Sledovala jsem ty dva u snídaně a v duchu jsem se musela smát. Marek na mě upíral pohled plný té své typické psí oddanosti; byl mi neskonale vděčný za „můj“ včerejší výkon, který ho očividně naprosto odzbrojil. A moje sestra? Ta s pohledem zabodnutým do šálku čaje předstírala, že v místnosti vůbec neexistuje. Ale já viděla, jak se jí chvějí prsty na porcelánu. Byla stále ještě rozrušená z té včerejší záměny – z té vteřiny, kdy se její slušnost a morálka definitivně rozplynuly v Markově náruči. Zatímco oni dva se utápěli v rozpacích a tichém vděku, já jsem si uvědomovala něco úplně jiného. Došlo mi, že to, co mě včera v noci přivedlo k tomu báječnému, drtivému vrcholu, nebyl Marek ani sestra. Byla to ta čistá dominance. Fakt, že se Klára pod mým tlakem zlomila a plnila mé němé rozkazy, mě spaloval víc než cokoli jiného. Ta moc nad ní byla opojnější než jakýkoliv fyzický dotek. Celému tomu divadlu však chybělo k dokonalosti jediné – aby se mé vůli podřídil i Marek. Aby přestal být jen nevědomým účastníkem a stal se loutkou, která se mi s otevřenýma očima odevzdá přesně tak, jako to udělala ona. Musela jsem rozehrát dvojí hru. První přišel na řadu Marek. Byl jako štěně – milý, ale bez vlastního nápadu, stále ještě utopený v dozvucích té noci. „Včera to bylo... super,“ pošeptal mi spiklenecky, když jsme na moment osaměli v kuchyni. Jen jsem se záhadně usmála a přejela mu prstem po čelisti. „Tak to se ti bude líbit dnešní večer, Marku,“ odpověděla jsem a sledovala, jak se mu v očích rozsvítila dychtivost. Pořád neměl ani tušení, že včera šukal mou ségru. Kláru jsem si „podala“ v koupelně. Přitiskla jsem ji k umyvadlu tak prudce, až nadskočila. „Tak co? Líbilo se ti to včera?“ zeptala jsem se s předstíraným zájmem, zatímco jsem sledovala její tepnu na krku, jak splašeně bije pod kůží. Klára jen krátce, odevzane kývla. „Hodně?“ naléhala jsem a přitiskla se k ní blíž, aby cítila, že z téhle místnosti neodejde, dokud mi nedá, co chci. Viděla jsem na ní, jak moc se stydí si to přiznat, ale ten lesk v jejích očích ji prozrazoval. „Jo,“ vydechla nakonec. „Dobře. Tak večer druhé kolo. A tentokrát podle jiných pravidel... tentokrát tě uvidí,“ řekla jsem chladně. Klára se na mě prudce podívala a v očích jí kmitl záblesk čisté paniky. „Moni, prosím... včera to bylo dobré jen proto, že on nevěděl, že jsem to já. Myslí si, že jsi to byla ty!“ „A dnes večer to budeš skutečně ty! Chci vidět, jak si tě bere,“ opáčila jsem tvrdě. „To je šílený, on mě uvidí nahou... uvidí, že jsem to já?“ zakoktala se. „Hmm, ale můžeš si vzít pro začátek košilku, když se tak hrozně stydíš,“ ucedila jsem. Klára ztuhla. Viděla jsem, jak z ní vyprchala poslední stopa vzdoru. Ten děs z toho, že bude odhalena, byl silnější než stud z toho, že bude viděna. Nechala jsem ji tam stát u umyvadla s pocity, které ji zevnitř pálily víc než horká voda ve sprše. Věděla, že dnešní večer už nebude o anonymitě, ale o naprostém obnažení před ním i přede mnou. Celý den jsem Marka jen nenápadně škádlila. „Co to bude dneska?