Všechno to začalo ráno, když mě snad poprvé v životě šíleně chytla záda. Byla to ta tupá, ochromující bolest, která mi při každém nadechnutí vystřelovala z kříže až do kyčlí. Každý pohyb byl čistým utrpením a já se cítila jako stařena. Když jsem se konečně dotrmácela k Jitce, mému dvojčeti, a zazvonila, otevřela mi s nechápavým výrazem. „Teda, ty vypadáš... Co se děje?“ vyjela na mě ségra hned ve dveřích. „Záda... kříž... nemůžu se ani narovnat,“ hlesla jsem vyčerpaně a opřela se o futra. „Volám ti dvě hodiny, máš zase vypnutý mobil!“ „Sorry,“ zamumlala Jitka a pustila mě dál. Svalila jsem se u ní v obýváku na gauč. „Jitko, prosím tě, ty máš toho známého maséra, že jo? Vzal by mě dneska? Já se jinak nezvednu.“ Ségra se jen zasmála. „Normálně se k němu nedostaneš, má plno na měsíce dopředu. David je v tomhle fakt třída.“ Pak se na mě ale dlouze podívala a v očích jí blýskl ten její známý šílený nápad. „Ale... vlastně to není špatný! Vydrž, zavolám mu.“ Slyšela jsem ji z vedlejšího pokoje, jak do telefonu laškuje: „Davide? Ne, je to nutný, vážně mě berou záda... Ok, za půl hodiny? Přijdu.“ Koukala jsem na ni s nadějí, když se vrátila. „Tak co?“ „Vezme tě,“ usmála se vítězoslavně. „Půjdeš tam místo mě.“ „Ok, jako obvykle,“ dodala jsem se spikleneckým úsměvem. Jsme si podobné jako vejce vejci – stejná postava, stejné křivky, stejný odstín vlasů, jen úplně jiné povahy. Už od dětství jsme naši podobu občas zneužívaly a tohle byla další příležitost, i když jsem netušila, kam až to zajde. „Víš, on mě miluje a udělá pro mě cokoliv,“ pokračovala Jitka. „Ale musíš vypadat přesně jako já.“ Vytáhla ze skříně svoje oblíbené přiléhavé šaty, které víc ukazovaly, než zakrývaly, a černé krajkové prádlo. „Tady, vezmi si tohle. V tomhle mě zná nejlíp. A nezapomeň se navonět mým parfémem.“ „Ok,“ vyhrkla jsem, když jsem se nasoukala do jejích šatů, které na mně seděly jako druhá kůže. „Jo. Ale hlavně tam moc nemluv, ať tě nepozná po hlase. Prostě tam jen lež a užívej si to!“ Davida jsem neznala, nikdy předtím jsem ho neviděla. Když jsem dorazila do studia, srdce mi vynechalo úder. David byl vysoký, svalnatý chlap s pohledem dravce. Stál tam v upnutém bílém tričku, pod kterým mu při každém pohybu hrály svaly. Hned co mě uviděl, rozzářil se. „Ahoj, Jitko,“ usmál se a bylo na první pohled vidět, že je z mojí sestry úplně paf. „Tak co?“ zeptal se měkce a sjel mě pohledem od hlavy k patě. „Hele, dneska mě vážně berou záda,“ vyhrkla jsem nervózně. „Ok, pomůžu ti. Svlékni se.“ Zatímco se otáčel pro olej a připravoval lůžko, shodila jsem ze sebe šaty. Stála jsem tam před ním jen v černých krajkových kalhotkách. David se na mě podíval a obočí mu vyletělo nahoru. „Co ty kalhotky?“ ohradil se věcně, ale s jiskrou v oku. Cítila jsem, jak mi krev stoupá do tváří. Ruce se mi na vteřinu zastavily na lemu krajky a já se na něj nejistě podívala. „Promiň... to ty záda...“ vydechla jsem omluvně. „V klidu,“ řekl David hlubším hlasem a udělal krok ke mně. „Přece se přede mnou nebudeš najednou stydět. Uvolníme to všechno. Stáhni je a lehni si.“ Poslechla jsem ho. Uložila jsem se na lehátko a on přes mě jen lehce přehodil ručník, který sotva zakrýval zadeček. „Ty jsi dneska vážně nějaká divná,“ usmál se, a aniž by čekal na odpověď, odhodil i tu poslední zábranu stranou. Ručník sklouzl na zem a já tam zůstala ležet úplně nahá, vystavená jeho pohledu. Ležela jsem na břiše, obličej zabořený v otvoru masážního stolu, a cítila, jak se mi do plic dere vůně eukalyptu a jeho pánského parfému. Davidovy dlaně dopadly na mou kůži. Byly neuvěřitelně horké, těžké a hned při prvním doteku mě prohnala vlna vzrušení. Začal pomalými, táhlými pohyby roztírat olej po mých ramenou a páteři. Místností se ozývalo jen lepkavé mlaskání oleje mezi jeho dlaněmi a mou kůží. Každý jeho hmat byl neskutečně silný. Dlaněmi mi sjížděl stále níž, až se zastavil u kříže. „Tady to máš úplně v uzlech,“ zamumlal a přitlačil palci u spodní páteře tak silně, že jsem se prohnula a z hrdla se mi vydralo tiché zamručení. Davidovy dlaně nečekaně sklouzly níž a s naprostou samozřejmostí začaly hníst mé hýždě. Pocítila jsem, jak se mi prsty u nohou kroutí blahem. Jeho dlaně kopírovaly oblouky mého zadku, zvedaly mou kůži a svaly a drtily je v pevném sevření. Pak zajel hlouběji mezi mé půlky a začal tam pracovat krouživými pohyby palců. Cítila jsem, jak se mi tekuté horko stéká z kříže přímo do rozkroku. Slyšela jsem svůj vlastní dech, který se v tom tichu stal trhavým a mělkým. David se uchechtl. „Tak co tvůj Honza? Pořád je to stejný, nebo se konečně rozhoupal k něčemu víc?