Nevěra na vodě 🛶

Na Vltavě v červenci se člověk schová maximálně do spacáku. Nahá těla, opilé chyby i tajemství, která si lidé vozí z domova. Rodinné hádky, ožralé vodáky, první pusy, rychlovky za kadibudkou i manželství, která drží pohromadě už jen silou zvyku. Řeka praská ve švech. Lodě se na jezech srážejí jedna přes druhou, kempy jsou narvané k prasknutí a vzduch je nasáklý směsí říční vody, opalovacího krému, smaženého sýra, cigaret a levného rumu. Přes den řvou děti a cvakají barely o kameny. Večer se vytáhnou kytary, otevřou lahve a mezi stany začnou padat zábrany. David seděl na plastové židličce před stanem v kempu kousek pod Krumlovem a pozoroval svou ženu Moniku.

Se svými 185 centimetry, světle hnědými vlasy a modrýma očima pořád vypadal k světu. Jako výrobní ředitel jedné strojírenské firmy na jihu Čech byl zvyklý mít věci pod kontrolou. Občas si šel zaběhat, sedl na kolo a každý leden si slavnostně sliboval, že letos definitivně zatočí s tím klasickým manažerským břichem. Zatím vedlo břicho. Za osmnáct let manželství byl vlastně ukázkový chlap. Tedy až na jednu krátkou aférku s asistentkou před dvanácti lety. Trvala sotva měsíc, nikdy se na ni nepřišlo a oba ji časem pohřbili hluboko v propadlišti dějin. Jenže proti tomu, co ho čekalo tenhle víkend na Vltavě, bylo manažerské břicho i dávná nevěra ten nejmenší problém.

Monika zrovna s hlubokým, naštvaným povzdechem věšela na šňůru mokré plavky. Devětačtyřicetiletá máma v přechodu, která po letech marného snažení otěhotněla až po čtyřicítce. Teď jim v tom přehřátém stanu spala osmiletá dcera s těžkým ADHD a pětiletý diblík, který od rána do večera připomínal tornádo na kofeinu. Monika byla regulérně utahaná, protivná a permanentně ve střehu. David se jí vlastně ani nedivil. Přes den dělala účetní jako OSVČ, po nocích doháněla uzávěrky, do toho dvě malé děti, školka, věčné rýmy a jako třešnička na dortu s nimi v baráku bydlela její stopadesátikilová matka s těžkou cukrovkou. Zlá, zapšklá ženská, která dokázala otrávit vzduch v celé domácnosti jedinou poznámkou. Monika měla černé mikádo, po porodech přibrala něco přes dvacet kilo a její postava už dávno nebyla jako z volejbalového hřiště. Na tenkých nohách nosila větší břicho, ale zároveň obří, těžká prsa s výraznými bradavkami, která v plavkách pořád spolehlivě otáčela hlavy chlapů po celém kempu. Pro spoustu z nich byla pořád poctivá krev a mlíko. Jenže ona sama se při pohledu do zrcadla cítila spíš jako vyžilá ropucha. Doby, kdy vážila šestapadesát kilo a smečovala na volejbalových turnajích, byly dávno pryč. Sex ji nebavil. David ji sral, protože měl podle ní plnou hlavu jen své fabriky a doma nepomohl, matka ji srala dvojnásob. Výsledek? Šukali tak jednou za měsíc. Rychle, potmě, z povinnosti, než jedno z dětí začne ze spaní ječet nebo než zazvoní budík do toho roztočeného kolotoče.

Jenže v Davidovi už skoro třicet let strašil jeden kostlivec. Z prvního ročníku na kolejích. Po litru levné vodky se tehdy probudil v posteli se starším spolužákem. Bylo to tehdy divoké, špinavé, tělesné a k smrti ho to vyděsilo. Celý zbytek života prožil v bezpečné škatulce vzorného heteráka, protože na jihu se zkrátka na žádné bisexuální experimenty nehrálo. A rozhodně ne v době, kdy byl mladý. Ženské ho pořád přitahovaly. Miloval jejich těla, vůni i sex s nimi. Jenže stejně dobře věděl, že čas od času skončí u gay porna nebo si anonymně píše s chlapy a honí u toho. Nikdy z toho nebylo skutečné setkání. Vždycky jen zavřel prohlížeč, vymazal historii a znovu se přesvědčil, že už se to nebude opakovat. Jenže to tělo si tu informaci pamatuje. Pamatuje si ten jiný druh stisku, tu tvrdou, chlapskou živočišnost, která nemá nic společného s unaveným manželským sexem. Ten pocit, když vám chlap vezme do pusy péro, nebo jaké je to chytnou tu chlapskou pevnou prdel.