“ ptal se mě každou chvíli. „Uvidíš něco velmi zajímavého, ale musíš poslouchat stejně jako včera, když jsem tě svázala,“ odpověděla jsem mu s tajemným úsměvem. „Dobře,“ přitakal bez váhání. Večer jsem se na svou roli připravila jako na premiéru. Když jsem se před ním převlékla do černého krajkového prádla, které se mi dráždivě zařezávalo do kůže, Marek na mě mohl oči nechat. Chtěl se mě dotknout, ale já ho rázně zastavila. „Ne! Vydrž! Dneska to bude po mém,“ rozhodla jsem chladně a do ruky jsem vzala tenký proutek, který jsem si odpoledne uřízla na procházce. Nebyl pro bolest, ale jako symbol toho, kdo tady udává rytmus. „Marku! Dneska to bude o absolutní poslušnosti,“ otočila jsem se k němu a švihla proutkem do vzduchu, až to hvízdlo. „Budeš mě poslouchat na slovo?“ Marek na mě koukal, v očích měl směsici zmatku a dravého vzrušení. „Hmm, jasně,“ zamumlal. „Ne! Tady se říká jen: Ano, Moniko!“ opravila jsem ho ostře. „Ano, Moniko,“ řekl, aniž by tušil, do čeho se právě upsal. „Dobře. Tahle hra je o tvé poddanosti. Jakmile něco řeknu, ty to uděláš. Nebudeš se ptát, nebudeš se divit a už vůbec nebudeš odporovat. Rozumíš?“ „Ano,“ odpověděl znovu, teď už o poznání pevněji. „Dobře, tak začneme. Svléknout tričko!“ nakázala jsem. Hned poslechl. „Pomaleji! Musím tě naučit trpělivosti. Teď kalhoty... a nespěchej. Chci tě vidět nahého a odevzdaného dřív, než tě pustím ke svému dárku.“ Marek se začal pomalu vysvlékat z džínů, oči upřené na mě, zatímco já jsem se opřela o rám dveří a tichým poklepáváním proutku o své stehno mu dávala najevo, že teď je jen hercem v mém scénáři. Netušil, že za těmi dveřmi už stojí Klára v té své bílé košilce, celá se klepe a čeká na můj povel. „Úplně všechno, Marku. Do naha,“ zavelela jsem. Marek shodil i zbytek prádla a zůstal tam stát, přesně tak, jak ho Bůh stvořil. Sledovala jsem ho s neskrývaným zájmem. Jeho penis byl polotuhý, líně se pohupoval a pulzoval v očekávání. Cítila jsem, jak mě to jeho odevzdání vzrušuje. Přešla jsem k posteli a s naprostým klidem se na ni natáhla, podepřela si hlavu rukou a nohy v černých punčochách jsem nechala svůdně roztažené. „Lehni si na záda,“ pokynula jsem mu proutkem na místo vedle sebe. Marek poslechl jako zhypnotizovaný. „A teď mě budeš bavit. Začni se předvádět. Chci vidět, jak moc mě chceš. Honit. Teď.“ Marek na mě na vteřinu překvapeně pohlédl, ale můj přísný výraz ho okamžitě vrátil do role. Položil ruku na svůj rozkrok a začal se pomalými, rytmickými pohyby dráždit. „Dívej se mi u toho do očí, Marku,“ přikázala jsem mu. „Dělej to pro mě. Chci tě vidět úplně tvrdého, dřív než ti dovolím cokoli jiného.“ Marek zrychlil. Dech se mu prohloubil a oči mu začaly tmavnout dravostí. Netušil, že ho jen připravuju. Že ta tvrdost nebude patřit mně, ale Kláře, která za dveřmi slyší každý jeho vzdech. „Stačí,“ řekla jsem najednou a on okamžitě ruku zastavil. „Zůstaň takhle. Přesně takhle tě chci mít. A teď... teď přijde to hlavní.“ Pohlédla jsem ke dveřím a lehce na ně klepla. „Kláro? Pojď dovnitř.“ Dveře se pomalu otevřely. Klára vstoupila do místnosti v bílé košilce, která jí sahala sotva pod zadek. Třásla se tak silně, že se jí lem látky viditelně chvěl kolem stehen. Marek na ni vytřeštil oči. Viděla jsem ten šok, který mu projel tělem. Na vteřinu ztuhl. „K-kláro?“ vydechl nevěřícně. „Moni, co to má znamenat?“ Pokusil se zakrýt rukou, ale já ho okamžitě švihla proutkem přes prsty. „Ruce dolů, Marku! Zapomněl jsi na pravidla? Jen se dívej.