Zrovna včera jsem čtenáři pod povídkou Melouch u Ivy odpovídal na otázku, kde beru inspiraci:
Pořád lidem říkám: když mi někdo tvrdí, že si povídky vymýšlím, má pravdu jen zčásti. Jsou příběhy, které si autor musí vytvořit, ale pak jsou tu ty, které píše sám život. Které z nich jsou které? To už nechám na vás a vaší fantazii.
– Riven Vale
Sotva jsem tato slova odeslal, přistála mi v soukromá zpráva: „Přesně tak. Ty nejlepší povídky jsou ty reálné. Jenže já tu svou neumím napsat... Zkusíš to za mě, Rivene?“
Řekl jsem si: Proč ne? Výzva přijata. Autorkou následujícího příběhu je žena – říkejme jí třeba Michaela. A tohle je její příběh.
Nahý úklid
Přiznávám, udělala jsem průšvih – a rozhodně nebyl malý. Zničila jsem mu auto. A tak přišel trest, na kterém jsme se dávno dohodli. Samozřejmě sexuální.
Trest byl jasný a v jeho očích nebylo místo pro slitování. „Pustíš se do vytírání podlahy, Míšo,“ řekl Marek tím svým klidným, až mrazivě autoritativním hlasem. „Ale má to háček. Žádný mop, žádné pohodlí. Jen ty, hadr a tvoje holé tělo.“
Srdce se mi rozbušilo. Představa, že se budu plazit po podlaze celého bytu, nahá a vystavená na odiv, ve mně vyvolala směs studu a naprosté, palčivé rozkoše. Bylo to tak nedůstojné, a přesto mě to vzrušovalo víc, než cokoli jiného. Jenže...
„A to není všechno,“ dodal a v očích mu zajiskřilo. Z kapsy vytáhl balíček a roztrhl ho. V dlani se mu zaleskly stříbrné venušiny kuličky. Cítila jsem, jak se mi horko okamžitě rozlévá do břicha. Věděla jsem, co přijde, a mé tělo na to reagovalo dřív než moje mysl. „Každý metr čtvereční, který vytřeš, musíš vytřít s nimi,“ poručil a pokynul mi, abych se před ním rozevřela. „Kuličky ti budou neustále připomínat, co jsi provedla. Pokaždé, když se ohneš, když se pohneš, když zabereš hadrem... ucítíš je. A pokud vypadnou?“ Odmlčel se a přejel pohledem po mých stehnech. „Pokud vypadnou, znamená to, že se dostatečně nesoustředíš. A pak se trest vrací na úplný začátek.“
„Svléknout!“ poručil. Poslechla jsem.
Marek mě nechal stát uprostřed místnosti, zatímco zbytek oblečení sklouzl na zem. Když jsem tam tak stála, úplně nahá a zranitelná, přistoupil ke mně zezadu. Cítila jsem jeho prsty na své kůži, když mě otočil k sobě.
„Auto je sice jen věc, Míšo, ale tvoje nepozornost byla skutečná,“ zašeptal a v očích mu plál ten jeho predátorský záblesk. Vyndal z krabičky stříbrné venušiny kuličky a popadl lahvičku s lubrikantem. Dlouhým, pomalým tahem gelu je pokryl, až se v šeru ložnice leskly jako tekuté stříbro. „Dneska nebudeš mít klid ani na vteřinu.“
Než jsem stihla cokoli říct, donutil mě opřít se rukama o jídelní stůl. Cítila jsem jeho prsty, jak mě rozevírají, a na kůži mě zastudil gel, který na mě nanesl. Pak – bez jakéhokoli váhání – kuličky vpravil dovnitř. Díky gelu tam vklouzly hladce, až jsem se bezděky prohnula v zádech. Byl to pocit plnosti, který mě okamžitě vyrazil dech.
„A teď,“ řekl a plácl mě přes zadek, až mi to tělem projelo jako elektrický výboj, „začni s úklidem. Od teď se nesmíš narovnat, dokud podlaha nebude zářit. A pokud kuličky vypadnou... víš, co následuje.“
Teprve v tu chvíli mi došlo, co mě čeká. Klekla jsem si na tvrdou podlahu, ruce se mi třásly a mezi nohama jsem cítila tu cizorodou váhu, která se s každým mým nadechnutím posouvala hlouběji. Byl to začátek trestu, který jsem si sama zavinila, ale po kterém jsem někde hluboko uvnitř toužila víc, než bych kdy přiznala.
Když kuličky pronikly dovnitř, zatajila jsem dech. Byl to pocit plnosti a okamžité, pulzující dráždivosti. Marek mě pak nechal kleknout na kolena a do ruky mi vtiskl hrubý hadr. „Začni v obýváku. A Míšo... chci, abys u toho byla ticho. Chci slyšet jen tvoje namáhavé dýchání, jak se snažíš udržet kuličky uvnitř, zatímco se přede mnou plazíš po zemi.“
Podlaha byla tvrdá a chladná. Každý pohyb koleny po parketách bolel, ale ta bolest se podivně mísila s tím, co se dělo uvnitř mě. Cítila jsem, jak se mi pod tíhou venušiných kuliček a každého svalového stahu rozlévá horkost až ke stehnům. Byla jsem mokrá. A věděla jsem, že on to ví.
Marek seděl na židli přímo za mnou. Cítila jsem jeho pohled na svých zádech, na bocích a hlavně... na své kundičce, která byla při každém mém pohybu vystavená jeho nenasytnému pozorování. Každé mé prohnutí v zádech, každý tah hadrem, při kterém se mi třásla pánev, pro něj bylo divadlo.
