BrainOne

Ahoj pokud chceš aby někdo vnímal každý signál tvého těla tak jsem tu pro tebe a k podle každého signálu dělal sex 😈🤘🖐️ tak jsem tu už nejsem nejmladší ale o to zkušenější ❤️ Bylo ticho. Takové to hluboké ticho, co se usídlí ve zdech, když město spí. Budík na nočním stolku svítil neúprosně: 4:03. Venku drobně pršelo a střešní okno šeptalo jemné rytmy kapek do pokoje. Převalila se a natáhla k němu ruku.

„Nespíš?“ zašeptala.

„Nemůžu. Ty taky ne.“

Otočil se k ní. Pod peřinou bylo teplo, její kůže voněla ještě spánkem, možná i snem. Dotkla se jeho klíční kosti, pomalu, skoro nesměle, jako by ho znovu objevovala. On ji chytil za zápěstí a přitáhl blíž. Žádné slova. Jen dech, kontakt, drobné pohyby, které nic neříkaly, a přitom znamenaly všechno.

V tom tichu bylo slyšet jen srdce. A déšť.

Líbala ho na krku. On jí vjel rukou do vlasů. Ohebná, jako by tančila na polštářích, pomalu se převalovala přes něj. Čas přestal existovat. Ve čtyři ráno nejsou pravidla, jen těla a doteky a stíny na zdech.

Když konečně leželi vedle sebe, zpocení, vdechující si navzájem dech, promluvil tichým hlasem: „Tohle je ta nejlepší nespavost, co znám.“

Usmála se. A zase zavřela oči. Spánek přicházel pomalu, jako druhý milenec