“ Přešla jsem ke Kláře a prohlédla si ji. Všimla jsem si krajkového lemu u jejích třísel. „Řekla jsem ti, že máš být připravená, Kláro,“ zasyčela jsem a švihla proutkem o matraci. „Ty kalhotky jsou navíc. Kdo ti dovolil si je vzít?“ Sklopila oči. „Promiň, Moni... já jen...“ „Ticho,“ utnula jsem ji. „Vlastně se mi to hodí. Aspoň bude mít Marek víc práce.“ Otočila jsem se k Markovi, který tam ležel s dechem zadrhnutým v hrdle. „Líbí se ti?“ Marek jen němě, jako v transu, kývl. „A ty, Kláro... pojď sem. Blíž k nám!“ zavelela jsem. Udělala dva nejisté kroky k posteli. Stála tam přímo nad ním – křehká bílá silueta proti jeho nahé síle. „Vzala si tyhle kalhotky, i když jsem jí to zakázala,“ pronesla jsem k Markovi. „Chci, abys je z ní sundal, Marku. Ale tvoje ruce zůstanou tam, kde jsou. Použij jen zuby.“ Proutkem jsem ukázala na matraci přímo před Markův obličej. „Lehni si sem,“ přikázala jsem Kláře. Marek se bez jediného slova odporu začal natahovat k lemu její bílé krajky. Klára zatajila dech. Sledovala ho, jak se jeho zuby opatrně zakously do jemné látky a začaly ji stahovat dolů. Marek se snažil prádlo přetáhnout přes její boky. Klára mu nakonec musela pomoci a instinktivně přizvedla zadeček. Konečně se mu to povedlo. S vítězným zavrčením jí prádlo definitivně stáhl. Klára tam teď ležela ve své košilce, pod níž už však nezbyl žádný úkryt. V ostrém světle ložnice se odhalila její hladce oholená, růžová buchtička, která se pod jeho pohledem už teď leskla vlhkostí. Marek tam zůstal nehybně klečet s jejími kalhotkami v ústech. „Dej mi je,“ zavelela jsem tiše. Marek poslechl okamžitě. Jemná, vlhká látka mi sklouzla do dlaně. Sevřela jsem tu bílou krajku v prstech. Byl to důkaz, že moje pravidla fungují. „Teď se mu ukážeš, Kláro. Zvedni nohy. A pořádně je roztáhni!“ zavelela jsem ostře. Klára se stydlivě nadechla. „Moni…“ zašeptala prosebně. Hned jsem ji ale plácla jejími vlastními kalhotkami přes stehno. S hlubokým, roztřeseným výdechem poslechla. Pomalu přitáhla kolena k hrudníku a roztáhla stehna, čímž se mu otevřela v celé své zranitelnosti. Bílá košilka se jí svezla k pasu a v ostrém světle ložnice teď Marek mohl poprvé naplno a bez překážek spatřit to, co včera v noci jen cítil pod prsty. Její hladká buchtička se v očekávání věcí příštích jemně chvěla. „Pěkná, že?“ zeptala jsem se tichým hlasem. „Ano...“ vzdychl Marek. „Dobře. Tak ji můžeš políbit. Ale pamatuj, Marku – jen jazykem. Tvých rukou se nesmí ani dotknout. Chci vidět, jak ji uctíváš jen svými ústy.“ Marek se k ní začal přitahovat jako magnet. Marek se k ní přisál jako k prameni v poušti. Slyšela jsem to vlhké mlasknutí, když se jeho jazyk poprvé setkal s jejím masitým středem. Klára sebou trhla, z hrdla se jí vydralo tiché, přerušované zasténání. Marek ji lízal s dychtivou precizností. Sledovala jsem, jak se jeho hlava rytmicky pohybuje mezi jejími stehny, a cítila jsem, jak se mi v podbřišku rozlévá žár. Už jsem to nechtěla jen pozorovat. Pomalým pohybem jsem si své prádlo stáhla přes boky a nechala ho bezhlučně sklouznout na zem. „Pokračuj, Marku... nepřestávej,“ zašeptala jsem a začala jsem se sama prsty konečnit, kopírujíc rytmus jeho jazyka. Dívala jsem se na Kláru, jak se pod ním bezmocně kroutí. Ten stud v jejích očích se v tu chvíli definitivně zlomil. Sama jsem se už rytmicky dráždila, prsty mi mizely v mé vlastní rozmočené buchtičce a oči jsem přitom nespouštěla z Markova penisu. „Dost, Marku,“ zavelela jsem tichým, ale nekompromisním hlasem. Marek se okamžitě zastavil. V jeho očích byla čistá prosba. Pomalým pohybem jsem natáhla ruku a sevřela ho. Přejela jsem dlaní po celé té horké, napjaté délce a cítila, jak se pod mou kůží zachvěl. „Můžeš do ní, Marku. Ale ne sám. Chci tě tam dovést.