„Ještě tamhle to umyj,“ ozval se jeho klidný, autoritativní hlas, když ukázal na kout u radiátoru.
Srdce se mi rozbušilo až v krku. Poslechla jsem. Co jiného mi taky zbývalo? Byl to trest, na kterém jsme se dohodli, součást naší hry, a já jsem v tu chvíli nemohla jinak. Plazila jsem se k tomu místu, kolena se mi zarývala do tvrdého dřeva, a každé zavrtění pánví, které jsem musela udělat, abych dosáhla do rohu, mě nutilo kousat se do rtu. Kuličky uvnitř mě dráždily při každém milimetru pohybu.
„Pomaleji, Míšo,“ zahučel za mnou a já slyšela, jak se na židli posunul blíž. „Chci vidět každý tvůj pohyb. Každou kapku potu i všechno ostatní, co ze tebe kape na podlahu.“
Zastavila jsem se v té nejvíce ponižující pozici, zadek vystrčený k němu, hadr v jedné ruce, druhou jsem se zapírala o studenou podlahu. Cítila jsem se tak obnažená, tak jeho. A paradoxně – přesně takhle jsem se cítila nejvíc živá. Byla to ta hranice, na které jsme se vždycky pohybovali. Trest, který bolel, ale zároveň mě nutil chtít víc.
„Zastav se!“ vykřikl Marek a v jeho hlase nebylo sebemenší zaváhání. Zůstala jsem v té ponižující pozici, zadek vystrčený vzhůru, ruce opřené o studenou podlahu a v dlani křečovitě sevřený mokrý hadr. Těžce jsem oddechovala, celé tělo se mi chvělo námahou a pot mi stékal po zádech. Konečně pauza, ale moje tělo bylo v takovém napětí, že jsem musela soustředěně dýchat, abych se neudělala přímo na podlahu.
Vtom jsem ucítila jeho ruku na své kundičce. Jeho prsty byly teplé a jejich dotek v kontrastu s tou chladnou podlahou mě okamžitě rozpálil. Chytil za provázek od kuliček a lehce zatáhl. Nebylo to hrubé, bylo to přesné a nevyhnutelné. Kuličky ze mě vyklouzly s tichým, ale jasným mokrým čvachtnutím, které se rozlehlo tichou kuchyní.
Vzdychla jsem úlevou i čistou rozkoší, jak se najednou uvolnilo místo, které vzápětí vyplnilo něco mnohem většího. Cítila jsem jeho horký, tvrdý žalud, jak se tře o moji vchod, a než jsem stihla vydechnout, cítila jsem ten rychlý, nekompromisní průnik. Jeho penis do mě vnikl celý, hluboko a bez varování.
Marek nečekal. Začal mě sukat rychle a tvrdě. Každý jeho úder do mě byl cítit až v zádech, každý náraz mě posouval dál po tvrdé podlaze. Moje kolena klouzala po parketách, ruce se mi bořily do země, jak jsem se snažila udržet stabilitu pod náporem jeho síly. Byla jsem úplně mokrá a každé jeho „zadání“ bylo doprovázeno hlasitým, vlhkým mlaskáním, které v kuchyni znělo jako hudba. Marek mě trestal, vlastnil a každým pohybem mi dával jasně najevo, kdo je tady pánem a komu patří moje tělo.
To, jak se to stupňovalo, mělo za následek jediné – moje tělo ten nápor nezvládlo. Jakmile do mě vnikl, pocítila jsem vlnu tak intenzivní rozkoše, že se mi podlomila kolena. Téměř okamžitě jsem vyprskla v krátkém, ale šíleném orgasmu. Celá jsem se roztřásla, pánev se mi bezděky stahovala kolem něj, jak se moje tělo otřásalo v jedné vlně za druhou.
Marek ale nepřestal. Naopak, cítila jsem, jak přitvrdil. Jako by můj orgasmus pro něj byl jen pobídkou. Pokračoval v rychlém, surovém tempu, každý jeho úder byl hlubší a bolestivěji slastný. Měla jsem pocit, že se mi mozek vypnul a zbyly jen vjemy: jeho tvrdé nárazy, zvuk našich těl a to, jak se do mě vkládá celou svou vahou.
Dívala jsem se na podlahu pod sebou, rozmazaně a s vypětím všech sil, zatímco on do mě bušil. Cítila jsem, jak se jeho tělo za mnou napíná, jak se jeho svaly na zádech zatínají v nadlidském úsilí. Pak se jeho pohyby zpomalily, aby se vzápětí změnily v naprostou intenzitu.
Slyšela jsem, jak z hloubi hrudi zachroptěl, zvuk plný zvířecí potřeby a odevzdání. Přirazil ke mně naposledy, s obrovskou silou mě přimáčkl k podlaze a cítila jsem, jak se do mě vlévá – horké, pulzující a nekonečné. Zůstal tak stát, opřený o mě, těžce oddechoval a já cítila, jak se pod jeho vahou pomalu propadám do naprostého vyčerpání. Byla jsem jeho, zničená a naprosto naplněná.
Auto samozřejmě skončilo v servisu. Marek za mě zaplatil spoluúčast, aniž by k tomu řekl jediné slovo navíc. Ale když jsem o pár dní později vzpomínala na ten večer v kuchyni, na tvrdou podlahu, ostré světlo a to, jak mě surově a bez milosti potrestal za mou nepozornost... věděla jsem jedno jistě. Nebylo to vůbec špatný. Vlastně to bylo přesně to, co jsem potřebovala.
Konec…
a samozřejmě zdravím Míšu. Děkuju za důvěru, snad se bude povídka líbit.
