---
Seděl jsem večer v obýváku, když se ozval zvonek. Otevřel jsem a ve dveřích stála ona – nejlepší kamarádka mé přítelkyně. Měla na sobě volnou černou mikinu a krátkou džínovou sukni, vlasy rozpuštěné.
„Ahoj… můžu dovnitř? Je mi strašně nuda,“ řekla s tím svým zvláštním úsměvem.
Pustil jsem ji dovnitř. Posadila se na gauč, nohy lehce roztažené, a podívala se na mě.
„Dáš mi něco k pití?“
Přinesl jsem jí víno. Sedl jsem si vedle ní. Chvíli jsme mlčeli, pak se naklonila blíž.
„Víš… už dlouho na tebe myslím,“ zašeptala. „Když tady není, představuju si, jaké by to bylo, kdybys mě konečně dotkl.“
Její ruka mi pomalu přejela po stehně.
„Tohle není dobrý nápad,“ řekl jsem chraplavě, ale nepohnul se.
Usmála se a její prsty se posunuly výš, až mi zajely mezi nohy.
„Cítím, že ti stojí,“ zašeptala mi do ucha. „Tak proč to pořád odmítáš? Bojíš se, že bych ti to udělala líp než ona?“
Rozepnula mi poklopec a její teplá ruka mě objala. Začala mě pomalu honit, zatímco se mi dívala přímo do očí.
„Řekni mi, abys přestal… nebo mi řekni, co chceš, abych ti udělala,“ zašeptala a naklonila se ještě blíž, rty těsně u mých.
Její dech byl horký, ruka se pohybovala pomalu a jistě. Čekala na mou odpověď a já jsem cítil, jak se všechno uvnitř mě láme…
---