“ Pevně jsem ho sevřela u kořene. Přitáhla jsem si Marka blíž a nasměrovala jsem jeho žalud přesně k jejímu mokrému vchodu. „Dívej se na mě, Marku,“ zašeptala jsem. „Dívej se, jak tě do ní dávám.“ Sledovala jsem jeho oči a pak jsem ho jedním plynulým, silným pohybem ruky zatlačila hluboko do ní. Klára vykrutila záda do luku a pokojem se rozlehlo její hlasité zasténání. Marek se do ní vnořil až po kořen. Nepustila jsem ho hned. Chvíli jsem ho tam takhle držela, uvězněného v ní, zatímco jsem se sama s dravou intenzitou dodělávala. „Teď,“ vydechla jsem. „Teď ji pořádně vyšukej, Marku. Pro mě.“ Teprve pak jsem ho uvolnila a Marek se s divokým zavrčením rozjel. Začal do Kláry bušit s živočišnou zběsilostí. Vzduch v ložnici byl těžký, prosycený vůní sexu a potu. Klára už jen nekontrolovaně naříkala a nohy se jí v křeči třásly. „Marku! Oči na mě!“ vykřikla jsem ostře. „Ven! Teď hned! Do mě! Všechno patří mně!“ Byl to brutální souboj vůle s pudem. Marek se v poslední vteřině vytrhl z Klářina horkého sevření. Klára se s posledním dlouhým výdechem zhroutila do polštářů, ale Marek už patřil jen mně. Vrhla jsem se na záda hned vedle ní. Přitáhla jsem si ho za boky k sobě. „Tady, Marku. Teď!“ Marek se na mě neohrabaně navalil a s hlubokým zasténáním vrazil svůj penis do mé roztopené, mokré buchtičky. V tu samou chvíli ho tělo definitivně zradilo a on se do mě začal vytrácet v dlouhých, pálivých vlnách. Vnímala jsem každý puls jeho svalů hluboko ve mně a cítila jsem, jak mě ta jeho horká nálož konečně posílá přes okraj. Leželi jsme tam všichni tři, lapajíce po dechu. Jakmile ze mě konečně vyklouzl, ucítila jsem ten horký, lepkavý proud, jak mi stéká po stehnech na prostěradlo. Bylo ho tolik... Naplnil mě úplně. Pootočila jsem hlavu ke Kláře. Moje sestra tam jen nehybně ležela. Byla zlomená. „Kláro,“ oslovila jsem ji tichým hlasem. Neodpověděla. Natáhla jsem ruku a prsty, které byly ještě vlhké od našeho spojení, jsem Marka lehce pohladila po břiše. „Byl jsi skvělý, Marku.“ „Kláro,“ oslovila jsem ji znovu, tentokrát pevněji. „Otoč se na nás.“ Klára se pomalu, s očima zarudlýma, přetočila na bok. „Podívej se na něj, jak tam leží,“ ukázala jsem bradou na Marka. „Ale zůstal po něm trochu nepořádek, nemyslíš? Ukliď to, Kláro. Chci, abys ho očistila svými ústy. Každou kapku, která na něm zbyla... mou i jeho.“ Klára na mě vytřeštila oči. Ale pak se podívala na Marka a pak zpátky na mě. Pomalu se po kolenou přisunula k Markovu rozkroku. Klára se sklonila a konečně se rty dotkla jeho vlhkého penisu. Začala ho pomalými, pokornými tahy jazyka čistit. Sledovala jsem Kláru, jak kmitá jazykem, a cítila jsem, že Marek pod jejím dotekem začíná znovu ožívat. „Dost,“ řekla jsem. Vzala jsem proutek a jeho koncem jsem jí nadzvedla bradu. „Pořád si myslíš, že jsi ta slušná sestřička? Marku, ta košilka mi překáží. Svleč ji. Chci ji vidět úplně nahou pod tvýma rukama, zatímco já se budu dívat.“