Večer se kemp proměnil v klasické vodácké inferno. Zapálil se oheň, jejich veliká parta několika rodin vytáhla kytary a teplý rum začal mizet z litrových lahví tempem, za které by se nestyděl ani rozjetý parník. Kolem jedenácté se k jejich ohni, přitahována vůní chlastu a akordy Nedvědů, stáhla čtveřice kluků z vedlejšího stanu. Nutno podotkou, že už měli značně upito. Klasická skvadra z vejšky, jeli na vodu balit holky, svaly napumpované z posilovny, ego až na břeh Dunaje. David je nejdřív pozoroval s tou lehkou, otcovskou shovívavostí, ale pak se jeho modré oči zaseklé o jednoho z nich už nepohnuly. Denis. Dvaadvacet let, nakrátko střižené vlasy, sportovní postava v upnutém tričku a pohled, který měl v sobě tak nehorázně drzý, vyzývavý magnetismus, až se Davidovi na chvíli sevřel žaludek.

Celý zbytek večera se proměnil v tichou, psychologickou válku přes plameny ohně. David si v duchu nadával do starých, perverzních prasat. Vždyť ten kluk mohl být jeho syn! Jenže Denis po něm střílel pohledy, které rozhodně nepatřily staršímu panu řediteli. Bylo v tom napětí, které Davidovi vhánělo krev do úplně jiných partií než do unavených lýtek. Když Monika kolem jedné ráno zívla, utrousila něco jedovatého o tom, že ráno zase bude muset všechno balit sama, a odešla spát do stanu, David ucítil, jak se mu definitivně splašilo srdce. Debata byla čím dál víc peprná a hlasitá, chlapi probírali ženské, píchání, ale i školu a práci. Všichni se bavili a chlastali. Mladí kluci neopomněli okomentovat božské kozy Moniky a David jim to ani neměl za zlé. Taky z nich býval paf. Debata se postupně stočila od ženských ke vztahům, nevěrám, trojkám, čtyřkám a všemu, co se po několika lahvích rumu probírá skoro samo. Jeden z chlapů prohlásil, že by s chlapem nikdy nic neměl, že by se z toho poblil. Denis se jen ušklíbl. „Já to nehrotím. Když je chemie, je mi celkem jedno, jestli má někdo kozy nebo vousy. A taky chlapi líp kouřej.“ U ohně to zahučelo smíchem a padlo pár peprných poznámek. Denis se jen opřel o kládu, napil se rumu a na okamžik zabloudil pohledem k Davidovi. Ten pohled trval sotva vteřinu. Jenže až o vteřinu déle, než bylo potřeba.


Kolem třetí ráno kemp utichl. Ve vzduchu visel kouř z mokrého dřeva, tráva studila přes podrážky a z řeky táhla vlhkost. Rum už dávno nehřál jen žaludek. Oheň už jen tiše doutnal, v dálce šuměla Vltava. Zůstali tam jen oni dva.
„Ty už nepiješ, šéfe?“ prořízl ticho Denis a posunul se na kládě blíž k Davidovi. Jeho hlas byl chraplavý, ovlivněný chlastem, ale až děsivě jistý. David se pousmál, prsty nervózně kroutil plastový kelímek. „V mým věku už ta kocovina bolí moc dlouho, kamaráde,“ odpověděl s tou sebeironií dospělých chlapů, ale v očích měl hlad, který nešlo schovat před nikým, kdo se díval pořádně. Denis se na něj podíval dlouhým, lehce vykaleným pohledem, ve kterém nebyla ani stopa po úctě k ředitelské židli. Byla v něm čistá, drzá výzva. Na okamžik zaváhal. Jestli si to špatně vyložil, bude za úplného idiota. Pak si zapálil cigaretu, pousmál se a rozhodl se to dohrát až do konce.