“ „Hmm...“ zamumlala jsem zoufale do lehátka. Došlo mi, že Jitka mu o svém milostném životě musela vyprávět všechno. „No, podle toho tvýho hmm to vypadá, že tě pořád spíš jen štve,“ řekl David a jeho hlas teď zněl nebezpečně blízko mého ucha. „Ale dneska jsi nějaká ztuhlá hlavně tady dole. Musíme to uvolnit úplně.“ Nalil si na dlaně další dávku oleje a začal mi hníst zadek s takovou dravostí, jako by mu to tělo patřilo odjakživa. Pleskání jeho dlaní o mé nahé hýždě se mísilo s mým tichým lapáním po dechu. „Vsadím se, že Honza tě takhle nepohladil, ani nepamatuješ,“ pokračoval a v jeho hlase byl nádech jízlivé dominance. Najednou jednou rukou pevně chytil můj bok, prsty se mi zaryly do pánve a přitlačil mě k lehátku tak silně, že jsem se nemohla pohnout. Druhá ruka, kluzká od oleje a neuvěřitelně horká, začala sjíždět po vnitřní straně mých stehen. Cukla jsem sebou a instinktivně se pokusila sevřít nohy k sobě. „Ale no tak,“ zamumlal David a jeho ruka na mém boku mě nekompromisně udržela v pozici. „Neříkej mi, že jsi najednou zapomněla, jak to máš ráda. Prostě se uvolni a nech mě dělat moji práci.“ Jeho prsty se bez jediného zaváhání vnořily do mého rozkroku. Už jsem neodporovala. Jeho dravost a jistota mě úplně paralyzovaly. Pokojem se neslo to syrové, vlhké mlaskání, jak jeho prsty začaly pracovat hluboko v mém klíně. Začal kroužit přesně na tom místě, které mi v tu vteřinu poslalo do mozku první výboje čisté rozkoše. Cítila jsem, jak se mi prostředníček zajíždí hluboko dovnitř, zatímco palcem drsně dráždil můj klitoris. V hlavě mi třeštilo – byla jsem tam jako Jitka, ale ta slast patřila jen mně. David věděl přesně, kam zatlačit, jaký rytmus zvolit. Moje vnitřní svaly se kolem jeho ruky začaly zběsile svírat. „Aaaaaah...! Bože!“ Vykřikla jsem do ticha místnosti a můj hlas se zatřásl v nekontrolovaném orgasmu. Tělo se mi prohnulo do luku, prsa se přitiskla na stůl a já cítila, jak ze mě v divokých vlnách odchází veškeré napětí i ta tajná touha, kterou jsem v sobě roky dusila. David mě nepustil, dokud se poslední záchvěv mého těla neuklidnil. Pak mě ještě chvíli jen tak konejšivě hladil po hýždích, zatímco jsem lapala po dechu. Ozvalo se hlasité plesknutí, jak si David o sebe otřel dlaně a pak je utřel do ručníku. „Teda, Jitko... dneska jsi byla nějaká hlučná,“ uchechtl se s vítězoslavným podtónem. „Obvykle jen tiše vrníš. Ten tvůj tě musel fakt nechat vyhládnout. Každopádně, hodina je pryč a za dveřmi už mi někdo podupává.“ Zabořila jsem rozpálený obličej do lehátka a jen doufala, že mě po hlase vážně nepoznal. David se na chvíli zamyslel a pak dodal: „Víš co? Přijď ještě ve čtvrtek v půl čtvrtý. Dřív vážně nemůžu, ale musíme ty tvoje záda dorazit pořádně.“ Jen jsem mlčky kývla. Oblékala jsem se třesoucíma se rukama a nohy mě sotva nesly. Když jsem vyšla ze studia a sedla do auta, okamžitě jsem vytočila Jitku. Zvedla to po prvním zazvonění a už v telefonu bylo slyšet, jak se potutelně uchechtává. „Tak co?“ vyhrkla nedočkavě. „Už tě záda nebolí? Jaká byla masáž?“ „Ty potvoro!“ vydechla jsem do telefonu a cítila, jak se mi znovu vrací krev do tváří. „Proč jsi mi sakra neřekla, že s tebou David dělá i... tohle?“ Jitka se do telefonu rozesmála tak nahlas, až jsem musela telefon odtáhnout od ucha. „Jo, to jsem ti zapomněla říct! Ale uznej sama, ségra... ty záda tě teď už vážně netrápí, co?“ Zmlkla jsem a dívala se na sebe do zpětného zrcátka. Měla pravdu. Záda mi povolila úplně, cítila jsem se lehce a svěže. Ale i tak jsem věděla, že tam ve čtvrtek v půl čtvrtý budu stát znovu. Ne kvůli bolesti, ale pro jistotu. A hlavně kvůli těm horkým dlaním a tomu vlhkému mlaskání, které mi ukázalo svět, o kterém se mi ani nesnilo.
Poznámka autora: Zítra začíná „Deník Larydy“. Doufám, že se přidáte a v komentářích mi napíšete, co všechno se podle vás může stát. Těším se na vaše nápady! Riven Vale