Marek se na ni vrhl. Uchopil lem košilky a pomalu, centimetr po centimetru, ji vyhrnoval nahoru. Nejdřív se odhalila její bělostná stehna, pak ta růžová puklinka a nakonec její břicho, které se pod náporem strachu a vzrušení splašeně zvedalo. Když jí košilku nakonec přetáhl přes hlavu a odhodil ji stranou, Klára tam zůstala klečet úplně obnažená. V ostrém světle ložnice se jí na bělostné kůži okamžitě naskočila husí kůže. Její ňadra byla plná a pevná, prudce se zvedala s každým jejím roztřeseným nádechem. Bradavky měla vztyčené, tmavé a tvrdé jako dva drahokamy, jak na nich chladný vzduch a naše dravé pohledy zanechaly svou stopu. Působila tak bezbranně, až se mi zatajil dech. „Na čtyři, Kláro. Hned! Dělej ze sebe pejska,“ ucedila jsem. Klára se s tichým vzlykem začala zvedat. Viděla jsem, jak se jí třesou lokty i kolena. Ten pohled na ni byl opojný – úplně nahá, zbavená bílé košilky, klečela na prostěradle jako zlomené zvíře. Její kůže v ranním šeru ložnice působila skoro průsvitně pod mou tíživou přítomností. „Nohy víc od sebe, Kláro,“ zavelela jsem a špičkou proutku jsem jí jemně, ale důrazně přejela po vnitřní straně stehen. „Pořádně se rozkroč. Chci, aby tě Marek viděl úplně celou.“ Klára poslechla, kolena jí na prostěradle ujela o kus dál. Proutek jsem pak přesunula k jejím bedrům. „A prohni ta záda! Vystrč zadeček!“ přitlačila jsem na ni a sledovala, jak se její páteř podvoluje mému tlaku. Teď tam klečela v dokonalé, ponižující póze – s prohnutými zády a vysoko vystrčeným zadečkem a buchtičkou který se krásně leskla. Přešla jsem k ní a zezadu jsem ji chytila za vlasy. Trhla jsem jí hlavou dozadu, až musela vypnout hruď. „Takhle tě chci mít,“ zašeptala jsem jí do ucha. „Podívej se na ni, Marku. Takhle ti ji nabízím. Ber si ji zezadu, jako by ti nepatřila. Chci vidět, jak do ní bušíš, zatímco já ji budu držet.“ Marek na nic nečekal. Přesunul se za ni, jeho kolena dopadla na matraci s tlumeným žuchnutím. Jednou rukou si pevně přidržel její vystrčený zadeček, aby mu nemohla uhnout, a prsty se mu hluboko zaryly do její měkké kůže, až mu pod náporem té síly zbělely klouby. Druhou rukou sevřel svůj horký, pulzující penis a pomalým, dráždivým pohybem přejel žaludem po celé délce její vlhké buchtičky. Klára se pod tím dotekem celá zachvěla. Marek na její vchod zatlačil o něco více, nejdříve jí jen lehce projel pár centimetrů dovnitř, aby pocítila tu drtivou tvrdost, a pak bez sebemenšího varování jedním prudkým pohybem vrazil celou svou délkou hluboko do ní. Sledovala jsem s fascinací, jak se jeho žalud ztratil v jejích hlubinách a jak se Klářina růžová, rozmočená buchtička pod tím náhlým náporem napnula k prasknutí. Klára vyjekla a zaryla prsty do prostěradla, zatímco se pokojem rozlehlo syrové, vlhké plácnutí jejich těl. Ten náraz byl tak silný, že s ní pohnul o kus dopředu, ale já jsem ji dál pevně držela za vlasy a nepustila ji, aby musela ten hluboký, bolestně slastný vpád přijmout bez možnosti úniku. Pustila jsem její vlasy a proutek jsem jí místo toho přiložila přímo na ten vystrčený, ruda naskakující zadeček. Špička proutku dráždivě klouzala po jejích napnutých půlkách, zatímco se do ní