Danielovi bylo čtyřicet. Žil sám v malém bytě nad starou lékárnou, pil silnou kávu bez cukru a už dávno přestal věřit, že ho ještě něco překvapí. Ženy přicházely a odcházely, ale nikdy nezůstaly. Tvrdil, že mu to vyhovuje. Ve skutečnosti jen zapomněl, jaké to je na někoho čekat. Pak ji potkal. Byla nová doktorka na interně. Třicetiletá, elegantní, s tmavými vlasy staženými do nedbalého culíku a…

Kancelář už dávno potemněla. Většina lidí odešla domů, jen pár světel zůstávalo rozsvícených – a mezi nimi i to její. Klára seděla u stolu, prsty lehce klouzaly po klávesnici, ale myšlenkami byla úplně jinde. Věděla, že by měla odejít. Věděla, že by neměla čekat. Jenže on řekl, že zůstane taky. Dveře se tiše otevřely. „Ještě pracuješ?“ ozval se jeho hlas. Ten klidný, lehce pobavený tón, který ji…

Déšť stékal po oknech chaty a uvnitř bylo dusno od tepla, vína a pohledů, které trvaly až moc dlouho. Klára seděla na gauči a sledovala Simonu. Její přítelkyně se smála, ale oči jí neustále utíkaly k Nele sedící naproti. Každý úsměv mezi nimi vypadal jako malé tajemství. A Klára začínala tušit jaké. „Jdu si dolít víno,“ pronesla Simona tiše. Nela vstala skoro okamžitě. „Já taky.“ Bylo to až…

Motor už dávno ztichl, ale mezi nimi to rozhodně tiché nebylo. Klára seděla těsně vedle Marka, jejich ramena se dotýkala. Venku šuměl les, ale tentokrát jí ten zvuk nepřišel děsivý… spíš vzrušující. „Možná jsme se jen lekli,“ zašeptala, i když sama cítila, že ten okamžik předtím byl až moc skutečný. Marek ji chvíli pozoroval. „Chceš jet pryč?“ Podívala se na něj. Do jeho očí. A pomalu zavrtěla…

Les té noci nebyl tichý. Pulzoval. Každý list, každá větev, každý závan větru jako by reagoval na něco… starého. Primitivního. Nezkrotného. Nina to cítila v kostech. Neměla tu být. A přesto šla dál, hlouběji, až se stezka úplně ztratila. Vzduch byl těžký, vlhký, nabitý něčím, co jí zrychlovalo dech. A pak se zastavila. On už tam byl. Vystoupil ze stínu, jako by byl jeho součástí. Vysoký, temný,…