Zizi už třetí den leželo v hlavě, jak se vlastně k situaci se Sabinou postavit. Ve fantaziích ji to neskutečně lákalo, ale v reálném životě si to nedokázala představit. A co když to celé jen špatně pochopila? Uběhl další den a začínala pomalu upadat do pohodlného rozhodnutí nechat to radši být a věnovat se práci. Další den odpoledne jí přišel email. "Dnes přesně ve tři tě čekám v kanceláři.…

Služka Zizi z vedlejšího pokoje slyšela hlasy - Kněžna Sabina tam rozhodně nebyla sama. Věděla, a vlastně v to i doufala, že Kněžna bude dál testovat její odhodlání oddaně jí sloužit. I když toho spolu ještě mnoho nezažily, cítila se v jejích rukou bezpečně a věřila jí. Uniforma, kterou měla na sobě, nekompromisně odhalovala všechny části těla, které člověk obvykle chce mít před cizími lidmi…

Zizi byla rozhodnutá, že dnes vstoupí do služby ke své Kněžně. Bylo to jiné než když za ní šla poprvé do kanceláře. Tehdy nevěděla skoro nic. Teď už tušila, co ji čeká, nebo si to alespoň představovala podle pravidel, která jí Sabina dopoledne poslala. Sabina jí jinak vlastně nenapsala skoro nic. Jen chtěla, aby si nechala kalhotky, ve kterých si Smlouvu četla. To nejspíš znamenalo, že je bude…

Zizi bylo třicet. Pracovala jako grafická designérka a byla v tom očividně dobrá. Měla hodně krátké odbarvené vlasy, potetované ruce a chlapeckou figuru, kterou ještě zdůrazňovala ňadry staženými ve sportovní podprsence a zálibou v tmavých unisex košilích. Lidé z jejího okolí ji měli rádi, přestože to byl asi ten nejnaštvanější člověk, jakého znali. Nikdo si nepamatoval, že by někdy měla nějaký…

Kněžna Sabina si přitiskla ruku své služky Zizi na prsa a ještě chvíli klidně oddychovala po doznívajícím orgasmu. Její tep se postupně zpomaloval, ale tělo zůstávalo uvolněné a vláčné. Zizi cítila pod dlaní teplo její kůže i drobné zachvění, které ještě úplně neodeznělo. "A ještě dvě zajímavosti ti o téhle subce řeknu…" "Ukaž nám prsa, subko." Subka klečící před pohovkou poslušně vystrčila…

V Zizi se toho odehrávalo hodně. Věděla, že jí Sabina dala čas na rozmyšlenou schválně, že to byla další zkouška. Za celý večer, noc ani ráno jí ale ani na chvíli nepřišla na mysl jediná známka nejistoty. Nešlo o rozhodování mezi dvěma možnostmi. Šlo spíš o postupné uvědomění si něčeho, co už vlastně dávno věděla. Nakonec Sabině napsala stručně. "Chci Vám patřit, kněžno." Odpověď přišla během…