Marek v dravém rytmu opíral. „Pořádně, Marku! Ještě hlouběji! Chci, aby zítra nemohla ani chodit, aby si při každém kroku, při každém sednutí, vzpomněla na dnešní večer,“ pobízela jsem ho a cítila jsem, jak mě tahle scéna neuvěřitelně vzrušuje. Prsty jsem klouzala ve své mokré buchtičce jako v transu, neschopná odtrhnout pohled od toho, jak ji Marek svým tělem drtí. Moje vlastní vzrušení bylo tak silné, že jsem se sotva držela na nohou; prsty se mi v tom horkém vlhku pohybovaly úplně samy, zatímco jsem sledovala, jak se Klářin zadeček pod náporem jeho přírazů bezmocně vlní a proutek na její kůži vykresluje mapu mé nadvlády. I Klára už jen nekontrolovaně naříkala, její boky se pod Markovým náporem bezmocně poddávaly. Byla to čistá dominance. Marek byl loutkou mých rozkazů a Klára byla jen hřištěm. Sledovala jsem to zvířecí divadlo a v břiše mě pálil pocit absolutního triumfu. Marek už nevnímal nic jiného než to horké sevření Klářina těla. Slyšela jsem, jak Klára pod ním lapá po dechu orgazmem. Celý její zadeček byl zrudlý od Markových dlaní a kůže se jí leskla potem. „Už budeš, co, Marku?“ zašeptala jsem. „Ven z ní! Teď!“ Marek se s bolestným zasténáním vytrhl. Klára zůstala klečet na všech čtyřech, prohnutá v zádech, s hlavou zabořenou do matrace. Její odhalený vnitřek se dychtivě stahoval naprázdno. „Na ni, Marku. Všechno na ni. Chci ji vidět špinavou od tvé poslušnosti,“ rozkázala jsem a proutek jsem mu namířila přímo mezi Klářiny roztažené půlky. Marek se neovládl. Jeho tělo vybuchlo. Sledovala jsem s fascinací, jak první horká dávka bílého, hustého sémě vystřelila a dopadla Kláře přímo na kříž. Další vlna zasáhla její stehna a stékala dolů k té její růžové buchtičce. Marek se třásl v křeči, oči vyvrácené v slasti, a dál ji značkoval. Syrový, štiplavý pach spermatu okamžitě zaplnil vzduch. Nad tím pohledem se ve mně definitivně všechno zlomilo a vypukl můj vlastní, nekonečně dlouhý orgasmus. Byl tak sladký a intenzivní, až se mi z té dvojité vlny rozkoše úplně podlomila kolena. Cítila jsem, jak se mi nekontrolovaně stahují všechny svaly a jak mě ta horká křeč pohlcuje natolik, že jsem měla pocit, jako bych se v tu vteřinu musela snad i počůrat. Moje tělo se chvělo v rytmu jejich těl a já se jen s vytřeštěnýma očima dívala, jak se mé vítězství mění v tu nejčistší fyzickou slast. Klára tam jen tiše vzlykala, zatímco jí ta horká tekutina stékala po kůži. Vypadala přesně tak, jak jsem chtěla – jako věc, kterou někdo právě použil a odložil. „Podívej se na sebe, Kláro,“ ucedila jsem a prsty jsem přejela po jejím mokrém stehně, nabírajíc na ně Markův náklad. „Podívej se, jak tě Marek vyzdobil.“ Vzala jsem proutek a jeho koncem jsem rozetřela to lepkavé sémě po jejích zádech. „Dneska nebudeš spát čistá. Chci, abys to na sobě cítila celou noc. Každou kapku. Aby ti to připomínalo, že už budeš jen tou slušnou sestrou.“ Otočila jsem se k němu a přejela mu pohledem po těle. „Takhle se mi líbíš nejvíc. Když ji značkuješ podle mých pravidel.“ V ložnici nastalo hrobové ticho. Všechno bylo přesně tam, kde mělo být. Klára nahá pocákána a Marek v mé moci. Tohle nebyl jen sex. Tohle byla poprava jejich starých životů. V tu chvíli jsem věděla, že se mi podařilo je oba úplně zničit a zároveň je k sobě připoutat.