„Mě spíš baví sledovat, jak se celej večer snažíš nekoukat na moje tričko.“ nadhodil Denis s naprostou suverenitou a hrál si klidně se zapalovačem v ruce. Na zlomek vteřiny se odmlčel, jako by si i on ověřoval, jestli nepřestřelil. Pak už se jen pousmál. Davidovi ztuhly rysy. Ten střet generací byl brutální. Mladá krev se dneska s ničím nesrala, nežila v předsudcích, strachu a povinnostech jako on posledních dvacet let.

„Máš bujnou fantazii,“ zkusil to David ještě naposledy uhrát do autu. Instinktivně se od něj odtáhl. V hrudi mu bušilo tak silně, až měl pocit, že to musí slyšet celý kemp. Stačilo se otočit. Vrátit se do stanu. Lehnout si vedle Moniky a ráno dělat, že se nic nestalo. Jenže právě ta možnost odejít bolela víc než zůstat. Denis se jen tiše uchechtl, naklonil se k němu tak blízko, že David ucítil pach tabáku, rumu a horké chlapské kůže. „Některý věci prostě poznám, starej. Vidím ti to na očích od chvíle, co jsem si sedl k ohni. Ty si radši koušeš do rtu, než abys přiznal, že bys mě nejradši ohnul za tím nejbližším převráceným raftem.“

Ta slova padla do tmy jako granát. Davidovi se vteřinu točil svět. Ta kombinace absolutní upřímnosti, lidské nahoty a té nejhlubší, utajované perverze v něm definitivně zlomila třicet let budovanou hráz z účtenek, hypoték, dětského křiku a zlé tchýně. David cítil, jak mu v hlavě běží dva životy najednou. Jeden, který znal třicet let. A druhý, který nikdy neměl existovat. Bez jediného slova natáhl ruku, chytil Denise zezadu za krk. Odzbrojila ho Denisova přímost, ale zároveň měl na něj chuť. Drsně, pevně, s tou silou zralého muže si ho přitáhl k sobě. Jejich rty se potkaly v polibku, který neměl nic společného s romantikou. Byl plný chlastu, slin, třicetiletého hladu a té specifické, tvrdé tělesnosti, která voněla chlapským potem a kouřem. V ten moment Davidovi blesklo hlavou: Ty jsi ale kretén. Někdo tě uvidí, nedej bože Monika, a ta by tohle v životě nepřekousla. Strach z veřejné popravy byl obrovský, ale nadrženost spojená s litry levného rumu byla silnější. Když se od sebe odtrhli, několik vteřin na sebe mlčky hleděli. Nikdo z nich už nemohl předstírat, že šlo jen o opilecké škádlení. Hranice, kterou si David tolik let hlídal, právě zmizela. Odtáhl se, těžce oddechoval a chraplavě hlesl: „Pojď se projít.“

Zvedli se a zamířili do tmy podél řeky. Měsíc a hvězdy svítily, rum v žaludku dělal kotrmelec a v pérech jim hučelo. Minuli poslední stany, prošli kolem masivní vrby až k nedalekému splavu, kde hřmot tekoucí vody spolehlivě přehlušil jakýkoliv zvuk. Nikde nikdo, hluboká noc, jen stříbrný svit měsíce se odrážel od hladiny. Připadal si směšně. Skoro padesátiletý chlap, co se plíží tmou jako puberťák po večerce. Celý život byl ten rozumný. Ten, co plánuje, počítá, rozhoduje. A teď se nechával vést pudy.

