Tou cestou ...

Jmenuju se Pavel. Je mi dvaapadesát a ten večer jsem jel z Brna do Prahy sám. Auto bylo tiché, jen rádio občas zašumělo. Venku už byla tma, silnice mokrá po dešti. Světla kamionů mě občas oslnila.

Uviděl jsem ji až na poslední chvíli. Stála na kraji u cedule, malý batoh u nohou, ruka nahoru. Krátká džínová sukně, tenké bílé tričko, vlasy stažené do copu. Zastavil jsem.

„Kam?“ zeptal jsem se, když otevřela dveře.

„Praha. Autobus mi ujel,“ řekla a nastoupila. Posadila se, sukni si trochu stáhla dolů, ale stejně jí to moc nepomohlo. Voněla levným sprchovým gelem a trochu cigaretami.

„Pavel,“ představil jsem se.

„Lucka.“ Usmála se lehce, ale oči měla unavené.

Jeli jsme. Nejdřív bylo ticho. Jen pneumatiky svištěly po mokré silnici. Pak se začala ptát. Co dělám v Brně, jestli tam mám práci, rodinu. Odpovídal jsem krátce. Řekl jsem, že jsem tam byl na montáži a teď už chci domů. Žena je pryč u sestry, děti dospělé.

Ona mluvila víc. Pracuje v kavárně, teď měla volno a jela za kamarádkou. Občas se poškrábala na stehně, prsty jí zůstávaly na kůži o vteřinu déle, než bylo nutné.

„Nevadí ti, že jsem starší?“ zeptal jsem se po chvíli.

Pokrčila rameny. „Spíš naopak. Kluci v mým věku jsou pořád jako děti.“ Podívala se na mě. „Ty vypadáš… klidnější.“

Ruka jí sjela na opěrku mezi námi. Pak pomalu na moje stehno. Nechala ji tam. Cítil jsem teplo přes kalhoty. Srdce mi začalo bít rychleji. Říkal jsem si, že to není dobrý nápad. Že bych měl zastavit a říct jí, ať vystoupí. Ale neudělal jsem to.

„Lucko…“

„Co?“ zašeptala. Prsty se pohnuly výš.

Sjela jsem rukou na její koleno. Kůže měla chladnou od večera. Posunul jsem prsty pod sukni. Byla hladká. Když jsem se dostal výš, zjistil jsem, že nemá kalhotky. Byla vlhká. Lucka tiše vydechla a rozkročila nohy o kousek víc.

„Už dlouho jsem to neudělala se starším chlapem,“ řekla tiše.

Našel jsem odbočku do lesa. Cesta byla úzká, štěrk křupal pod koly. Zastavil jsem auto mezi stromy. Světla jsem nechal svítit na dálku. Venku bylo úplné ticho, jen občas zapraskala větev.

Lucka si sundala tričko přes hlavu. Prsa měla menší, pevná, bradavky už tvrdé. Naklonila se a rozepnula mi zip. Vzala ho do ruky, chvíli si ho prohlížela, pak ho pomalu vzala do pusy. Sála ho opatrně, pak hlouběji. Občas se zakuckala, ale pokračovala. Držel jsem ji za cop a lehce tlačil.

„Pomalu,“ řekl jsem. „Nechci to honit.“

Vylezla ven první. Opřela se o kapotu, zvedla sukni. Stál jsem za ní, rukama jsem jí zajel na boky. Vrazil jsem do ní pomalu. Byla úzká a horká. Lucka zasténala a zaklonila hlavu. Začal jsem se pohybovat. Ne moc rychle. Chtěl jsem to cítit. Její prdel se třásla při každém přirazení.

„Tvrději,“ řekla po chvíli.

Otočil jsem ji. Posadil jsem ji na kapotu, nohy měla na mých ramenou. Teď jsem ji viděl do obličeje. Oči měla přivřené, rty pootevřené. Držel jsem ji za stehna a šel do ní. Kapota lehce vrzala. Lucka začala tiše křičet při každém hlubším vrazu.

Když jsem cítil, že už to nemůžu držet, vytáhl jsem ho. Klekla si na štěrk přede mě. Otevřela pusu. Vystříkal jsem jí to na obličej, na prsa, trochu i do vlasů. Olizovala si to prsty a dívala se na mě.

Sedli jsme si zpátky do auta. Lucka si utřela obličej tričkem. Chvíli jsme mlčeli. Pak se usmála.

„To byla dobrá stopa,“ řekla.

„Přespíš u mě?“ zeptal jsem se.

Přikývla. „Jestli mi pak dáš i do zadku.“

Nastartoval jsem a vyjel zpátky na silnici. Světla aut nám svítila do tváří.