Vzduch byl těžký, prosycený vůní jehličí a vlhké hlíny. Každý krok po měkké zemi zněl tlumeně, skoro jako by les pohlcoval všechny zvuky… i myšlenky.
Zastavila se. Měla pocit, že není sama.
Pak ho ucítila. Neviděla ho hned – jen ten zvláštní pocit, že je blízko. Příliš blízko.
„Ztratila ses?“ ozval se tichý hlas za ní.
Otočila se pomalu. Stál tam, opřený o strom, a pozoroval ji takovým způsobem, až jí přeběhl mráz po zádech. Nebyl nebezpečný… ale byl intenzivní.
Udělala krok blíž. Možná dva. Sama nevěděla proč.
„Možná,“ odpověděla tiše.
Jeho pohled sklouzl po její postavě, pomalu, bez spěchu. Jakoby si každou vteřinu vychutnával.
Les kolem nich ztichl ještě víc.
Když se přiblížil, cítila jeho přítomnost dřív, než se jí vůbec dotkl. Teplo, které z něj vycházelo, kontrastovalo s chladným večerem.
Jejich vzdálenost zmizela.
Jeho hlas byl najednou těsně u jejího ucha:
„Možná nechceš najít cestu zpátky…“
Zavřela oči.
A na chvíli přestalo existovat všechno ostatní.Otevřela oči jen na okamžik. Stačilo to, aby si uvědomila, jak blízko je.
Jeho přítomnost ji obklopovala, jako by byl součástí toho lesa – tichý, klidný, ale nebezpečně přitažlivý.
„Neměla bys tu být sama,“ zašeptal.
Jeho hlas byl nízký, téměř klouzavý.
Přesto neustoupila.
„A ty bys tu být měl?“ odpověděla, o něco tišeji.
Na jeho rtech se objevil náznak úsměvu.
Udělal krok blíž. Teď už mezi nimi nebyl skoro žádný prostor.
Vzduch se zdál hustší. Každý nádech pomalejší.
Jeho ruka se na okamžik zastavila těsně vedle její – nedotkl se jí hned. Nechal ten moment viset ve vzduchu, jako by věděl, jak moc tím dokáže znásobit napětí.
A pak… jen lehký dotek.
Stačil, aby jí projelo tělem teplo, které nemělo s večerním chladem nic společného.
Les kolem nich zůstával tichý, jako by zadržoval dech.
„Měla by ses bát,“ dodal tiše.
Ale jeho tón nebyl varování.
Byl to slib.
Přesto neuhnula pohledem.
Spíš naopak.
Přiblížila se o ten poslední kousek, který je dělil.
Jejich svět se zúžil na pár centimetrů. Na dech. Na pohledy.
Na to, co se ještě nestalo… ale už se nedalo zastavit.
V tu chvíli si uvědomila, že nejde o to, že by se ztratila.
Ona sem přišla přesně kvůli tomu.