Denis si s ním začal hrát jako kočka s myší, schválně před ním uhýbal, otáčel se, škádlil ho pohledy a pak se najednou zastavil a přitiskl Davida na kůru stromu. Začal ho líbat tak divoce a hladově, až se David skoro přizabil o kořeny. Denis se pak s drzým úsměvem odtáhl a shodil ze sebe hadry. V měsíčním světle se objevilo jeho vysekané, vytrénované tělo z fitka, studoval totiž tělovýchovu a sport na VŠ, a mezi stehny mu nekompromisně trčelo oholené, dlouhé péro. „Co takhle se trochu zchladit v řece, šéfe?“ nadhodil Denis s absolutní jistotou kluka, co moc dobře ví, že má luxusní postavu a nádobíčko, ze kterého se ženským i chlapům motá hlava. Pohladil si u toho ten svůj stojící čůrák jako by se nechumelilo.

David tam stál jako opařený. Byla to šílená směska strachu a naprosté, ochromující nadrženosti, protože cítil, jak mu pod kraťasami brutálně stojí a kůže mu úplně vlhne. Denis vlezl do řeky, voda mu sahala po kolena, smál se a měsíc z něj dělal reklamu na protein.

David si v duchu řekl srát na to a shodil ze sebe oblečení taky. Narozdíl od mladého tělocvikáře byl David už starší chlap. Měl sice normální postavu s mírným manažerským břichem, byl chlupatý a neoholený, a jeho péro bylo sice průměrně dlouhé, ale zato pořádně široké, doplněné velkými, těžce visícími koulemi.

Vešel do chladné vody za ním. Denis byl furt vytlemený, ale jakmile se David přiblížil, mladík natáhl ruku, chytil Davida přímo za jeho pulzující široké péro a zašeptal: „Ty rád provokuješ, co?“ Začal mu ho nejdřív pomalu hladit a pak rytmicky honit. Denis u toho zavtipkoval: „A líp to neumíš?“ To Davida vyprovokovalo na maximum. Chytil Denise, přitáhl si ho a začal ho honit s mnohem větší vervou, přičemž mu drsně rval jazyk do pusy. Ta kombinace studené Vltavy a žhavé chlapské kůže byla k zbláznění. „Pojď na břeh.“ zavelel David.

Vydrápat se v té tmě ven z vody na kluzký břeh dalo práci, ale jakmile byli nahoře, Denis na nic nečekal. Klekl si do bláta a trávy přímo před Davida a vzal si jeho péro do pusy. Davidovi okamžitě vyletěly oči k nebi. Když vás kouří chlap, je to úplně jiný vesmír než od ženské. Ženská je jemná, opatrná, ale chlap? Chlap do toho dá všechno. Všechnu tu chlapskou chuť, dravost a nadrženost. Kouří vás přesně tak, jak by sám chtěl být kouřen, i kdyby měl u toho vypustit duši. Denis ho bral neuvěřitelně divoce, pouštěl si to široké péro hluboko do krku, div se nedusil. David střídavě slastně přivíral oči a divoce lapal po dechu. V jednu chvíli ucítil, že se každou vteřinu nekontrolovatelně vystříká.
„Počkej, zabrzdi.“ zavelel chraplavě a snažil se ho odtáhnout. Denis chvíli nechápal, ale David si k němu sedl do mokré trávy a pokračoval v divoké líbačce.

Pak v Davidovi ruplo a zavelel: „Jdi na všechny čtyři.“ Bylo to naprosto absurdní. Úspěšný výrobní ředitel a vzorný otec od rodiny tu teď uprostřed noci u řeky v blátě klečel a divoce lízal zadek nějakému mladému hejskovi z vejšky. Denis u toho začal slastně kňučet bláhem. Bylo vidět, jak strašně moc se mu to líbí, zvlášť když mu David do té těsné díry nekompromisně zatlačil prsty. Denis po chvíli naprosto nadržený zaškemral: „Pojď už do mě.“

David se v tu vteřinu zasekl. Tohle nečekal. Ne tady, ne teď, v tomhle bahně a hlavně bez jakékoliv ochrany nebo lubrikantu. Denis před ním sice klečel na čtyřech, naprosto nadržený a připravený se nechat nabodnout, ale ta ředitelská hlava v Davidovi na vteřinu sepnula stopku. Vzal do ruky svůj stojící čurák a jen jemně s ním projel kolem Denisova análu, špičkou žaluda kroužil kolem té napjaté díry. Chuť byla gigantická, srdce mu bušilo v uších, ale nakonec si řekl, že to neudělá. Místo toho Denise hravě povalil na záda přímo do trávy. Klekl si nad něj a vzal si to mladé, velké, oholené péro do pusy. Klasická, špinavá 69 v blátě pod splavem. David sál jako o život a Denis po chvíli divokého cukání boků s hlasitým zařváním vypustil hustou, horkou dávku mrdky Davidovi přímo do krku.

