úrovní. Subce i Zizi se tak nabídl pohled na pečlivě vyskládanou sbírku rákosek, důtek, bičíků, kožených plácaček a dalších nástrojů větších i menších, které truhla obsahovala.
Subce se v hlavě rozjely fantazie, vzrušení i strach z toho, co ji nevyhnutelně čeká. Upřeně sledovala připravené nástroje a zbytky tekutin na jejích ústech a nose měnily její těžké oddechovaní na chraptivý zvuk.
Sabina jen předstírala, že si vybírá správný nástroj. Mnohem víc vzniklou situaci nechala pár vteřin jen plynout, aby si vychutnala hmatatelnou nervozitu obou žen před sebou. V jejím úsměvu byla sebejistota a povýšenost, ale taky ženská laskavost, vděk a radost z oddanosti a podřízenosti, kterou jí teď obě zahrnovaly.
Nakonec sáhla po široké kožené plácačce. Slyšela, jak oddechování pod její nohou ještě zesílelo, což u ní vyvolalo ještě spokojenější úsměv.
"Víš, cos provedla, subko?"
"Stříkala jsem bez dovolení, Kněžno."
"A co to znamená?"
Ticho.
Rána plácačkou přes vystrčený zadek subky za sebou nechala dobře patrný červený obdélník..
"...selhala jsi."
"...zklamala jsi svoji Kněžnu."
"Moc mě to mrzi, má Kněžno."
"...ano, selhala jsem, má Kněžno."
"Nemyslíš si snad, že tvoje tělo nebo tvoje vzrušení patří tobě, že ne?"
"Ne, Kněžno."
"Komu patří?"
Ticho.
Další rána.
"Vám, Kněžno."
"Nahlas a celou větou."
Další rána upozornila subku na nedostatečnou odpověď.
"Moje tělo patří jenom Vám, Kněžno."
"...můj orgasmus patří jenom Vám, Kněžno."
"...nesmím se udělat bez Vašeho svolení, Kněžno."
"Tak jakto, že jsi se udělala?"
Další razantní rána zatřásla drobým zadkem i stehny subky.
Bez odpovědi.
"Ty se dobře dívej, jak se to dělá, služko."
"...tak jakto, že jsi se udělala, čubko?"
Další rána změnila odstín červené na zadku subky v místě, které si Kněžna stihla oblíbit, a přidala texturu několika prásklých žilek pod kůží.
"Omlouvám se, Kněžno. Selhala jsem, Kněžno. Jsem jen neschopná, nadržená čubka, má Kněžno."
"A co se stane zlobivým holkám, který stříkají bez dovolení, čubko?"
"Dostanou trest, Kněžno."
"Dostanou trest.."
Zopakovala Kněžna správnou odpověď a přidala další tři rány.
"Narovnej se, subko."
Sabina sundala nohu ze subčiných ramen a nechala ji vrátit se do klečící pozice. K nánosu tělních tekutin na jejím obličeji teď přibyly i slzy, které s sebou unášely i barvu černých očních linek.
"Neplakej, čubko." Pohladila Sabina subku laskavě po tváři a setřela část slz.
"...dostaneš za svoje selhání výprask a všechno bude zase v pořádku."
Subka s lítostivým výrazem několikrát vděčně přikývla.
"Služko, doufám, že ses dobře dívala, jak se to dělá. Chci, abys teď dala výprask téhle subce místo mě. Můžu se v tom na tebe spolehnout?"
Zizi nezaváhala. Kněžna jí dala úkol.
"Ano, Kněžno."
Jako kdyby přepnula do pracovního režimu. Vzala si od Kněžny plácačku, kterou jí podávala. Krátce si promyslela, jak takovou činnost vykonat co nejlépe. Uslyšela zvuk úderu, který byl skoro stejný jako ty, které slyšela před tím. To jí ujistilo, že zadaný úkol vykonává správně a začala na subčin zadek sázet další rány. Pravidelně. Přesně. Bez emocí.
Sabina se opět pohodlně rozvalila na sedačce. Subku použila jako podnožku a položila si jednu nohu nahoru na její rameno. S rozkoší se zaposlouchala do zvuku plácačky dopodající na zadek subky. Vypadalo to, že subčino sténání pro ni zní jako ta nejkrásnější milostná píseň, u které se teď začala věnovat svému klínu.
"A víš, kdo se tady naopak smí udělat, kdykoli potřebuje, subko?"
Usmála se spokojeně Sabina a dál u toho nerušeně prozkoumávala záhyby ukryté ve svých chloupcích.