David se ale ještě neudělal. S tlukoucím srdcem sebou praskl vedle Denise do trávy, lehl si na záda a unaveně zavřel oči. V puse cítil tu specifickou pachuť chlapského semene. Denis ho nechal chvíli vydechnout, ale pak se nad něj naklonil a rozhodl se, že ho nenechá odejít neuspokojeného. Začal Davida pevně a rychle honit rukou, zatímco ho druhou rukou hladil po hrudi a prsty mu přitom drsně zajížděl do zadku. Davidovi se to hrozně líbilo. Bylo to tak intenzivní, že v tu chvíli měl poprvé v životě pocit, že by vlastně nejradši byl, kdyby ho Denis otočil a regulérně ho opíchal. Po pár vteřinách téhle divočiny se David s hlubokým zamručením udělal a mocný, horký proud spermatu mu vystříkl vysoko na břicho. Byla to čistá esence nakumulované abstinence za všechny ty manželské týdny.

Denis se jen tiše zasmál, prstem to Davidovi z břicha slízal, sedl si na bobek a utrousil: „Tak a teď by to chtělo brko.“

David se tomu musel uprostřed té tmavé noci nahlas zasmát. Bylo zvláštní, jak obyčejně ta věta zazněla. Jako by se právě neodehrálo nic zvláštního. Ta absurdita situace byla dokonalá. Několik desítek vteřin jen seděli vedle sebe. Bylo zvláštní, jak rychle dokáže po obrovské bouři přijít naprosté ticho. Po chvíli se zvedl, vlezl znova do chladného proudu Vltavy, aby ze sebe smyl všechno to bláto, říční trávu a sperma. Denis na něj z břehu jen pobaveně houkl: „Bylo to fajn, šéfe,“ hodil na sebe věci a odebral se zpátky směr kemp ke svému stanu, jako by se nechumelilo a šel zrovna z toalety. V duchu se jen ušklíbl. Tihle ženatí taťkové byli skoro přes kopírák. V posteli utržení ze řetězu, po sexu najednou plní svědomí. Sáhl do kapsy pro mobil. Došlo mu, že od včera nenapsal svojí holce.

David tam zůstal stát ve vodě sám. Smýval ze sebe hlínu, smýval mrdku a zoufale se snažil smýt i ty černé výčitky svědomí, které na něj začaly padat s blížícím se ránem. Na jednu stranu to byl neskutečný, ochromující zážitek - po třiceti letech zase cítil tu čirou, neředěnou nadrženost, živočišnost a absolutní vzrušení, které v manželské posteli už dávno nenašel. Na druhou stranu si přišel jako dobytek. Teplej, nevěrnej dobytek. Vylezl z vody, oblékl se a došel zpátky k jejich vyhaslému ohništi. Našel tam zapomenutou láhev, naklopil ji do sebe a vyklopil do sebe zbytek chlastu až do dna.

Na obzoru už pomalu šedivělo nebe a kempem se plížilo chladné vodácké svítání, když se David konečně rozhodl jít za Monikou a dětmi do stanu. Rozepnul zip, podíval se na spící černovlasé mikádo své ženy, ze které se po dětech stala ta věčně unavená ženská, kterou skoro nepoznával, a tiše vklouzl do spacáku. Vedle něj Monika ze spaní něco zamumlala a instinktivně se k němu přitulila. David zůstal ležet bez hnutí. Ještě před hodinou měl pocit, že konečně našel ztracenou část sebe. Teď vedle ženy a dětí poprvé přemýšlel, jestli ji nebude muset zase na dalších třicet let pohřbít. A vůbec netušil, co s tím bude dělat zítra ráno.