"Vy se smíte udělat, kdy potřebujete, Kněžno. Vy smíte cokoliv, Kněžno"
"Ano, já můžu dostat jakékoli uspokojení, kdykoli na něj dostanu chuť... A zrvona teď mě moc vzrušuje výprask, který dostáváš, subko."
"Sneseš toho dost, abych si to užila?"
"Ano, Kněžno. Děkuju, Kněžno."
Subka odpověděla s vděčným přikyvováním.
"Bude to hodně záležet i na služce, jak dlouho to bude trvat.."
Sabina se s úsměvem zadívala na Zizi, kterou zmínka o ní na okamžik vytrhla ze soustředění.
"...vypadá to totiž, že mezi váma není jen jedna nadržená čubka."
Z poza polštáře na sedačce vytáhla Kněžna služčiny kalhotky. Byly to ty, které si po večeři se Sabinou vyslékla když se převlékala do uniformy. Ty které měla na sobě dopoledne, když si četla smlouvu s pravidly o službě. Ty, které při čtení smlouvy tak prosytila svými šťávami, že většina černé látky teď byla spíš bílá, nebo při nejmenším šedá.
Zizi tušila, že na její kalhotky dojde. Stud, který teď za svoje předchozí vzrušení cítila byl o to větší, že u toho byl další člověk. Cítila nával horkosti, který se jí valil do tváří. Přesto se dál soustředila jen na svou práci.
Kněžna kalhotky chvíli se zalíbením prozkoumávala. Potom si je přistiskla k obličeji. Zhluboka se nadechla. Začala intenzivně masturbovat.
Subka byla opět jako v tranzu. Její pozice v kleče, navíc s Kněžninou nohou na ramenou začínala být nepohodlná. Rány byly bolestivé. Byla v centru dění, ale současně byla ta jednoznačně nejníž postavená, kterou trestá pouhá služka, zatímco Kněžně slouží jen jako podpěrka nohy při masturbaci. Přesto jediné na co myslela, byla naděje, že zvládne svůj úkol, že dobře poslouží Kněžně a odčiní tak svoje selhání. Cítila zoufalství i naději, bolest i vzrušení, degradaci i hrdost, cítila svou submisivitu, cítila štěstí.
Sabina dál hlubokými nádechy prosycovala svůj nos a ústa vůní Zizi. Slyšela údery plácačky na subčině zadku a její reakce, které se teď změnily na tichá, vděčná zakňučení. Vzrušení a oddanost, které jí obě ženy teď dávaly intenzivně pocítit ji dostávaly do stavu, ve kterém zcela ztrácela kontrolu.
Najednou jako kdyby slyšela jen intenzivní tlukot svého srdce. Cítila hořko-slanou chuť na kalhotkách, které občas její ruka zasunula až do jejích úst. Cítila hebkost a měkkost svých velkých ňader, když je tiskla. Vnímala horkost a silné sevření prstů, které měla v sobě. Až ucítila horkou vlhkost, která zaplavila její ruku a celý prostor mezi jejími stehny. Prožívala orgasmus.
Sabina stačila jen drobným gestem vyzvat Zizi k ukončení výprasku. A aniž by teď o obě z nich jevila další zájem, spokojeně se uvelebila za zavřená víčka a sepnuté paže.
Zizi nebylo úplně jasné, co se s ní děje. Měla pocit z dobře odvedené práce, přesto se cítila silně odtržená od své Kněžny. To ona chtěla být ponižovaná, to ona pro ni chtěla prožívat bolest. Nedokázala se ovládnout a instiktivně upustila plácačku a přitiskla svou tvář ke Kněžniné noze.
Sabina si spokojeně začala prohlížet realitu okolo sebe, do které se vrátila ze svého vlastního světa. Viděla subku, která se stále třásla ve stavu intenzivního vypjetí. Na svém chodidle na zemi cítila Ziziny ruce a tvář, které tam byly jako přilepené.
"Sednout na paty, subko. Ruce na stehna. A dýchat pomalu..."
"Zvládla jsi svůj trest."
"A copak to mám tady.."
Zvedla za vlasy služčinu hlavu a nesměoravala její pohled k sobě. Zizi uslyšela mokré plesknutí a ucítila několik drobných kapek dopadajících na její odhalený hrudník, když jí Kněžna několikrát lehce plácla přes tváře svojí stále mokrou rukou.
"To víš, že jsi moje.."
Mokré prsty nacpala služce do pusy a znovu se uvolněně a spokojeně ponořila do měkkých polštářů sedačky.
